Za krásami kanadského Quebeku

V dnešní době, díky internetu či pěkným filmům o Kanadě, snad každý již virtuálně navštívil téměř všechna lákavá turistická místa v Kanadě. Vzhledem k velkému počtu Čechů a Slováků v Kanadě se již i mnoha tisícům příbuzných poštěstilo navštívit Kanadu a uvidět na vlastní oči některá z jejích zajímavých míst. Letos jsme měli štěstí, že k nám zavítala sestra manželky, tak jsme měli opět příležitost podívat se s ní trochu po blízkém okolí. Bohužel, díky rozsáhlosti Kanady, druhé největší země světa, není v lidských silách ukázat vše. Po “blízkém okolí” jsme najeli přes šest tisíc km a viděli pár věcí. Nebudu se rozepisovat o známých Niagarských vodopádech, či Torontu, hlavním městě Ottawě, nebo o návštěvě New Yorku. Pokusím se zaměřit jen na krásy nejbližšího okolí v naší provincii, která se ne nadarmo donedávna honosila názvem La Belle Province (krásná provincie), a který jsme měli i na číslech na autech až do roku 1978.

Provincie Quebec

Naše frankofonní provincie Quebec (dříve část Nouvelle France – Nové Francie), leží ve východní Kanadě a na východě se dotýká Atlantického oceánu. Quebec se svými 1,542,056 km2 je největší kanadská provincie, zvící poloviny Austrálie, a je téměř dvacetkrát větší než Česká republika (či víc než dvakrát větší jako Francie a víc než čtyřikrát větší než Německo). Většina téměř celé osmimilionové populace žije v jižní části provincie, hlavně poblíž amerických hranic, tak jak se usazovala všude kolem řek (včetně indiánských rezervací). Zbytek na sever je víceméně divočina, dostupná většinou jen letadlem, i když někde pár silnic je. Quebec se čtyři a půl tisícem řek a víc než půl milionem jezer má 176,928 km2 vodní plochy, jednu z největších na světě, což též přispělo k objevování a osidlování provincie. Na jihu hrála hlavní roli řeka sv. Vavřince – (anglicky Saint Lawrence River, francouzsky fleuve Saint-Laurent), která dnes díky vodní cestě St. Lawrence Seaway (1,197 km) umožňuje námořní dopravu z Atlantického oceánu až do přístavů ve vnitrozemí, jak v Ontariu, tak ve státě New York. Na severu u nynějšího zálivu Hudson Bay pak vznikla Země prince Ruperta (česky Ruprechta, syna “zimního krále” Bedřicha Falckého), v roce 1670 zakladatele Hudson Bay Company, která se zpočátku specializovala na obchod s kožešinami a která vlastnila 15% plochy v dnešní Kanadě a USA. Tato kanadská společnost má nejdelší historii nejen v Severní Americe, ale pomalu i na světě. V provincii žije přes 6 milionů francouzských Kanaďanů (80%), a oficiální řeč od roku 1976 je francouzština. Je to největší francouzská enkláva v Severní Americe.

Nouvelle France – Nová Francie

Prvním francouzským objevitelem byl Jacques Cartier, který v roce 1534 připlul do ústí řeky sv. Vavřince. V dalším roce plul proti proudu a založil první neúspěšnou kolonii poblíž dnešního města Quebeku. V roce 1603 připlul Samuel de Champlain, který v roce 1608 založil Quebec City jako místo zabývající se výměnným obchodem s kožešinami. Navázal úspěšné styky s indiánskými kmeny a Quebec City se stalo hlavním městem Nové Francie, která se v roce 1663 za Ludvíka XIV stala královskou provincií. Aby se zvýšila francouzská populace oproti anglické, král poslal téměř 1000 dívek do Quebeku. Nastala “msta kolébek” a z původních asi tří tisíc Francouzů v roce 1666 jich bylo v roce 1760 již šedesát tisíc. Z Quebeku se kánoemi dostávali do vnitrozemí Kanady a Ameriky obchodníci s kůžemi, cestovatelé a katoličtí misionáři, kteří zakládali různé osady na celém kontinentu. Nová Francie přestala existovat na severoamerickém kontinentu po dvojité porážce Angličany a po předání Louisiany Španělům v roce 1762.

