Pìšky Chilkootským prùsmykem,
kánoí 750 kilometrù po Yukonu k zlatým polím Klondikuootským prùsmykem
Tøímístný jednoplošník krátce poskoèí na gumových kolech a pak splyne s pøistávací drahou. Na vratkých nohou zvedáme batohy a kývneme pilotovi na rozlouèenou. Chlad èervencového rána tlumí probleskující slunce, ale déš» je na spadnutí. "Zkuste Gold Mining Hotel," radí vlasatý mladík z letecké spoleènosti. "Tam bývá levnì."
Liduprázdné ulice aljašského Skagway zdobí pozadí zasnì¾ených hor a dvì obøí siluety výletních lodí, v nich¾ dosud døímou ètyøi tisícovky turistù. O hodinu pozdìji zaplaví jako kobylky mìsto, dají vydìlat místním obchodníkùm a odjedou v pohodlných kajutách vstøíc novým nákupùm. Majitelka hotýlku, ještì v noèní košili a jedné pono¾ce, široce zívá. Záhy vykouzlí profesionální úsmìv, nebo» 65 dolarù za pøespání je dobrou cenou za pøedèasné probuzení. Mìsto se sbírá k novému dni. Podobnì se sbíralo i v podzimních mìsících roku 1897, kdy jej - jako bezvýznamnou vesnici - zahltily desítky tisíc lidí, které dále na sever hnaly šokující zprávy o nálezu klondijského zlata. Úøedníci, uèitelé, dìlníci èi policisté - všichni horeènatì spìchali z depresí dáveného svìta. Lidé bez valné potuchy, kde vlastnì Klondike je, a jak bolestné útrapy jim divoká pøíroda Yukonu nachystá.
Tmavý le¾ák bývalého nevìstince Red Onion (Èervená cibule) chutná skvìle. V baru je tìsno. Kdo se nevejde, zevluje na ulici, kde k tanci vyhrává pìtice hochù s kytarami. Probíráme zítøejší trasu. Chilkootcký prùsmyk (Chilkoot Pass) býval nejkratší spojnicí k jezeru Bennett, odkud zlatokopové po øece Yukon pokraèovali k zlatonosným polím Klondiku. Pùjdeme v jejich stopách. Nejprve 55 kilometrù pìšky, pak dalších 750 na kánoi do Dawson City.
Vzhùru pøes Chilkoot
S dvaceti kily na zádech a pìtidenní zásobou jídla se brzy ráno noøíme do hustého lesa chilkootské stezky. Po levé ruce ubíhá øíèka Tayia. Mírnì zvlnìný terén unavuje spíše ušlapanými kilometry, ne¾ nároèností. Jinak se jde ovšem s ultralehkými batohy a instantní stravou a jinak se šlapalo v zimì 1897 s tunou proviantu ve ètyøicetistupòovém mrazu. S nìmým výrazem v tváøi zíráme na rezavé plechovky, pánve, hrnce, dokonce kuchyòská kamna a mno¾ství kovových pøedmìtù, jejich¾ úèel zùstane nav¾dy tajemstvím, a které lemují stezku coby memento neúnavnì kráèejícím dobrodruhùm. Na osmém kilometru se protáhneme úzkým visutým mostem mezi vysoké smrky do Canyon City, kde si na mechu sedí nìkolikatunový parní válec. Pohánìl 50 kilometrù dlouhou lanovku, s její¾ pomocí dopravovali majetnìjší hledaèi zlata proviant na druhou stranu strmého Chilkootu. Dobové fotografie dobøe vystihují atmosféru Canyon City, mìsteèka s patnácti stovkami pøechodných obyvatel, bary, hotely, ordinací lékaøe - ba i elektrickým osvìtlením a do poslední vìtve vykácenými lesy.
Plochá mýtinka mezi vysokými svahy nás zlákala k odpoèinku. ®výkaní èokoládové tyèinky pøeruší poplašné kvílení veverky a pak se zpoza skalního útesu vynoøí huòatá hlava. Srdce mi divoce buší. Medvìd nás pozornì sleduje - míøí k jihu a my zase k severu. Hlavou mi bì¾í vyètené puèky: hlavnì zbìsile netíkat! Nemohu si pomoci a hledám pøekotnì v porostu trasu, kudy uteèu. Bestie znejistìla, jsme dva a to je pøesila. Hlásí se rozum. Zvedáme ruce nad hlavu a pokøikujeme. Medvìd neochotnì ustoupí a táhlým obloukem nás slušnì obchází.
