Záhady ¾ivota Bo¾eny Nìmcové
Dobrý den. Po prázdninách to ve škole opìt vøe, vyplòujeme tisíce rùzných papírù, sepisujeme hlášení a vùbec- zaèátek školního roku je v¾dy trochu hektický. Ale uteklo u¾ více ne¾ 14 dní, a tak se vše pomalièku dostává do bì¾ných kolejí, a já bych se ráda vrátila i na SeniorTip a potìšila své ètenáøe.
Zaènu rozhovorem, který mì velmi bavil. ®ivot Bo¾eny Nìmcové byl zde na SeniorTipu pøipomenut ji¾ v nìkolika èláncích, dovolte mi pøidat ještì jeden, rozhovor s osobou z nejpovolanìjších, autorkou mnoha knih o Bo¾enì Nìmcové, spisovatelkou a badatelkou, paní Helenou Sobkovou.
Jak jsem se k ní dostala?
Mo¾ná jste také v televizi na poèátku letošního roku vidìli hraný dokument o Bo¾enì Nìmcové, který byl uveden v rámci pøipomenutí výroèí úmrtí slavné spisovatelky. Hrála ji velmi krásnì hereèka Lenka Vlasáková a jednotlivé epizody byly prokládány rozhovorem s lidmi, kteøí mají k tématu co øíci. Jednou z nich byla i Helena Sobková. Její dvì knihy – Tajemství Barunky Panklové a Kateøina Zaháòská mám ve své knihovnì dávno a èetla jsem je nìkolikrát. Mockrát jsem pøemítala, jak to asi bylo, byla šlechtickým levoboèkem- nebyla?
A tak mo¾nost promluvit si s Helenou Sobkovou mì velmi lákala. Chtìla jsem najít její adresu, doufala jsem, ¾e ji k rozhovoru pøemluvím. Tentokrát to nebylo jednoduché, ale nakonec se povedlo. Napadlo mne toti¾ napsat do Èeské Skalice do Muzea Bo¾eny Nìmcové a po¾ádat je o kontakt na paní Sobkovou. Nedali mi ho, nesmìjí, ale slíbili, ¾e jí pøedají mou adresu, a kdy¾ bude paní Sobková chtít, ozve se mi.
Ozvala se. Pozvala mì k sobì domù, bylo to pro mì mimoøádné odpoledne. Rozhovor, který tam vznikl, vám teï nabízím. Snad bude pro vás stejnì zajímavý, jako byl pro mne.
Dávno, dávno ji¾ tomu…
Babièka a Bo¾ena Nìmcová. Spisovatelka, krásná ¾ena, tou¾ící po vzdìlání, neš»astná ve svých milostných vztazích, plná ideálù, za nimi¾ šla a¾ do smutného konce. V lednu jsme vzpomnìli 150. výroèí jejího úmrtí. Místa, spojená s její osobou, navštìvují tisíce lidí, a» u¾ je to její hrob na Vyšehradì èi zámek v Ratiboøicích nebo Gutfreundovo sousoší babièky a jejích vnouèat poblí¾ zámeckého parku.
…osud jí místo zlaté
dal jen re¾nou nit
do jiné kolébky
mìla se narodit …
Její ¾ivot, opøedený tajemstvími, která dodnes nebyla definitivnì rozluštìna, láká badatele k pátrání v archivech. Znovu a znovu otevírají staré matriky, deníky, dopisy, pokoušejí se skládat støípky ¾ivota této mimoøádné ¾eny.
Dílo naší slavné spisovatelky nás provází celým ¾ivotem, vlastnì od útlého dìtství. Kdo z nás neslyšel pohádku O dvanácti mìsíèkách, Pyšnou princeznu èi mnohé další, které sbírala po èeském venkovì a upravila do podoby, kterou známe.
Ve škole se potkáváme s jejími povídkami a korespondence, soubornì vydaná v nìkolika svazcích, je nádhernou ukázkou jejího bohatého vnitøního ¾ivota a málokoho nechá chladným. Povídky Bo¾eny Nìmcové byly mnohokrát zfilmovány, a tak se dostaly do povìdomí i tìm, kteøí její knihy nikdy neotevøeli. V celostátním projektu Sto nejvìtších Èechù se umístila na 10. místì, první mezi ¾enami.
