Pohled z okna
Postupnì se poznáváme, zvykáme si na sebe a stáváme se pøáteli. Je na tak namístì (kdo chce - není podmínkou) pøiblí¾it ostatním své okolí, své milé, zájmy, pocity atd. Zaèali jsme pohledem z okna. Dalším pohledùm se však meze nekladou, samozøejmì v etických hranicích, daných provozem tìchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (pøípadnì i foto) na info@seniortip.cz a my z toho udìláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohledù - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen pøenesený...
Tentokrát je to pohled na jedno zajímavé povolání.
Babka koøenáøka
Chodívala snad ve všech pohádkách. V mošnièce i doma nad pecí plno bylinek a koøení všelikého, v hlase vlídnost a moudrost vìkù. Tak takhle byste Pharm. Mgr. Marii Pravdovou urèitì nepoznali. Jednak to není ¾ádná babka, ale pìkná ¾enská, poklidnou vlídnost si šéfka podniku musí schovat na doma, tady musí být rázná a energická, jinak by neobstála. Jen ta láska ke koøení a moudrost zùstala bezezbytku. A to "dìdictví otcù" také zùstalo zachováno.
Paní magistra vzpomíná, ¾e lásku k tomu voòavému nadìlení v ní nejspíš vzbudila babièka, se kterou ráda chodívala na bylinky a tak se u¾ jako školaèka rozhodla, ¾e bude "koøenáøka". Nevyšlo to zprvu doslova, ale studium farmacie není tomu snu daleko. Navíc mìla hned po skonèení školy štìstí, ¾e se dostala do podniku léèivých rostlin a tak byla vlastnì u toho svého. Navíc si tam kromì praxe v koøenáøství získala mnoho dnes u¾iteèných kontaktù.
V Benkoru v Mìlnické Vrutici staèí vejít do vrat a èlovìk bezdìènì zavìtøí. Nìjaký neobvyklý vzduch tu mají. A èím blí¾ ke skladùm a mlejnici, tím je to zøetelnìjší. Uvnitø se potom návštìvník rozhoduje, má-li se tou vùní udusit rovnou, anebo vydr¾et aspoò minutku. Pravda je, ¾e laik ani s nosem v pytli není schopen rozlišit, k èemu to vlastnì èichá, proto¾e je zmaten tou intenzitou všech mo¾ných odstínù vùní, ale po chvíli se pøece jen podaøí oddìlit alespoò høebíèek a skoøici. A taky zaène dýchat normálnì, bez zahlcení.
A koneènì vnímá, naè se dívá. Ono to tu s výjimkou pozdìji dostavìného skladu - a mizernì dodejme, proto¾e zatéká a stavba se v rohu bortí - všechno ještì vybudoval dìdeèek paní magistry. Upnul se vlastnì na papriku. Za jejím pìstováním a zpracováním stìhoval rodinu chvíli sem tam ne¾ našel to pravé místo. Dokonce míval v tøicátých letech podnik i v pra¾ském Karlínì, a¾ zakotvil tady ve Vrutici. Rozsáhlý pozemek teprve dopøál jeho nadšení rozmach. Je todobrých šedesát let, co tady vysadil první vyšlechtìné sazenice papriky, sklidil, usušil a pomlel. Takhle se to øekne ètyømi slovy, ale co za tím bylo práce, pøemýšlení, zkoušení. Co stavby bytelných prostor, døevìných pùd sušáren, mohutných mlýnù, které pracují spolehlivì dodnes (pøes všechnu pozdìjší "péèi" socialistické správy). Marie Pravdová se s trošku nostalgickým úsmìvem zadívá na ten mlýn nejstarší. Ještì má transmisi. Pak se rozesmìje docela naplno. "Kdy¾ jsem pøijde nìjaký technik, tak hlasitì áchne: to je krása. Jen¾e já u¾ bych tu transmisi docela obìtovala modernímu výkonnému zaøízení."
Na velké zmìny ale není zatím ani pomyšlení. Dávné dìdictví po dìdovi pøešlo jako všechno ostatní v zemi do rukou "zøízení" - tedy konkrétnì Fruty - a je div, ¾e toho tolik zùstalo ve zdraví zachováno, nejspíš díky své kvalitì a bytelnosti. Dìdova vyšlechtìná odrùda papriky ale tu "péèi" nevydr¾ela a je ztracena nav¾dy. Kdy¾ vnuèka v restituci obnovovala provoz, nezbylo jí, ne¾ se poøádnì zadlu¾it a odkoupit i to, co dneska, jako právì halu novìjšího skladu, bude za drahé peníze dávat do poøádku. Navázala na své kontakty z Léèiv, neváhala pøevzít nároèný závazek na dovoz a¾ z tropické oblasti, samozøejmì léèivky odebírá i od místních sbìren. Dnes u¾ má i svou laboratoø, kde mohou v Benkoru sledovat kvalitu dodávaného i odesílaného zbo¾í. Sama svým nemalým platbám musí dostát, hùø u¾ je to s odbìrateli. Nedalo se nic dìlat, musí mít zvláštního zamìstnance, který se stará o nìkdy doslova vymáhání pohledávek.
Namleté, nasáèkované, v krabicích i pytlích se to pak všechno stìhuje k dalšímu pou¾ití. Kromì "drobného" odbìratele, tedy na pulty a do koøenek nás hospodynìk jsou velkými odbìrateli Vitana i èokoládovny. Z Vrutice se koøení rozesílá po celé republice, ale i na Slovensko a èásteènì do bývalého Sovìtského svazu. Vdìènými odbìrateli jsou tak zvané zdravé prodejny, Hare Krišnu, vegetariáni, jogíni. To je tajná pýcha paní magistry. Pra¾ská prodejna jogínù
namísto ze své pravlasti Indie odebírá kvalitní koøení právì z Vrutice.
Èichala, dusila se a vonìla potom i v autobuse - Naïa Vencovská