Naše výlety – Quebec City

Jako první delší výlet jsme si vyjeli na dva dny do Quebec City. Původně jsem plánoval více dní a vydat se až k deltě řeky sv. Vavřince, nebo aspoň do malebné oblasti Charlevoix, vytvořené kdysi obrovským meteoritem, na pozorování velryb. Bohužel vyhlídka na špatné počasí a nedostatek času nám to znemožnily. Jeli jsme rovnou na blízké vodopády Montmorency Falls, vysoké 84 metrů, nejvyšší v Quebeku a vyšší o 30 m než Niagarské. Z parkoviště jezdí nahoru lanovka a přes vodopády vede řetězový most, ze kterého se naskýtá úchvatný pohled. Poté jsme zajeli naproti na 34 km velký ostrov Île d’Orleans, který hrál roli při osidlování Quebeku a který nedoznal moc změn. Od počátku se tam pěstuje vše možné a kdysi se tam též stavěly lodě. Na ostrově je ještě 600 historických budov, proto byl v roce 1990 vyhlášen kanadským národním historickým místem, které ročně navštíví přes půl milionu turistů.

Večer po návratu do města jsme se až do vlahé noci procházeli po dlouhé dřevěné promenádě nad řekou sv. Vavřince pod majestátným Château Frontenac, postaveným v roce 1893 jako luxusní hotel pro kanadskou železniční společnost. Na večerní řeku, kde kotvily obrovské parníky, byl nádherný pohled. Jeden parník nesl jméno Aurora. Ne ze všech lodí tohoto jména se střílí, i když tentokrát kvůli nové menšinové vládě francouzských separatistů bych nebyl proti.

Ráno jsme si vyjeli na obrovské Abrahamovy pláně, které byly v historii svědkem mnoha bitev. Na oběd jsme šli do naší oblíbené historické restaurace starých Kanaďanů “Aux anciens Canadiens”, která funguje již od roku 1675 a kde se vaří stará historická jídla. Naštěstí bylo po sezoně, takže turistů byly menší mraky, ani jsme nemuseli čekat. Po obědě jsme se věnovali prohlídce historického středu města plného úzkých uliček s drožkami, malíři, či hudebníky, ale hlavně turistů. Bohužel přišel obávaný déšť, tak jsme se vydali na zpáteční tříhodinovou cestu domů.

Quebec City – město Quebec (Ville de Québec, anglicky Quebec City), které založil v roce 1608 Samuel de Champlain, leží na řece sv. Vavřince. Toto krásné historické město staroevropského rázu, též nazývané “Perla Severní Ameriky”, je hlavním městem naší stejnojmenné provincie. Patří mezi nejstarší severoamerická města a je jediným, kde dosud existují městské hradby. Od roku 1985 patří do seznamu UNESCO. Město ve své historii zažilo několik bitev. Angličané je dobyli již v roce 1629 a naposled je pokořil generál James Wolfe v rozhodující bitvě na Abrahamových pláních v roce 1759. V poslední bitvě o město v roce 1775 se je ještě marně pokusili dobýt američtí revolucionáři. Od té doby byl klid a Quebec byl jedním z měst, která se pak střídala v roli hlavního města Kanady v letech 1852 až 1866, kdy byla hlavním městem Kanady ustanovena Ottawa.

Sever Quebeku

Další výlet jsme si naplánovali navzdory deštivé předpovědi na chatu kamarádů na severu, asi 250 km. Vyjeli jsme ještě za pěkného počasí a stavili se krátce v malém pěkném horském městečku St. Sauveur. Pak jsme pokračovali dále na sever a stavili se v dalším překrásném horském resortu Mont Tremblant. Protože již bylo po letní sezoně a zimní ještě nenastala, tak parkoviště bylo zdarma, stejně jako lanovka. Prošli jsme se kouzelným městečkem a nakoupili pár věcí. Na chatu jsme přijeli večer již v dešti. Ráno na chvíli přestalo, tak jsme vyrazili dále na sever na celodenní výlet do “divočiny”. Napřed jsme si zajeli do malého přírodního parku, kde jsou pěkné peřeje v překrásné divoké přírodě. Nakonec jsme se jeli podívat na obrovské jezero Baskatong Lake o rozloze 413 km2 (145x větší než Máchovo jezero, které má 2.84 km²). Přestože začalo pršet, zajeli jsme ještě k blízkým zajímavým vodopádům Windigo Falls, kde obyčejně rostou houby, i když nikde nerostou (jako letos celý rok). Bohužel jsme neměli štěstí ani tam.