Paní doktorka Helena Sobková (80) je badatelka, spisovatelka, která má k tématu o Bo¾enì Nìmcové mnohé co øíci. Napsala pìt knih, které se k Bo¾enì Nìmcové vztahují, nejznámìjší je asi „Tajemství Barunky Panklové“, kde nabízí svùj pohled na vìc, podpoøený mnoha prameny.
Kdy¾ jsem ji po¾ádala o rozhovor, pøišla mi tato odpovìï:
Rozhovorùm u¾ se bráním, vìtšinou se omlouvám. Pro váš èasopis ale udìlám výjimku, kvùli seniorùm. Je to moje generace a na tvorbì Bo¾eny Nìmcové jsme byli odchováni. Její pohádky a povídky nám pomáhaly orientovat se v hodnotách ¾ivota. Jsou prodchnuty citem, láskou a touhou po dobru, kráse a spravedlnosti. To byly smìry a cíle, kdy se po nìmecké okupaci v pováleèné dobì probouzel národ k novému ¾ivotu.
Paní Sobková, jak jste se vlastnì k Bo¾enì Nìmcové dostala?
Provázela mì od dìtství. Byla nejmilejší autorkou mé maminky a ta pøenesla svùj zájem na mì. Nejdøíve jsem poznala její pohádky a povídky, pozdìji knihy o ní. Nesrovnalosti v jejím ¾ivotopise mì zaujaly natolik, ¾e jsem se rozhodla pátrat po pravdì.
Mrzí Vás, ¾e dnešní mladí lidé ètou velmi málo, urèitì ménì ne¾ døív? A Babièku témìø neznají.
Mùj názor Vás asi pøekvapí. Babièka není kniha pro mláde¾, nato¾ pro dìti. Pokud ji ètou z donucení, je to úplnì špatnì. Dojdou k ní postupnì, a mo¾ná ani ne všichni. Dìti by se mìly ve škole dozvìdìt, ¾e existuje Babièka, kniha, která byla pøelo¾ena snad do všech svìtových jazykù a ¾e ji napsala naše spisovatelka Bo¾ena Nìmcová. Plnì jí porozumí a¾ ten, kdo sám ji¾ vzpomíná na své dìtství, na svou babièku a krajinu svého mládí. Ve svìtové literatuøe snad nebyl podán krásnìjší a ¾ivìjší obrázek babièky, a proto¾e jsou to v ¾ivotì dìtí osobnosti mimoøádné, zùstane i Babièka knihou nesmrtelnou. Je to klenot èeské literatury po stránce obsahové i jazykové. Za to patøí Bo¾enì Nìmcové náš velký dík.
Jak myslíte, ¾e to s pùvodem Bo¾eny Nìmcové vlastnì je?
Hlavnì musím být ve svých soudech velmi opatrná. Pracuji s hypotézami, velmi pravdìpodobnými, mnoho vìcí jsem ovìøila, ale všechno stále není stoprocentnì dolo¾ené. Výsledky mého bádání nasvìdèují tomu, ¾e to tak mohlo být, ale úplnou jistotu nemáme. Ovìøenými fakty jsou rozpory v Barunèinì datu narození, tady se údaje rozcházejí a¾ o tøi roky. Našla jsem nezvratné dùkazy, ¾e upravovat data narození neman¾elských dìtí šlechty nebylo nic výjimeèného. Nesporné je, ¾e Dorothea Talleyrandová- sestra paní knì¾ny - byla v roce 1816 tìhotná, ¾e otcem dítìte nebyl její man¾el, ale milenec Karel Clam Martinic. Dorothea byla známa svým mimoøádným literárním nadáním, podoba mezi ní a Bo¾enou Nìmcovou je pøekvapivá. Barunka jako jediné z dìtí Panklových mìla pøístup na zámek i další mimoøádné výhody- domácího uèitele, výchovu na chvalkovickém zámku. Vzpomínky pamìtníkù se shodují v tom, ¾e Terezie Panklová Barunku nemilovala. Mezi lidmi v Ratiboøicích se šíøila zvìst, ¾e je neman¾elskou dcerou samotné vévodkynì Kateøiny Zaháòské. Ale tuto hypotézu jsem vylouèila.
Já sama se domnívám, ¾e mohla být dcerou Dorothey a Karla Clam Martinice, ale abych to mohla vyslovit úplnì jistì, musela bych mít pøímý dùkaz.
Myslíte, ¾e se dá ještì nìco vypátrat?
