Jan Hus

Dnes je státní svátek. Přiznám se, že nechápu, proč spojujeme státní svátky s konkrétními osobnostmi či událostmi. Proč Mistr Jan Hus, proč Cyril a Metoděj, proč 28. říjen, proč 1. máj? Vždyť naprosté většině lidí by stačilo, aby se schválilo kolik dnů volna v roce dostanou. Ono stejně většině jde vlastně o to volno. Smysl svátků jim je zpravidla ukradený. K tomuto závěru jsem dospěla, když slyším znalosti občanů v různých anketách. Většinou neznají základní historické skutečnosti, které jsme ve škole brali naprosto samozřejmě.

Z integrace Evropy mne napadá, koho vlastně zajímá historie vlastního národa a státu? Škola již na výuku historie moc nedbá, z osnov dějepisu pomalu mizí. A výchova k občanství? Katastrofa!

Dnes je tedy státní svátek a je volno. Příběh pravdy Jana Husa, pravdy za kterou bojoval a nechal se kvůli ní upálit ale přece jen stojí za zmínku.

Jan Hus (1371-1415) je bezesporu významnou postavou českých dějin, obráncem pravdy i kacířem. Jeho život dramaticky ukončila hranice v Kostnici. Tam ho koncil v roce 1415 shledal kacířem, a přispěl tak k tomu, že 6. července byl upálen.

Svou pravdu bránil až do hořkého konce a tím se stal nesmrtelný.Místo jeho upálení připomíná v Kostnici pamětní deska. Upálili ho na hranici: Na hlavě měl papírovou čepici s vyobrazením tří ďáblů a stihl ještě odříkat pár otčenášů, než zemřel.

Historici se přou o rok Husova narození. Narodil se v Husinci u Prachatic a jako Jan z Husince se zapsal na fakultu pražské univerzity. Hus byla jeho přezdívka odvozená od místa jeho narození. Někteří historici dokonce uvádějí, že byl huse podobný.

O Husově dětství a rodině se mnoho neví. Jeho mládí nic nenasvědčovalo tomu, že se zapíše do historie. Žil život studenta, který v univerzitním studiu a kněžském svěcení spatřoval prostředek k zajištění solidní hmotné existence a společenské prestiže. Historici se dokonce přou o místě jeho narození. Někteří tvrdí, že Hus se narodil v Husinci u Prachatic, jiní že v Husinci u Klecan. Datum Husova narození se nikde neuvádí a tak je to nejspíš rok 1371.

Jako student dosáhl v roce 1393 titulu bakaláře a tři roky poté hodnosti mistra svobodných umění. Na univerzitě se seznámil s dílem anglického teologa Johna Wycleffa, který byl označován za kacíře. Četba spisů anglického reformního myslitele Johna Wycliffa ho hodně ovlivnila. Po dokončení studií začal také na univerzitě vyučovat. V době, kdy přijal kněžské svěcení již měl jasno o svém dalším působení. Byl rozhodnut napravovat církev v duchu evangelia. Ve svém úsilí byl však v Čechách osamocen.

Dne 14. března 1402 byl jmenován správcem a kazatelem v kapli sv. Neviňátek, nazývané Betlém. V kapli se kázalo v českém jazyce. Betlémská kaple se jeho zásluhou stala hojně navštěvovanou. Hus přítomné seznamoval se svým záměrem obrody církve.

Stoupenci Husova reformního hnutí přijali za své názory Johna Wycliffa, který navrhoval, aby panovník a jeho úředníci zbavili zbohatlou církev pozemkového majetku i politického vlivu a navrátili ji původnímu poslání – tedy péči o věřící. Wycliff rovněž kladl nejvyšší důraz na svrchovanost božího zákona, jímž se mají všichni křesťané řídit. S těmito názory se Hus naprosto zbožňoval.

S Husovým jménem je spojováno také vydání Dekretu kutnohorského, jenž v lednu 1409 odevzdal pražské vysoké učení pod kontrolu Husových přívrženců. Převážná většina Němců v českých zemích ale i cizina se postavily k těmto principům odmítavě. Novým rektorem se stal Jan Hus. V té době už byl uznávaným kazatelem. Kázal v Betlémské kapli, kam na jeho kázání chodilo spoustu lidí. Kritizoval poměry v církvi – jako např. nedodržování celibátu kněží, hromadění majetku, výběr poplatků za pohřby a svatby.

Problém nastal, když papež v roce 1412 vyhlásil prodej odpustků v českých zemích, proti kterým Hus ostře vystupoval.. Tehdy ztratil mistr Hus i podporu krále, který měl z vybraných peněz procenta. Řím nad Prahou vyhlásil interdikt a Hus Prahu opustil. Dál kázal na venkově.
 

Dokud nad Husem držel ochrannou ruku král Václav IV., dokud se těšil přízni mocných českých a moravských šlechticů, dokud na pražských ulicích demonstrovali jeho posluchači, nemusel se obávat ani arcibiskupa, ani soudu papežského dvora, u něhož probíhal proces, který betlémský kazatel sám zahájil žalobou vznesenou proti spálení Wycliffových knih. Papežský soudce dal sice Husa do klatby, nikoli však kvůli kacířství, nýbrž proto, že se osobně nedostavil k projednání svého případu.

Zlom nastal v roce 1414, když mistr Jan obdržel pozvánku na církevní koncil svolaný z iniciativy římského krále Zikmunda Lucemburského do Kostnice. Husovi se tak na jedné straně nabízela příležitost obhájit před elitou křesťanských vzdělanců oprávněnost svého reformního programu, na straně druhé vyvstávalo nebezpečí, že jej koncil odsoudí jako kacíře. Ve chvílích rozhodování sehrály v případě Husa hlavní roli politické tlaky a příslib Zikmundova ochranného listu.

V roce 1414 se odebral do Kostnice na církevní sněm, kde chtěl vyvrátit obvinění z kacířství. Šanci však nedostal. Většina zúčastněných na sněmu si upálení mistra Jana nepřála, měli obavy z toho, že mučednická smrt vzbudí nevoli v Čechách, kde v té době začalo sílit husitské hnutí. Ještě den před odsouzením na Husa naléhali, aby své učení odvolal.

Na popraviště kráčel s jistotou, že zemře za absolutní pravdu, za zákon boží. Jeho přívrženci si ho zařadili mezi mučedníky a den jeho upálení ctili až do bělohorské bitvy uctívali jako svátek. Dávali tím najevo, že Husovu smrt na kostnické hranici vnímají jako nespravedlivý čin, který jim ukazuje cestu ke spasení.

Husovy kořeny tkví ve středověku, ale řada jeho myšlenek se odráží i v naší době.

Zdenka Franková

Přečtěte si také: 600. výročí upálení Mistra Jana Husa