Montreal

Prohlídku Montrealu jsme si nechali až na konec. Ráno jsme zajeli na jižní pobřeží do indiánské rezervace Kahnawake, kde žije asi osm tisíc Mohawků mluvících ale irokézským jazykem. Z původní rozlohy rezervace 163 km². v roce 1680 dnes indiánům zbyla pouhá třetina (53 km²) a na náhradu od Kanady čekají dodnes. V letech 1880-1950 museli odstoupit velkou část pozemků železnici, vodní elektrárně, telefonní společnosti, různým průmyslovým a obytným projektům podél řeky, na níž též byla vybudována vodní cesta St. Lawrence Seaway a Mercier most.

Zašli jsme se podívat do krámku na indiánské suvenýry (ačkoli některé též Made in China), a pak do památného kostela svaté Kateri Tekakwitha (1656 – 1680), která byla letos v říjnu prohlášena za svatou papežem Benedictem XVI. Podívali jsme se i na monumentální St. Lawrence Seaway na řece sv. Vavřince - námořní cestu pro zaoceánské lodě otevřenou ve spolupráci s Amerikou v roce 1959, díky které mohou jet pomalu až do poloviny Kanady do jezera Erie.

Poté jsme se vrátili na montrealský ostrov a zajeli na vyhlídku v milionářské čtvrti Westmount. Protože bylo krásné suché počasí, tak jsme viděli nejen Montreal a okolí, ale i hory až ve státu New York (Green Mountains a Adirondacks).

Pak jsme zajeli tradičně k Oratoriu sv. Josefa, kde visí tisíce berlí poutníků, uzdravených legendárním knězem Bratrem André, kterého papež Benedict XVI prohlásil za svatého v roce 2010. Sv. André počal v roce 1904 na kopci Mount Royal stavbu malé kaple sv. Josefa. Díky jeho zázračnému uzdravování její kapacita nestačila a už v roce 1917 byl vystaven větší kostel pro tisíc lidí, ale ani ten nestačil pojmout davy poutníků. V roce 1924 začala stavba velké baziliky, která byla dokončena v roce 1967. Je to největší kostel v Kanadě a jeho kopule je po Bazilice sv. Petra v Římě největší na světě. V chrámu, který ročně navštíví přes dva miliony návštěvníků a poutníků, je též uloženo srdce Bratra Andrého. Venku za chrámem je obrovská zahrada s Křížovou cestou a zvonkohra s desítkami zvonů. V chrámu jsme zapálili svíčky za naše rodiny, za nemocné a mír ve světě.

Potom jsme zajeli na východní vyhlídku na Mount Royal a cestou minuli obrovský hřbitov, který se stal místem posledního odpočinku více než 900.000 lidí. Hřbitov je tak rozsáhlý, že se mezi hroby jezdí auty. Také jsme minuli budovu a stáje, odkud vyjíždí na koních světoznámá RCMP – královská kanadská jízdní policie. Z východní vyhlídky jsme si prohlédli známý Olympijský stadion z letních OH 1976 (na který jsme pak platili třicet let) a celou východní stranu Montrealu s řekou sv. Vavřince.

Město Montreal, pojmenované po kopci nazývaném ve starofrancouzštině Mont Réal, anglicky Mount Royal, bylo oficiálně založeno v roce 1832. V roce 1860 bylo největším městem britské severní Ameriky a pokračovalo jako největší město Kanady až do roku 1976, kdy se díky vítězství francouzských separatistů mnoho podniků a obyvatel odstěhovalo hlavně do Toronta. Přesto je stále po Torontu druhé největší město Kanady. Vloni mělo téměř dva miliony obyvatel a s přilehlým okolím skoro čtyři miliony.

Díky své historii, kde se snoubí obě kultury a tradice, architektuře, gastronomii a mnoha dalším atrakcím každoročně přiláká spoustu turistů z celého světa. Kdo by neznal Expo ’67, kterým Kanada oslavila své 100. výročí, či letní Olympiádu 1976, hokejový klub Montreal Canadiens, montrealský světový filmový festival, mezinárodní jazzový festival, největší světový festival humoru a satiry, mezinárodní festival ohňostrojů, Cirque du Soleil, Formule 1, dále pak Montrealský Symfonický Orchestr, Montrealskou Operu, Les Grands Ballets Canadiens, a další. 

Doplňující fotografie ke krásám kanadského Quebeku si prohlédněte ZDE

Ladislav Křivánek

  * * *

Zobrazit všechny články autora