Zajímavých listin z té doby je mnoho, zdaleka ne všechny jsou prozkoumané. Badatel Adolf Irmann napsal, ¾e existuje doklad o tom, ¾e Jan Pankl dostal od vévodkynina pøítele Metternicha darem znaènou finanèní èástku. Tu listinu jsem nevidìla. Pokud by to byla pravda, mohly by to být peníze za to, ¾e Panklovi pøijali Barunku za svou. Ještì se mi nepodaøilo identifikovat Barbaru Hauptmannovou, která je v køestním listì Barunky uvedena jako kmotra. Mo¾ná se nìkterému pøíštímu badateli podaøí tyto mezery zaplnit a poodhalit další kousíèek pravdy.
Pøi Vaší práci bylo asi tøeba hodnì cestovat.
Bádání jsem vìnovala všechen volný èas. Procestovala jsem potøebné archivy, zámky, všude mi vycházeli vstøíc. Dodnes mám vzácné pøátele ve Finsku, v Lotyšsku, v Polsku, Rakousku, Nìmecku, ve Francii a Anglii. Syn u¾ byl dospìlý, man¾el jezdil se mnou a poøizoval nutnou fotodokumentaci. Mám na tu dobu nádherné vzpomínky. Velmi dùle¾itým pøedpokladem pro mou badatelskou práci byla i znalost nìmèiny a kurentu, písma, v nìm¾ se v 19. století psaly všechny listiny. Bez toho by to asi nešlo.
Kolik èasu jste Bo¾enì Nìmcové vìnovala? A nelitovala jste nìkdy?
Témìø ètyøicet let jsem psala a pátrala, ani jednou jsem nelitovala èasu a námahy, kterou jsem do své práce vlo¾ila. Uvìdomovala jsem si, ¾e najít správné odpovìdi na otázky pùvodu a stáøí Bo¾eny Nìmcové by bylo pøínosem pro èeskou literaturu. Pøi své práci jsem se seznámila s mno¾stvím ú¾asných lidí, s historiky, s potomky slavných rodù, byla to pøekrásná léta.
Nemìla jste nìkdy zábrany? Pocit, ¾e nahlí¾íte do soukromí jiných lidí, mo¾ná proti jejich vùli?
Takové pocity jsem mìla v¾dycky. Ke ètení dopisù èi deníkù jsem pøistupovala s velkou pokorou a odpovìdností. Slíbila jsem si, ¾e nezveøejním nic, co by mohlo pisatele poškodit. Vzpomínám si, kdy¾ jsem jednou na Køivoklátu studovala písemnou pozùstalost hrabìte Clam Martinice a dr¾ela jsem v ruce soukromý, velmi intimní dopis jeho mladièké man¾elky, pøihnala se prudká a neèekaná bouøe. Pøipadalo mi to jako varování. V té dobì jsem mìla ještì jeden velmi zvláštní zá¾itek. Zdál se mi ¾ivý sen, a pøesto¾e nevìøím na nadpøirozená znamení, na tohle nikdy nezapomenu. Vidìla jsem le¾et pod bílou látkou siluetu ¾eny. Pøistoupila jsem k ní a plátno trošinku odhrnula. Ta le¾ící ¾ena byla Bo¾ena Nìmcová. Byla krásná. Kdy¾ jsem se nad ní sklonila, otevøela oèi a usmála se na mì. Pak je zase zavøela a spala klidnì dál. Brala jsem to jako znamení, ¾e se nezlobí, ¾e mi dovoluje pátrat a zveøejnit pravdu o jejím ¾ivotì.
Paní Sobková, a proè je vlastnì tak dùle¾ité znát pùvod Bo¾eny Nìmcové? Podstatná je pøece její tvorba.
Není pochyb o tom, ¾e nejdùle¾itìjší na Bo¾enì Nìmcové je to, co napsala, a jak proslavila èeský národ ve svìtì. Ale kdykoliv se setkáme s významnou osobností - spisovatelem, malíøem, hudebním skladatelem- v¾dy se ptáme, odkud pocházela, po kom zdìdila vlohy a talent, kdo byli její rodièe a uèitelé. Navíc ¾ivot Bo¾eny Nìmcové je obestøen neobjasnìnými záhadami. Kdybychom znali pravdu, lépe bychom porozumìli její tvorbì.
Vá¾ená paní doktorko, dìkuji Vám za rozhovor. Vím, ¾e pokraèujete v bádání a chystáte se napsat další knihu. Jménem svým a urèitì i jménem našich ètenáøù Vám pøeji ve Vaší práci hodnì štìstí a úspìchù.
Eva Procházková