V Sheep Camp, kde pøespíme, zaèíná pršet. Pøestane a¾ o ètyøi dny pozdìji. V pùl páté ráno balíme v pláštìnkách stan a vaøíme horkou èokoládu, která rozproudí krev a rozevøe ospalé oèi. K Chilkootu zbývá pìt kilometrù vytrvalého stoupání, skákání po kamenech a pøekraèování horských bystøin. Obzor svírá mléèná mlha. K dešti se pøidá ostrý vítr, zima a snìhová pole - kvùli nim¾ brzy v botách èvachtá a mrzne. Úpatí prùsmyku se øíkalo Scales (Váhy). Kanadská jízdní policie zde pøeva¾ovala zlatokopùm zásoby. Bez pøísnì vy¾adované tuny do Kanady neprošli. Závìreèný úsek - Zlaté schody - je kilometr dlouhé vysilující stoupání v úhlu 45 stupòù. Na rozdíl od nás museli zlatokopové do schodù se ètvrt centem zátì¾e tøicetkrát. Málokdy stihli více, jak jeden výstup dennì. Zèásti kvùli vyèerpání, zèásti i kvùli pøedlouhé frontì kolegù, kteøí jako mravenci stoupali krok za krokem ledovým schodištìm k vrcholu, kde zanechali náklad, po zadku sjeli zpìt a vydali se opìt vzhùru.
Lezeme doslova po ètyøech, v rukavicích a s kapucami hermeticky uta¾enými pøes tváøe. Div¾e nesnì¾í. Jsme promrzlí na kost. Srub v místech, kde stávala celnice s kulometem - symbolem nesmlouvavosti kanadských hranièáøù, nabízí støechu nad hlavou. Hodina odpoèinku a litr polévky dodaly energii pokraèovat. Ve dveøích míjíme irského mladíka s pøítelkyní. Šla nalehko, jen v šortkách. Tmavì rudé skvrny na stehnech prozrazují, ¾e trochu pøestøelila. V okolí pasu le¾í metry snìhu a nebezpeèná lavinová pole. Øeka uvolnìného snìhu zde v dubnu 1898 pohøbila 64 zlatokopù. Spìcháme kamenitou tundrou a míjíme fluoreskující jezírka s probleskující modøí tajícího ledovce. Linka stezky vytýèená rudými praporky pøekraèuje blata se zrádnými snìhovými mosty. Chodníèek vede dál podél jezera Crater Lake k Happy Camp a nakonec a¾ k jezeru Deep Lake, kde podruhé pøespíme.
Nazítøí odpoledne dosáhneme modravé hladiny jezera Bennett, odkud na jaøe 1898 vyrazilo pøes sedm tisíc lodí vstøíc Yukonu a závìreèné etapì odysei. U Bennetu potkáme párek staøíkù. Vyrazili do pøírody ovìšeni desítkou rolnièek, jimi¾ plaší medvìdy. Pozdìji si na nì vzpomeneme pøi dávce èerného humoru vodáka z Vancouveru. Prý, jak se rozezná lejno èerného medvìda od Grizzlího. Tak v tom od èerného jsou brusinky s borùvkami, kde¾to to od Grizzlyho je plné zvoneèkù. Témìø šedesát kilometrù chilkootské stezky jsme zvládli za tøi dny. Bennett opouštíme pìšky po kolejích, které polo¾ila v roce 1900 spoleènost WP&YR a stlaèila pùvodnì nìkolikamìsíèní horské putování pøes Chilkoot na pouhé dvì hodiny jízdy vlakem. Po tøech hodinách chùze zkøí¾íme cestu s klondijskou dálnicí. S palcem nahoru stavíme otøískanou fordku a vzápìtí uháníme na její korbì do Whitehorse - metropole yukonského teritoria.
