Tropický ráj, ostrov Bali
Na kouzelný tropický ostrov Bali jsme se se ¾enou Máòou na pár dnù vydali vloni. A hned jsme propadli jeho neodolatelnému kouzlu. Pár dnù však zdaleka nestaèilo k tomu, aby si èlovìk mohl udìlat nezkreslený obrázek. Proto¾e však na nás Bali udìlalo pøíznivý dojem a navíc tam pøechodnì ¾ila naše dcera s vnuèkou, rozhodli jsme vyu¾ít situace a ostrov letos znovu navštívit. A to pøímo na pìt týdnù.
Pøímý let z Melbourne do hlavního mìsta Bali, Denpasaru, trvá bratru šest hodin, proto¾e pilot musí zápolit s protivìtrem. Jeliko¾ jsme za pobyt díky dcerce nemuseli platit, práskli jsme se pøes kapsu a by» ošuntìlí penzisté, letìli jsme v první tøídì. Netrvalo dlouho a uvìdomili jsme si, ¾e jsme v tomto pøípadì nabìhli na vidle a utratili bankovky pro nic za nic. Sedadla byla sice ko¾ená a celkem tak široká, ¾e jsem nemìl potí¾ se do mého vtìsnat, dokonce bylo v letence zahrnuto dobré jídlo, ale pasa¾ér sedící pøede mnou si sedadlo sklopil tak, ¾e mì pøipravil o místo na nohy. Navíc vedle v øadì sedìlo po celý let z plných plic jeèící dítì, které nás pøipravilo o jakýkoliv pokus o spánek. Nepomohlo ani valium zkombinované se spacím práškem a zacpané uši. Nejenom ¾e dítì jeèelo, jako kdy¾ ho na no¾e berou, ale svým øevem probudilo kolem spící dìtièky, které se samozøejmì pøidaly a svým øevem zakrátko pøehlušily celkem pøíjemný hluk motorù. Navíc se jedno dì»átko poblilo a nemusím zdùrazòovat jak to pøispìlo k mojí náladì.
Nevyspalý a mrzutý jsem vystoupil z letadla a do oblièeje mì udeøil horký noèní tropický vzduch. Ten mnì trochu zlepšil náladu, hlavnì kdy¾ jsem si vzpomenul na mrazivé zimní Melbourne, které jsme pøed šesti hodinami opustili.
Navzdory tomu, ¾e bylo po pùlnoci, ponuré letištì se hem¾ilo stovkami lidí jako ve dne. Denpasar je toti¾ populární destinace pro turisty z celého svìta. Nálada mnì spadla na bod mrazu, kdy¾ jsme zjistili, ¾e nás nikdo na letišti neèeká. Usilovné a zmatené pobíhání po prostorách letištì nepøineslo ký¾ený výsledek. Dcerka, která nás mìla vyzvednout, nikde. Jako v¾dycky jsem propadl panice. Jenom Máòa jako poka¾dé v prekérních situacích zachovala chladnou hlavu a ubezpeèila mì, ¾e se nebudeme muset prvním letadlem vrátit, ale ¾e si tøeba mù¾eme najmout taxíka, proto¾e jsou na Bali za babku. To, ¾e jsem doma zapomnìl dceøinu adresu a ¾e jsem nemìl na Bali fungující mobil, abych se s ní mohl spojit, jí nedošlo. Byl jsem tomu rád, proto¾e kdyby i Máòa zpanikaøila, byl by konec.
Zatímco jsem byl díky nervùm u¾ asi popáté na oné místnosti, Máòa systematicky proèesávala letištì. Udìlala dobøe a mám ji za to rád. Kdy¾ jsem se toti¾ vrátil z nutné návštìvy toalety opatøené dírou v zemi, kde jsem z podøepu díky svým zchátralým kolenùm nemohl vstát a do¾il jsem se potupy tím, ¾e mì usmìvavý zøízenec opìt postavil na nohy, vrhla se mi kolem krku rozesmátá dcerka, kterou Máòa našla opodál. Vysvìtlila, ¾e letadlo pøiletìlo o pùl hodiny døív a proto na letišti nebyla. Samozøejmì, ¾e jsem jí v duchu odpustil a koneènì se z plných plic nadýchl provonìného vzduchu a zaèal se tìšit na pìt týdnù lenošení.
