Vzpomínky na New York
Koncem ledna jsme mìli mo¾nost jet s našimi mladými do New Yorku na zásnuby v našem rozšíøeném vy¾enìném pøíbuzenstvu. Byla by to sice pøíjemná zmìna odskoèit si z montrealských mrazù do pøíjemnìjších teplot v NYC, ale kdy¾ u¾ jet v zimì tak jedinì na Floridu. New Yorku se vìtšinou vyhýbám celý ¾ivot a v¾dy jej objí¾dím pokud tam nemusíme. Naposledy jsme tam byli pøed rokem a pùl s našimi kamarády a s návštìvou z Èeska témìø týden. I kdy¾ by èlovìk poka¾dé mohl vidìt nové a nové vìci, tak vìtšinou poka¾dé navštìvujeme ta samá místa, stejnì tak jako i v jiných mìstech. Jediné co se tak trochu liší je poèasí.
New York má co nabídnout a proto si ho tolik lidi zamiluje. Samozøejmì má i své stinné stránky, ale zále¾í kam se èlovìk dostane. Jezdit autem v New Yorku je snad jen pro sebevrahy, i kdy¾ tuto chybu jsem ji¾ nìkolikrát bláhovì udìlal. Ono staèí i jen chodit po pøelidnìných ulicích, které pøipomínají ve švech praskající Karlùv most. Teprve tak ve 2 - 3 ráno ulice trochu proøídnou. I kdy¾ mám dost vzpomínek na všechny naše návštìvy New Yorku, tak stále ty nejsilnìjší jsou z naší úplnì první návštìvy pøed 43 lety, kdy dìti u¾ trochu povyrostly a mohli jsme se zaèít vydávat na delší výlety.
Ráno jsme nalo¾ili dìti do auta a vydali se na cestu. Za hranicemi jsme se stavili v obrovském zábavním parku "Frontier town", který byl jako skanzen z dob osídlování Ameriky. Pozdì odpoledne jsme pokraèovali v cestì a pøed New Yorkem se ubytovali v motelu. Záhy po snídani jsme ji¾ s bla¾eným pocitem vjeli do New York City. To jsem ještì nevìdìl, ¾e New York je skoro tøikrát vìtší ne¾ Praha.
Kdy¾ u¾ jsme jeli New Yorkem hodnì dlouho po dálnici, tak jsem radìji vyjel ven, ¾e se podívám do mapy. Najednou mi bylo divné, ¾e se kolem zaèíná dìlat neobyèejnì èerno. Šel jsem se podívat na roh, kde vlastnì jsme. Kdy¾ jsem zjistil ¾e jsme na Harlem Drive, skoèil jsem do auta a u¾ jsme ují¾dìli pryè. Nìjak jsem však zpanikaøil a vjel omylem do Bronxu, holt z bláta do lou¾e. Párkrát jsme se ocitli v ulièkách jako z krimi filmù. Kdy¾ nám padla èervená a museli jsme zastavit, vrhli se k nám hned otrlí ¾ebráci, tak¾e jsem radìji i v tìch vedrech zavíral okna. Pak jsme zase bloudili v Chinatownu, kde to u¾ bylo lepší. Trvalo mi však celou vìènost, ne¾ jsme se koneènì dostali do centra mìsta na Manhattan.
Bohu¾el bylo 4.èervence a já nemìl ani potuchy, ¾e toto je nejvìtší americký svátek, tak¾e všude miliony lidí navíc (New York má asi 8 milionù, tak¾e v tento svátek jich je prý asi 12 milionù). Nebylo kde zaparkovat, pouze jsem v¾dy “pøibrzdil” nìkde u hydrantu, kdy¾ se dìtem (2 a 4 roky) udìlalo špatnì. Bylo snad 45 ve stínu, naše staré auto nemìlo klimatizaci, a navíc staré osmiválcové bouráky pìknì houpaly. Mìl jsem však kliku, ¾e kdy¾ se dìtem udìlalo opìt nevolno, zastavil jsem rovnou pøed nemocnicí. Vyšla velice pøíjemná stará paní, Polka, která v New Yorku ¾ila u¾ asi 70 let. Pøi svém vysokém vìku v nemocnici pracovala jako dobrovolná ošetøovatelka. Hned nám nabídla, ¾e nás vezme k sobì domù, dá nám napít a studený meloun, ¾e se mù¾eme osprchovat a pak ¾e nás provede mìstem. Bydlela v domech pro chudé, hned vedle Fish marketu. Jezdila s námi mìstem a nutila mne i zahýbat, kde se nesmìlo, ¾e prý zná všechny policajty ještì jako malé kluky. Dokonce nás vzala i lodí na Staten Island, (lodní lístek od roku 1905 jen za 5 centù - pozdìji cenu zvedli na desetinásobek, ale nyní je úplnì zdarma). Pøesto¾e byl všude zákaz parkování, vlétla u pøístavištì do kanceláøe a naøídila jim, ¾e musí nechat zaparkovat auto návštìvy z Evropy a a» prý na nì dávají pozor. Tato babèa mìla ve svých asi 75 letech tolik energie a kurá¾e, ¾e procestovala v teplákách, zástìøe a jen s ba»ù¾kem celý svìt, i stopem, a to i do míst, kterým by se normální turista obloukem vyhnul. Na svých cestách spala u Armády spásy, v hostelích, a kde se dalo. Vypadala pomalu jako “houmlesaèka”, tak¾e jí nikde ¾ádné nebezpeèí nehrozilo. Po celodenním trmácení v New Yorku jsme se veèer rádi vraceli domù š»astni, ¾e jsme vidìli “Big Apple”.