Volání yukonské divoèiny
V lodìnicích spoleènosti Kanoepeople se nás ujal sympatický John. Nezbytné papírování spjaté s pronájmem lodi prokládá historkami. Jako pravý Kanaïan je fandou ledního hokeje a Èeši v NHL jsou mu dùvìrnì známým fenoménem. Na dùkaz spøátelených myslí pøihazuje zdarma gumový vak a prodá o dolar levnìji repelenty. "Medvìda potkáte kdekoli. Na ostrùvky se neschováte - jsou výborní plavci," øíká a udìluje rady, jak nakládat s potravinami a pøedejít nepøíjemnému setkání. Nádavkem pøihazuje, jak si loni na øece americká turistka léèila zánìt prùdušek mastí s ovocnou vùní. Aromatickým pachem navádìný medvìd vrazil do stanu, zakousl se spící ¾enì do nohy a táhl ji do lesa. Jediný ozbrojený èlen výpravy utekl do øeky, kde skonèil se spuštìnými kalhotami a ¾ivot neš»astnici zachránila a¾ prùvodkynì, která doslova pøerazila medvìdovi o èumák pádlo.
Prvním ponoøením pádla splyne loï s mocným proudem Yukonu. Tiše pøemítám o øece, která na Klondike pøivedla i Jacka Londona. Nemohu vnitønì vstøebat, ¾e tajné klukovské sny inspirované knihami slavného spisovatele, docházejí naplnìní. Sna¾ím se pøedstavit mohutné kolesové parníky, které ¾iveny kmeny yukonských stromù smutnì houkaly v opuštìných meandrech øeky. V zamyšlení nás øeka nese k noènímu táboøišti. Vysokému bøehu vévodí tøi stany. Dva z nich nále¾í skupince starších výletníkù z Los Angeles, tøetí Jonasovi - Švédovi, jeho¾ nápadná podoba s Viktorem Ko¾eným bije do oèí. Jonas se na tøi mìsíce vymanil z povolání poradce softwarové spoleènosti. S povdìkem pøijímá plechovku piva a lámanou angliètinou vypráví o svém putování na kajaku. Protikomáøí sí»ka ukrývá opuchlý ret. "Musely se do mì zamilovat," stì¾uje si. Komáøi jsou pravou metlou Yukonského teritoria. Co do velikosti, jsou stejní jako ti od Lu¾nice. Co do poètu, je však pøevyšují v milionech. Krátké rukávy nepøiházejí v úvahu. Nánosy repelentu mají èasové limity. Svinstvo, které hravì pro¾ere toaletní tašku a zbùsobí skvrny na syntetické vìtrovce, si s ¾eleznou pravidelností ma¾eme pøímo do tváøe. Neodbytný hmyz ale i tak dorá¾í na chemický val a zkouší svùj krátký ¾ivot smìnit za jedinou kapku krve.
Další dva dny zabere úmorné padesátikilometrové pádlování pøes jezero Laberge.
Bavíme se svéráznými výpoèty. Došli jsme tøeba k závìru, ¾e den na jezeøe ka¾dého z nás stojí deset tisíc pohybù pádlem. Køeèe za krkem a v zádech potvrzují odhady. K obìdu volíme místo, kde v lehkém oparu dýmu z ohništì sedí mu¾ s knihou a uvolnìným pohybem pa¾e kyne na uvítanou. S jemným vystupováním prozrazuje u plecháèku èaje, ¾e je z Vancouveru a na øeku se vydal s 16letou dcerou. Ta se cudnì krèí v jeho stínu a rozpaèitì bodá kudlou do kusu klacku. Poèáteèní nadšení z bezva prázdnin ji na Laberge opustilo. Nyní se s otcovou pomocí psychicky sbírá k další cestì. Oba míøí do Dawsonu na hudební festival folku, všeobecnì pova¾ovaný za šlágr yukonské sezóny. Druhý den úporného pádlování se zdvihá silný vítr a s ním i nebezpeèné vlny, které hrozí ka¾dým okam¾ikem pøevrátit vratkou kanoi. Vlnobití sílí blí¾e ke bøehu, ale dále na jezero se neodva¾ujeme, nebo» ledová koupel by docela urèitì skonèila tragicky. Odrazy ocelovì šedivého nebe ve vzbouøené hladinì jezera podtrhují zlovìstnou atmosféru nebezpeèí. S pøíjezdem k ústí Yukonu nám padá kámen ze srdce. Zdá se, ¾e i bùh øeky je nám více naklonìn a jakoby obøím drápem trhá tì¾ká mraèna na kusy, mezi nimi¾ vykukuje veselá modø.
