Nadìje umírá pøedposlední
Bøetislav Olšer nedávno vydal svoji desátou knihu, tentokrát výbìr svých blogù. Pøeètìte si rozhovor o tom, proè píše a jak ho málem zahubila mozková pøíhoda, i tom, proè je celebritou v jeho oèích profesor Barnard a ne Roman Abramoviè, majitel Chelsea. Vzpomeòme také tøeba jeho televizní rozhovor s Jaroslavem Wykrentem.
*
Bøetislav Olšer, ostravský novináø a scénárista a také dlouholetý a úspìšný bloger iDNES.cz. Pøed nedávnem se po mozkové pøíhodì ocitl na dohled od zemì, z ní¾ není návratu. Do ¾ivota ho podle vlastních slov vrátilo právì psaní.
Jako novináø procestoval za svùj ¾ivot desítky zemí, miluje Izrael, Vietnam a Èínu, stal se prvním zpravodajem exodu èeských Romù do Kanady pøed nìkolika lety. (Na snímku s man¾elkou na rodném Valašsku.)
Svoje blogy nyní vydal v kni¾ní podobì pod názvem L¾ete, pane ministøe. Ne, to vy l¾ete, pane poslanèe... Rozhovor jsme poøídili po mailu poslední nejarní den.
*
Jak je dnes na Ostravì?
Pod mrakem, pìt stupòù nad nulou, poøád èekám, kdy zaène svítit to slibované sluníèko. Ale, jak vidìt, sliby chyby jsou nejen v politice…
Jako pøílohu jste s panem nakladatelem do vaší nové knihy pøidali DVD vašich rozhovorù. S kterým Èechem z tìch, s nimi¾ jste dosud nehovoøil, byste chtìl rozhovor udìlat?
Èlovìk, jeho¾ si vá¾ím snad nejvíc, tedy po svém tátovi, byl Jan Hus. Chtìl bych pochopit mu¾e, který se nebojí hranice, na ní¾ má být upálen pro svùj názor, jen¾ nehodlá zmìnit. Palach sice také dobrovolnì zemøel upálením, ale jak mi øekl Josef Škvorecký, byl to psychicky labilní jedinec, který nebyl v bezprostøedním ohro¾ení svého ¾ivota. Vojska pìti armád Varšavské smlouvy netvoøila smrtelné nebezpeèí, pøed ním by byla jeho smrt vykoupením...
A s kterým jinozemcem?
Golda Meirová. V mládí pùvabná dívka, ve zralém vìku nejrazantnìjší politièka, premiérka Izraele. ®ádný izraelský politik nejednal tak pragmaticky jako ona. ®idé jsou famózní; objevili pro lidstvo Boha, dali mu Starý zákon, Desatero i Je¾íše, který byl obøezaný ®id. Nesmím zapomenout ani 171 nositelù Nobelových cen pro vìdce ¾idovského pùvodu…
Jak se rozhovory dostaly do knihy blogù?
S šéfredaktorem Repronisu Lukášem Kreèmerem jsme vyu¾ili nápadu Oldøicha Burgera z LTV Plus a ze zhruba 110 televizních povídání Celebrity za humny, kam pozvání pøijali prof. Bìlohradský, Kristián Kodet, Patrik Banga, Jarda Wykrent a další, jsme vybrali patnáct tìch nejzdaøilejších…
Proè Celebrity za humny? Øíkáte tím, proè hledíme kdovíkam, kdy¾ ty skuteèné osobnosti máme èasto kolem sebe?
Celebrity je zprofanovaný termín pro významné osobnosti. Chceme proto vrátit pùvodní význam tohoto slova, z nìho¾ si udìlali byznys rychlokvašené hvìzdièky na jedno pou¾ití…
Zajímá mì vaše definice toho pojmu. Zprofanovanost a instantizace svìta je èím dál masivnìjší. Kdo je pro vás skuteènou celebritou?
Celebrita je významná osobnost, pøesnìji znamenitá, vá¾ená a proslulá osobnost. Celebritou pro mì je profesor Barnard, který za svùj ¾ivot transplantoval jako první na svìtì desítky lidských srdcí… Za hubièku. Kdyby potøeboval srdce brankáø Èech z Chelsea, šel by za Abramovièem, nebo za Barnardem?
Z Celebrit za humny zmiòme tøeba rozhovor s Jaroslavem Wykrentem. V rozhovoru si tykáte. Jste pøátelé?
