Pohled z okna
Postupně se poznáváme, zvykáme si na sebe a stáváme se přáteli. Je na tak namístě (kdo chce - není podmínkou) přiblížit ostatním své okolí, své milé, zájmy, pocity atd. Začali jsme pohledem z okna. Dalším pohledům se však meze nekladou, samozřejmě v etických hranicích, daných provozem těchto stránek.

Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (případně i foto) na info@seniortip.cz  a my z toho uděláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohledů - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen přenesený...
Tentokrát je to pohled na životní příběhy.

Zasláno k tématu – Mezigenerační vztahy:

Napadá mne hodně příběhů z pracovní praxe. Některé nemohou být zapomenuty. Je to otázka mládí & stáří - a něco mezi tím.

Když mi bylo šestnáct let, zdála se mi pětadvacetiletá dcera naší známé, co se vdávala, hrozně stará. Když mi bylo dvaadvacet a mému kamarádovi třiatřicet let, připadal mi jako můj otec, když mi bylo třiatřicet pětačtyřicátníci mi připadali jako seladoni, kteří se zviditelňují. Když mi je dnes sedmdesát, ráda bych byla opět mladá se spoustou elánu, který jsem tehdy měla.

Vlivy rodiny - tedy rodičů, příbuzných, sourozenců - zde jsou určité šablony, které jsme nesnášeli, ale přesto v životě kopírovali. Ale byly i vzory, ke kterým jsme vzhlíželi s úctou, obdivem a snahou se jim mnohdy přirovnat.

Důležitými byla i životní poznání, jak si to žádal náš vyšší věk, s řadou zklamání, ale i poznáváním jiných životních hodnot, jiných oblastí vědomostí, učením, pracovními úkoly, vědou a pod.
Velká část mého života byla věnována práci, péči o děti, určitá část díky mému povolání i kriminalitě dětí a mládeže. Právě zde se nejvíc zobrazovaly různé mezigenerační vztahy. Snaha se od rodiny rozlišit, být jiní, než se od nich chtělo, být prostě sví, jako ostatní kamarádi - a mnohem víc ovlivnitelní.

Dodnes si pamatuji některé příběhy, se kterými jsem se setkala v rámci tzv. ochrany dětí a mládeže. Každý příběh by vydal na román - třeba o Janě, která se nechala zlákat jako 13tiletá, přestala chodit do školy, potloukala se s partou, starších a s jejím poznání o alkoholu, sexu atp. nemluvě. Rodiče nás nakonec sami požádali o pomoc. Moc mi záleželo, abych Janě co nejvíce pomohla, ale nakonec stejně byla odsouzena jít do domova mládeže. Hodně jsem ji psala, posílala knihy, které ji mohly zaujmout. A vždy jsem byla velice zklamaná, když jsem na stole objevila lístek od vedoucí:"Právě volali z kriminálky, že „Tvůj experiment“ je opět na útěku".
Než ji našli, měla za sebou celou řadu dalších trestných činů. Po dovršení 18ti let, kdy ji skončil výkon trestu (celkem 2,5 roku) mne navštívila a slíbila, že se pokusí žít již normálně - skončila sebevraždou po předávkování drogami.

Jiný byl příběh dívky, která od útlého dětství vyrůstala v dětském domově. V 15ti letech vyhověl soud rodičům a oni si ji vzali domů. Byl nad ni nařízen soudní dohled. Vše začalo nabírat obrátky, když dorostenecký lékař z jejího bydliště upozornil, že dívka je v hrozném stavu psychickém i fyzickém. Zjistili jsme, že je zaměstnaná jako krmička býčků, nemá skoro co jíst, nemá co si obléci, výplatu za svou práci nedostává, tu přijímal její otec a tu hned většinu propil. Bylo jasné, že v této rodině je (opět Jana) velice ohrožen její život. V jejím věku nebylo vhodné dávat návrh na umístění do domova mládeže, po dohodě s odborem pracovních sil jsme ji našli zaměstnání s internátem mimo její bydliště. Bylo podáno trestní oznámení na rodiče, ale i na státní statek, který ji zaměstnával prací, která byla pro mladistvé zakázána - a za to, že jí nevyplácel mzdu, protože zbavena svéprávnosti nebyla. Odvezla jsem ji do jiného okresu, pomohla nakoupit nové a nutné vybavení, a dohodla se s vychovatelkou internátu. že mi budou podávat zprávy. Cítila jsem velkou odpovědnost. Za čas jsem dostala zprávu, že Jana nemá co jíst, protože nemůže pracovat a je v nemocnici. Po návštěvě v nemocnici mi lékaři sdělili, že měla velice špatné výsledky vyšetření, vedle páteře nádor, který operovali - ten nádor byl kus keramického umyvadla. Po šetření, které následovalo, bylo zjištěno, že tím ji její otec v opilosti zbil a nikdo ji neošetřil. Následovalo další trestní stíhání rodičů, byl schválen příspěvek Janě na výživu - který se od rodičů vymáhal. Jana se po uzdravení velice dobře zapracovala. Dál jsem s ním měla kontakt a dokonce mne navštěvovala. Určitě by chtěla u mne zůstat, možná kdybych měla větší byt by se tak i stalo. Nakonec jsem Janě byla i na svatbě a měla radost, že dbala našich rad a našetřila si tolik, že si mohla s manželem koupit domek. Byla jsem ráda, že se přinutila číst a naučila více psát. Narodily se jí čtyři děti, které jsou dnes již dospělé...

A do třetice - za odbor péče o děti a mládež jsem byla přítomna soudnímu jednání v trestní věci mladistvého „XY“. Byl obžalován z trestného činu krádeže zemědělského motoru, patřícího Státnímu statku v místě jeho bydliště. Při soudním jednání bylo zjištěno, že motor ležel neoznačen a volně na poli, tak si ho (stejně jako obžalovaný) mohl vzít kdokoliv. Protože jsem měla možnost se k věci vyjádřit, zeptala jsem se zástupce podniku, zda se jim takových zařízení povaluje více i jinde a kdo za to nese hmotnou odpovědnost. Jeho odpovědi byly zmatečné a soud obžalovaného mladíka zprostil viny. Mladíkovi jsem domluvila, aby si nikdy nebral věci, které mu nepatří. Jeho další osud jsem neměla možnost sledovat, ale kdo ví...?

Když porovnáte všechny příběhy - mezi nimiž se střídaly někdy bitvy o děti při rozvodech rodičů, násilí v rodině různé druhy zneužívání... mají svým způsobem hodně společného - rodina, zvyky, šablony, společnost a vzory…

Jarmila V.

Pozn. redakce: Příspěvek byl doručen prostřednictvím kontaktního formuláře na webové stránce, celé jméno autorky tedy není známo. V případě zaslání dalších vzpomínek použijte kontaktní adresu: info@seniortip.cz