Po hodinové jízdì jsme dorazili do opulentní vily, kterou dcera pronajímala v pøedmìstí Canggu. Ano, vila obrovská s dvacetimetrovým bazénem, tropickou vegetací, ale s tak strašnou pøístupovou cestou plnou výmolù, ¾e po ní nìkteøí taxikáøi odmítali jet, aby se jim automobil nerozpadl. Vrhli jsme se do postele, abychom se alespoò pár hodin prospali a netrvalo dlouho a usnuli jsme za pøíjemného šumìní klimatizace. Zanedlouho nás však ze spánku neurvalým zpùsobem probudily podivné a hlasité zvuky ještìrky geko. Ty nás provázely po celou dobu pobytu, kdekoliv jsme byli ubytováni. Bušením do zdi zvuky pøestaly, ale stejnì jsme neusnuli, proto¾e nás za rozbøesku probudilo hlasité halekání farmáøù z rý¾ových políèek naproti naší vile, kteøí taháním za labyrint provázkù, na kterých byly pøipevnìny plechovky, a hlasitého køièení odhánìli hejna ptákù, kteøí si chtìli pochutnat na úrodì a tak pøipravit farmáøe o ¾ivobytí. Trošku nás to dohánìlo k šílenství, ale naštìstí to trvalo jenom nìkolik dnù pøed sklizní rý¾e.
Trochu horší bylo ranní øvaní pomateného mladíka, který ¾il v políèku v jednoduché budce opodál a kdy¾ to na nìj pøišlo, tak hlasitì hulákal nìjaké nesmysle a nedal lidem spát. Jak jsem se dovìdìl, byl to bezdomovec a duševnì nemocný èlovìk, o kterého se komunita starala tím, ¾e mu poskytovala skromné jídlo. Kdo mu však pral nemám ponìtí, proto¾e stále chodil po políèkách s rozevlátými èernými vlasy a v jednìch a tìch samých kalhotách a trièku. Dost jsem na tohoto èlovìka bìhem našeho pobytu myslel. Jaký ho asi potkal osud a jaký ¾ivot má ve spoleènosti, kde neexistuje podpora a pomoc jedincùm jako je on. Naštìstí se na Bali èlovìk mù¾e spolehnout na oporu prostých lidí, proto¾e vlastnì veškeré dìní se toèí kolem rodiny a ¾ivota v komunitì.
Pro turistu proto není lehké navázat styk s místními obyvateli. Na jedné stranì jsou turisté a na druhé tamní obyvatelé, Balinesani. Ti pøicházejí do styku s turisty pøevá¾nì právì díky turistice, kde vás mile pøekvapí svými nekoneènými úsmìvy a úslu¾ností. Po práci a ve volném èase se však uchýlí do rodinného kruhu, proto¾e rodina a péèe o rodinu znamená všechno. Zdá se, ¾e rùzné elaborátní rodinné oslavy, na kterých se podílí i blízká komunita, jsou témìø na denním poøádku. A» ji¾ se jedná o zasnoubení, svatbu, narození dítìte nebo pohøeb, všechno vy¾aduje tradièní oslavu, která stojí nemálo penìz, ale zdá se, ¾e výdaje nejsou lidem na pøeká¾ku. Nìkdy se mi zdálo, ¾e se lidé musí jenom tøást na to, aby u¾ nìkdo z bli¾ních koneènì zemøel, proto¾e oslavy spojené s kremací trvají nìkolik dnù a celá vesnice se má dobøe.Rùzné oslavy èasto zablokují i tak nesmyslnì hustý provoz, ale nikdo ne¾ehrá, nikdo nepospíchá, nikdo neztrácí nervy, nikdo nikoho neosoèuje. Zdá se nám, ¾e Balinesani jsou neskonale š»astní lidé. Èasto mì napadlo jak mnoho bychom se mohli od nich nauèit. ®ádné nesmyslné honìní se za materiálními statky. Ano, usmìvavé tváøe jsou to, co spoleènì se spiritualitou a pomalým tempem dìlají Bali tím, èím je a co na nás, turisty z uspìchaných vyspìlých civilizací tak pøíjemnì a pozitivnì zapùsobí. Zdá se nám, ¾e lidé vlastnì ¾ijí ze dne na den, ¾e dìkují svým bohùm a bù¾kùm, kterých balinejští hinduisté mají desítky, ¾e je ochránili další den, ¾e jim poskytli skrovné obydlí, denní stravu a dopøáli zdraví rodinì. A za to jim všude a nìkolikrát dennì vzdávají hold, zapalují vonné tyèinky a neustále se z vdìku k nim modlí. I nejnuznìjší obydlí má svùj malý chrám se soškou bù¾ka, kterému rodina dává nìkolikrát dennì offerings v podobì banánového listu na kterém jsou kvìty frangipani a rý¾e. Ta se dává proto, aby i ptáèci mìli co jíst. Offerings najdete pøed ka¾dým obchodem, uvnitø obchodù, v taxících, vidíte jimi ovìnèená auta a skútry. Jaká to krásná tradice a sympatické nábo¾enství!
Hinduistické chrámy jsou všude, kam oko dohlédne. Mnohé jsou starobylé a dominují krajinì a lemují ulice. Všechny jsou nádherné a to je jedna z dalších vìcí pøitahujících turisty. Chrámy, malebná rý¾ová políèka, usmìvaví a pøívìtiví lidé. To, co v naší civilizaci tak èasto postrádáme.