S Jardou se známe asi tøicet rokù, on dìlal v televizi, já psal scénáøe, setkávali jsme se v té samé hospùdce, oba nás potkala stejná nemoc, trošku jsme si na sebe podobní…
Do té hospùdky chodili všichni kluci z Plameòákù i Jarek Nohavica, Vìrka Špinarová… Bo¾e, co my toho kdysi spolu vypili. Myslím si, ¾e si teï vzájemnì jeden druhého vá¾íme a respektujeme se…
Kterou písnièku od nìj máte nejradìji? Dá se nìjaká vùbec vybrat?
Tìch písnièek je spousta: Agnes, Sluneènice, Pentle rù¾ová, Øeka lásky, Støapatá, nohatá… èi text o lásce, co nevymøe po pøeslici, který napsal pro Marušku Rottrovou. Skvìlé byly jeho písnì do poøadu: „Mùj táta byl…“
Co vás nejvíc štve v tom našem dnešním Èesku?
Nikdy jsem nebyl u voleb, proto¾e nikde nevidím jediného èlovìka, pro kterého by stálo za to hlasovat… A nejvíc mì štve to jejich bezostyšné lhaní. U¾ se pøi tom ani nezaèervenají… Navíc, novináø musí být apolitický...
Nemyslím jen v politice…
Mimo politiku musíte fungovat jako èlovìk – ¾ít, nechat ¾ít a pøe¾ít… Staèí pouhých deset pøikázání a je to v kabeli…
A co jinde ve svìtì? Procestoval jste toho vpravdì hodnì…
Svìt je stejný – války, muèení, hlad, bída, komerce a nemravné platy fotbalistù èi europoslancù, pøièem¾ lékaøi, kteøí jsou géniové, si za rok nevydìlají tolik, co oštulpnovaní negramotové v kopaèkách za týden… To je dìs. Nikdy si nezvyknu na holocaust a genocidy. Od toho všeho se odvíjejí moje vztahy…
Máte docela neuvìøitelnou produkci èlánkù. Od dubna 2008, kdy jste na blog pøišel, jste a¾ do dneška napsal 1664 èlánkù. To je tøicet èlánkù na mìsíc, ka¾dý den vèetnì sobot a nedìlí v prùmìru jeden nový text. Kolik èasu vám pøíprava jednoho èlánku vezme a kde ten èas berete?
Pøes tøicet rokù novinaøiny se pozná. K tomu pøes 70 zemí svìta, asi tøicet tisíc snímkù, desítky kazet s rozhovory… Zkrátka dost poznání. Lepší jednou vidìt, ne¾ stokrát slyšet… Píšu rychle, k tomu mám velmi obsa¾ný archiv. Miluji analytické materiály, svùj názor na dìní kolem. Kdy¾ k tomu pøipoètu fakt, ¾e jsem pøísnì apolitický, nebyl jsem nikdy v ¾ádné politické stranì, mohu být pyšný na svoji objektivitu. Bez másla na hlavì se to píše dobøe…
Èekal jste od blogù a blogerù víc? Vidíte rezervy a smìry, kterým by se blogeøi i blogy mohli a mìli ubírat?
Nechci nikoho kritizovat ani urèovat, jak a o èem mají blogeøi psát. Bloger je existence, která píše blogy, proto¾e v tom je jeho svoboda psaní. Mnozí objevili originální styl. Tøeba pan Vìtvièka. Píše, jako by si dìlal velkou srandu, ale obsah jeho blogù má pøitom ú¾asnou lidskou filozofii…
A co témata? Chodí sama, nebo je sbíráte cílenì?
Píšu, jak jsem psával jako novináø, kdy¾ jsem ještì ¾il. Aktuálnì reagovat na to, co se kde šustne. A nikdo mì nenazýval grafomanem. Od toho je novináø novináøem, aby toho hodnì a kloudnì psal. Témat je milion, jen je tøeba je umìt vzácnì uchopit…
Nará¾íte na vaši mozkovou pøíhodu…
Byl to dìs; já na to, ¾e chodím, nikdy nemyslel, bral jsem to jako samozøejmost. Dnes vím, ¾e chodit je jedna z nejú¾asnìjších zále¾itostí… A proto teï chodím nejradìji do schodù a trénuji mozkové závity. Nerad bych ¾il a nevìdìl o tom…
U¾ jsem to v jednom z blogù zmiòoval; byl jsem nesmrtelný novináøský frajer, který byl víc v tramvaji a letadle ne¾ doma. Pak pøišla nemoc a já si uvìdomil, ¾e ¾ivot je smrtelná choroba. Musel jsem se znovu uèit chodit a potøeboval ve své nemohoucnosti mít spojení se svìtem, tak mì zachránila moje paní, co mi nainstalovala poèítaè, internet, a já se dal do holportu s iDnes. To vše dohromady je dnes mùj celý svìt…
Ještì na cesty: která zemì na svìtì je vám nemilejší?