Kdy¾ jsme ještì zastavili v severním bohatém pøedmìstí a hledali v mapì další trasu, nabídla nám jedna rodina pøenocování v jejich velkém domì. Hrdì jsme to odmítli, ale pozdìji litovali, proto¾e noèní cesta domù byla úmorná. Tak¾e jsme si po Harlemu a Bronxu vylepšili naše dojmy z New Yorku také díky dobrým lidem, které jsme potkali.
Jednou po letech mi zavolali z montrealského autobusového nádra¾í, ¾e k nám pøijela na svých cestách madam Pristowski a jestli ji znám a chci s ní mluvit. Já nedám na to, jak èlovìk vypadá, ale jaké má srdce. Rád jsem proto pro ni v noci zajel a bìhem pár dní jsme se sna¾ili jí oplatit její péèi o nás.
Celý ¾ivot jsme jezdili dolù do Ameriky nìkolikrát za rok (na dovolené, èi kampovat na dlouhé víkendy), ale New York jsem v¾dy radìji objí¾dìl. Byli jsme tam pozdìji jenom párkrát na skok, kdy¾ pøíbuzní mermomocí chtìli vidìt New York a umøít. Naši první delší návštìvu jsme udìlali a¾ pøed deseti lety, kdy jsme tam byli skoro týden s kamarády Jirkou a Vendy z Prahy. Kamarád Jirka byl hasiè a jeho snem, mimo uvidìt New York, bylo polo¾it vìnec zahynulým NYC hasièùm od pra¾ských hasièù, co¾ se mu podaøilo. Na rady známých jsme se však radìji ubytovali v pìkném hotelu ve vedlejším státì New Jersey, kde je to o hodnì levnìjší. Hotelový autobus nás v¾dy zdarma dovezl na místní vlak, kterým jsme se dostali tunelem pod øekou Hudson River na stanici metra v New Yorku (málokdo ví, ¾e celé staré newyorské metro bylo oblo¾eno èeskými kachlíky z Horní Bøízy). Pak jsme mìli v¾dy celý den na poznávání mìsta. V té dobì (po 9/11) tam bylo všude bezpeèno i ve 3 ráno. Policejní helikoptéry létaly 24 hodin dennì a v metru i ve mìstì všude policejní hlídky se samopaly (tøeba i na Wall Street), tak¾e se èlovìk cítil hned bezpeènìji. Prohlédli jsme, co se dalo, jen nás mrzelo, ¾e jsme se nemohli dostat nahoru na Sochu Svobody, proto¾e byla v rekonstrukci. Zato jsme si však prohlédli mìsto z Empire State Building. Moc se nám líbila newyorská “Stromovka” - Central Park, i s jejich policajty na koních. Jak denní, tak i noèní New York má opravdu svá kouzla, a opravdu, jak Amerièané øíkají, je to mìsto, které nikdy nespí. Tøeba Pátá Avenue vypadá i v noci úchvatnì. Všechny módní salony a butiky jsou sice zavøené, ale jak venku tak uvnitø osvìtlené. Mìl jsem radìji zavøené butiky, proto¾e jsme u ka¾dého nemuseli èekat hodinu na ¾eny jako ve dne, proto¾e vše musely vidìt a omakat.
Big Apple má opravdu co nabídnout, muzea, kostely, katedrály, pøekrásné budovy všech stylù, parky, sochy, restaurace všech národností, atd. Bohu¾el by èlovìk na to potøeboval aspoò mìsíc. Jeden den po výletu k Soše Svobody a courání po Manhattanu jsme si zašli na veèeøi do honosné èínské restaurace poblí¾ Battery Parku a byli velice spokojeni jak s jídlem, tak i s cenami. Další veèer jsme si zajeli i do Queens k Jirkovi Suchánkovi do jeho vyhlášené restaurace Zlatá Praha. Povídání o Jirkovi a jeho restauraci by vydalo na další èlánek. Jenom óda na super výbìr všech èeských specialit by vydala na pár stránek. Byla to snad nejhezèí restaurace, jakou jsem kdy vidìl. Mimo tradièní výzdoby èerpající z národního folkloru, obrazù a fotografií Prahy, se na vás dívají ze všech zdí desítky a desítky fotek známých èeských a slovenských umìlcù, které Jirka hostil a poøádal jim pøedstavení. New York byla pro všechny umìlce další štace po Montrealu, tak¾e tam byli nejen umìlci, kteøí byli u nás, ale pan Suchánek si zval i další a další. Bohu¾el jsem slyšel, ¾e restaurace ji¾ dnes neexistuje.
Kdy¾ ka¾dého Silvestra pøed pùlnocí odpoèítáváme spolu se zástupy na Time Square poslední vteøiny roku, poka¾dé se mi vybaví všechny naše zá¾itky z tohoto jedineèného mìsta.
Další foto ve Fotogalerii
Ladislav Køivánek
* * *
Zobrazit všechny èlánky autora