Neustálý provoz na uzouèkých silnicích, tisíce skútrù èasto sebevra¾ednì klièkujících mezi auty, nejvìtší prùmìrná rychlost 30 kilometrù v hodinì, navzdory všemu tomu co se dìje za šílenosti na silnicích, nevidíte ¾ádné karamboly. To ovšem nabízí otázku, kdo vlastnì pracuje, kdy¾ tisíce lidí bìhem dne stále nìkam jezdí.
Zdá se, ¾e lidé jsou spokojeni se skromnými výdìlky poulièním prodejem jídla, prací v soukromém sektoru, v restauracích a hotelech a farmaøením. Rozhodnì se nezdá, ¾e by se nìkdo pøetrhnul. Pracuje se pomalu a s pøehledem, pøíliš mechanizace se nevidí, pou¾ívají se zastaralé metody práce, staví se pomocí motyk, beton se nosí na stavby v košících na hlavì. Ale ze staveb se ozývá srdeèný smích, proto¾e i zde jsou lidé š»astní.
Podle mého jsou asi nejš»astnìjší mu¾i, proto¾e ti, zdá se, nepracují tak tì¾ce jako ¾eny. Na stavbách èlovìk vidí pøevá¾nì ¾eny, které dìlají tì¾kou manuální práci, kopou, na hlavách nosí a¾ tøicetikilové náklady, ale i to s úsmìvem a ¾enským švitoøením. Chlapi vesele kouøí, baví se a...pouští draky. Tìmi je posetá obloha od rána do veèera. Èert ví, kde na tuto zábavu berou èas. Co asi mu¾i pøes den dìlají, kdy¾ poøád pouští draky? Ano, chápu, po veèerech dìlají dìtièky, proto¾e tìch je všude habadìj. Balinéské dìti a ¾eny jsou opravdu krásné. A i pøesto, ¾e jsou chudí tak jsou v¾dycky èistì obleèeni. Radost pohledìt. A neexistuje, aby turistu zdvoøile nepozdravili zamáváním a hlasitým „Hallo“. I prostí lidé se sna¾í mluvit anglicky.
Bali uhrane ka¾dému labu¾níkovi. Jsou zde stovky restaurací ponoøených do tropické zelenì, na kraji rý¾ových polí, èi pøímo u moøe, kde pøi veèeøi mù¾ete sledovat neuvìøitelný západ slunce. A navíc vás jídlo na moc nepøijde. Ale pozor, ke ka¾dému úètu se pøipoèítává nìkdy a¾ nemravných 21% za taxu a slu¾bu. Tím pádem levnì vypadající veèeøe u¾ zase tak ú¾asnì levná není, avšak není také zapotøebí dávat spropitné.
Bohu¾el Bali pøitahuje také lidi, kteøí tam jezdí za levným alkoholem, sexem a drogami. Tito hluèní, od hlavy k patì potetovaní turisté se soustøeïují pøevá¾nì kolem obrovské plá¾e Kuta, které se rozumný èlovìk samozøejmì vyhne. Stojí však za to podívat se na Sanur plá¾, kterou lemují restaurace a hotely, a kde mù¾ete nakupovat do omrzení.
Osobnì dávám pøednost ú¾asné vnitrozemské vesnici Ubud, která od pradávna pøitahovala umìlce všeho druhu. Zde neuvidíte podezøelá individua, ale spíše lidi, které zajímá kultura a èarokrásná pøíroda.
Zatímco je Bali po mnoha stránkách nádherné, není bez chyb. Bohu¾el na nich máme z valné èásti vinu my. To, jak tabákové koncerny nabízejí své výrobky takøka zadarmo, je kriminální. Proto zde také tolik lidí kouøí. Balíèek cigaret toti¾ stojí pouhých 90 centù, tak proè si nedopøát (v Austrálii by podobný výrobek stál kolem $30.) To, co se dìje na tomto ostrovì díky neutuchající výstavbì stále nových, oslòujících hotelù a resortù, je krajnì nezodpovìdné a dìlá mnì hluboké vrásky na èele. Resorty sice rostou jako houby po dešti, ale infrastruktura nestaèí dr¾et krok.
Pakli¾e jste natolik šílení a jdete se vykoupat do moøe, tak si koledujete o obávanou Bali belly, co¾ vám vyplní zbytek dovolené trávením na toaletì a proklínáním celého svìta. Jenom pošetilec si èistí zuby ve vodì z kohoutku. Zrovna tak nerozvá¾ný, ba hloupý turista jí saláty, zmrzliny, ovoce a nezpracovaná jídla nebo pochoutky nabízené poulièními kuchaøi. Já, by» ostra¾itý, jsem byl upoután na lù¾ko pøímo dvakrát. Èert ví, co jsem snìdl. A proto je nejlepší pít pivo Bintang, které je nejenom lahodné, ale i velice levné. Na nìm samotném by mohl èlovìk kliïánko vesele ¾ít.