Kdysi jsem si zamiloval Vietnam, proto¾e v této zemi ¾ijí nejhou¾evnatìjší lidé na svìtì. Ubránili se Mingùm, Japoncùm, Francouzùm i Amerièanùm, pro¾ili peklo, ale dál se usmívají. Pøedstavte si stát, na který dopadlo na 12 milionù tun bomb, který je na sto let znièen herbicidy a defolianty, a pøesto je plný optimismu… Kdy¾ zaèala vietnamsko-americká válka proti komunismu, byl komunistický pouze sever Vietnamu, kdy¾ válka po dìsivých deseti letech a tøech milionech mrtvých skonèila, byl komunistický celý Vietnam. Kde je americká logika...?
Kterou zemi nejvíc uznáváte a proè?
Uznávám Izrael, je jako Fénix, který vstal z popela. Ú¾asná je Èína, jako dnes nejbohatší a kdysi nejmoudøejší národ svìta. Objevili kompas, papír, støelný prach, porcelán, hedvábí…
A která vám nejvíc pije krev?
Polsko, se svým fanatickým katolictvím, pøesto¾e já osobnì jsem køtìný valašský katolík. Mo¾ná právì proto…
Co vám na fanatickém katolictví vadí?
Do jedné ze svých kní¾ek jsem napsal: Své Pavlince, proto¾e mi uvìøila, ¾e Bùh neexistuje jenom v chrámech, mešitách a synagogách, ale v ka¾dém z nás… Kdysi jsem ministroval, ale abych dr¾el celibát, ¾e se to musí, a pak znásilòoval tajnì mladé kandidáty knì¾ství …
Kolik dáváte svìtu šancí? Pøe¾ije? Znièí se sám, jak mnozí varují?
Podle pøedpovìdí demografù to kolem roku 2050 skonèí bídou a hladem. Svìt bude islámský a barevný. Nejsem rasista, mám doma dokonce barevnou televizi, ale nedìlím svìt na levici a pravici, ale na chudé a bohaté, poctivé a vyèùrané, pracovité a líné… Bohu¾el, za vším hledej komerci. Dopadneme jako sedlák, co tak dlouho mìnil, prodával a šmelil, a¾ byl najednou na mizinì…
Bible hovoøí o tom, ¾e pøijde doba, kdy se vlády na Zemi ujme Je¾íš, a ¾e svìt èeká velký váleèný støet. Jak nahlí¾íte proroctví Bible jako sympatizant Izraele?
Bible je Kniha knih, její obsah je jedna velká pøedpovìï. Píše se v ní také o tom, co jsem u¾ vyslovil – pøijde Armagedon, vlastnì ten u¾ probíhá…
Politika tvoøí podstatnou èást vašich blogù. Máte ještì nadìji, ¾e bude lépe?
Kdy¾ chci, aby mì bylo líp, tak si zajedeme s mojí paní nìkam do svìta, kde se mù¾eme kochat krásami všeho druhu. Viz Èína a Tibet koncem loòského roku… Bylo to fascinující, i kdy¾ poøád ve svìtì umírají lidé hladem, bídou nebo muèením. Je tøeba si nalézt chvilku na relax, nìco jako time out uprostøed Armagedonu…
Nìco radostnìjšího. Které místo na svìtì je vám nejmilejší?
Moje rodné Valašsko, proto¾e tam ¾ili moji rodièe a ¾ijí mí nejbli¾ší…
Na výstavì fotek blogerù v Karlových Varech jste mìl ú¾asnou fotku, kterou jsem vám – kaju se – pøejmenoval na Paøí¾. Jak jste ji poøídil?
Byl podveèer, kdy¾ jsem dorazil k Notre Dame. Kvapem se blí¾ila tma a já uvidìl, jak jedna dáma krmí hejno vrabcù. Tak jsem to nìkolikrát bouchl od boku. Jedna dáma byla hrdinka a hrst s obilím nastavila, druhá se skrývala pøed hororovými ptáky…
Které své fotky si ceníte nejvíc?
Je jich hodnì proto, ¾e nejsem fotograf a mám postupnì rád ty, kterými mnì podle toho, jak stárnu, zásobují moje vnuci a vnuèky, hodnì jich také do rodinného alba fotím sám…
A co zítra, pozítøí, popozítøí…? Jaký bude Bøetislav Olšer 2012, 2013, 2014 a dál...?
®ít, nechat ¾ít a pøe¾ít… V duchu mého rèení: Nadìje umírá pøedposlední, poslední umírá èlovìk…
S Bøetislavem Olšerem po mailu rozmlouval Jan Dvoøák