Další vìc, kterou si uvìdomíte na ka¾dém kroku a která vás mrzí, je nepoøádek. Ano, i v poklidné botanické zahradì v horách vidíte hory odpadù, plastiku, papírù a vìci, které by mìly být úplnì jinde. Škoda, proto¾e toto hyzdí pøírodu a vy se nestaèíte divit, jak je mo¾né, ¾e si to domorodci neuvìdomují a jak v té špínì mohou radostnì ¾ít. Otevøené stoky a z nich vycházející smrad vám také mohou znechutit obìd nebo veèeøi. Zato kanály, které od šestého století dodávají vodu do rý¾ových polí, jsou zajímavé také proto, proto¾e mále-li štísko, tak mù¾ete zhlédnout nahatou krasavici, která si v nich po kraji vozovky dopøává ranní oèistu.
Západní turisté také pomalu, ale jistì kazí místní obyvatele. Máte-li smùlu, tak se vás, bodrého, nic netušícího turistu sna¾í podfouknout a okrást. Naštìstí se to ještì nedìje všude, ale dejte si pozor hlavnì pøi smìòování penìz. Obtì¾ování turistù poulièními obchodníky nabízejícími prkotiny nejrùznìjšího druhu vám brzo zaène lézt na nervy a je nutno se obrnit neteèností. No, a pak si dávejte nejvìtší pozor na opice. Ty vám ukradnou i vìci, které máte obezøetnì ulo¾ené i hluboko v kapse. Jestli¾e se jim to nepodaøí nebo jestli¾e je odháníte, tak vás kliïánko kousnou tak, jako se to stalo jednomu ubohému Pra¾ákovi, kterého jsme náhodou v Ubudu potkali. Pakli¾e nejste oèkováni proti vzteklinì, tak vás èeká smrt v hrozných bolestech, co¾ je zøejmì krajnì nepøíjemná zále¾itost, které je zapotøebí se vyvarovat.
Kromì bájeèného jídla a piva vøele doporuèuji si dát masá¾. Hodina a pùl vás pøijde na deset dolarù a budete se cítit buïto zcela rozlámán nebo jako znovuzrozený, co¾ zále¾í na masérce. K mému ¾alu se tomuto øemeslu vìnují vìtšinou nepohledné staøenky, co¾ vás pánové odradí od toho, abyste si vyškemrali masá¾ s „happy ending.“ Také jde o slušné ¾eny a matky od rodin, které by vám jakoukoliv extra slu¾bu, by» za extra bankovku, odmítly. Jestli¾e vás ¾lázy opravdu neúprosnì su¾ují, mù¾ete si zajít do specielních podnikù, kde vás obdivuhodnou masá¾í krasavice k tomu urèené velkého citu prý dozajista zbaví. A zaruèenì se budete cítit jako znovuzrozený.
I kdy¾ je na Bali mnoho co vidìt, vøele doporuèuji nìkolikadenní výlet na pohádkové Gili ostrovy. Dvou a pùl hodinová cesta rychlou lodí po širém moøi z vás sice udìlá hluboce vìøícího èlovìka, ale s trochou štìstí pøe¾ijete a budete odmìnìni azurovým moøem, pohledy jako vystøi¾enými ze ¾urnálu, lehce odìnými turisty, pohádkovým ubytováním a ulièkami bez provozu. ®ádná auta nebo skútry. Pouze koníèky ta¾ená spøe¾ení. Prostì idylka, na kterou nezapomenete do konce ¾ivota.
Pìt týdnù v pohádce ubìhlo a¾ pøíliš rychle. S Bali jsme se rozlouèili jak my, tak naše dcera, která s rodinou zaèíná nový ¾ivot v Kuala Lumpur. Jestli se tam za ní vydáme, zatím nevíme. Asi dáme pøednost ‚našemu‘ Bali, které nám tolik pøirostlo k srdci.
Melbourne nás uvítalo jarním poèasím a rozkvetlými zahradami. Bohu¾el teplé poèasí dlouho nevydr¾elo. Topení jede na plné pecky a já nostalgicky vzpomínám na tento obdivuhodný ostrov s obdivuhodnými lidmi a modlím se, aby ruka naší, nièeho si nevá¾ící civilizace, nadobro nepokoøila tak kouzelnou tradièní balinéskou kulturu. Byla by to toti¾ hrozná škoda!
Ivan Kolaøík
* * *
Foto archiv autora
Kolá¾ anotaèního obrázku © Marie Zieglerová
Zobrazit všechny èlánky autora