Zavedený rytmus dne - tedy vstávání, sporá hygiena, balení, snídanì, den s pádlem a pozdìji rozdìlání ohnì, tahání døíví, veèeøe, stavba stanu a volná zábava - prokládáme krátkými zastávkami dávno opuštìných osad, zlatokopeckých táborù èi telegrafních stanic. Zarostlý ostrùvek na soutoku s øekou Teslin poblí¾ bývalé indiánské vesnice Hootalinqua skrývá výjimeènì zachovalý vrak mohutného parníku Evelyn, jeho¾ spoleènì s dalšími parolodìmi odsoudilo do výslu¾by vybudování klondijské silnice. Øeka se vine pùvabnými meandry a v divokých toèích omývá vysoké masívy ¾lutého pískovce. V hustých lesích svítí oran¾ové koberce tlustého mechu, které pøi chùzi v táboøištích tlumí kroky jako hluboký koberec. Zahlédneme vydru. Vyjma vznešených orlù bìlohlavých a všudypøítomných rackù se nám jiná zvíøata vyhýbají. Na losy nemáme štìstí a na medvìdy naštìstí také ne.
Alkoholici z Carmacksu
Pátý den cesty zahlédneme pozdì odpoledne most v Carmacksu. Majitelka novì otevøeného kempu nás vítá slovy: "Nebudete vìøit, ale mùj první zákazník letos v kvìtnu byl také Èech." Støedobod Carmacksu tvoøí vlastnì jen benzínová pumpa a motel s neslavnì proslulým hostincem, kde den co den propíjejí státní podporu místní Indiáni. V temné místnosti prosycené pachem cigaret cinkají biliárové koule. Prodíráme se nálevnou bedlivì sledování ètyøiceti páry zarudlých oèí Carmacksých Indiánù a jejich nìkolika spoleènic tého¾ pùvodu.. U barového pultu sedí zarostlý chlapík, jen¾ by se mohl fotit s turisty coby prototyp kanadského døevorubce. Doslova splyneme s vysokými stolièkami a skryti za tì¾kými pùllitry yukonského piva dìláme jako by nic. "Ahoj, já jsem Kate," koketuje tlustá dívka a vzápìtí mì pøipraví o cigaretu. Pouèuje, ¾e patøí k Prvnímu národu - tak se Indiánùm na Yukonu øíká. Pozvání do vesnice, kde prý bude velká party s díky odmítám. "Dejte pozor, dìvèata jsou vìtšinou vdaná," varuje Derryl, jen¾ pracuje v Carmacksém salonu tøi mìsíce. Pozdì v noci, u¾ jako jeho jediní hosté, Derryl u piva a skoøicové pálenky potvrzuje pøedchozí výstrahy. Toti¾, ¾e Indiáni jsou v Carmacksu trvalou hrozbou vodákùm, nebo» jim cestou z pitek bourají stany, odvazují lodì èi rovnou nìco ukradnou. "Nejsou špatní lidé, jen mají bohu¾el potí¾e s pitím," uzavírá.
Pár hodin za Carmacksem u Pìtiprstých peøejí (Five Finger Rapids) nabírá Yukon na rychlosti. Øeku pøehrazuje stìna ¾ulové skály, v ní¾ prudký tok vyhlodal pìt úzkých kanálù. Pro putující zlatokopy znamenaly peøeje poslední smrtelné nebezpeèí pøed pøíjezdem do Dawsonu. Pro parníky pak svízelnou operaci, kdy se pomocí dùmyslných navijákù vytahovaly proti proudu pøes zdánlivì nepøekonatelnou pøeká¾ku. Volíme prst nejblí¾e pravému bøehu, nebo» ve zbývajících utonulo pøed pár lety nìkolik zbyteènì odvá¾ných vodákù. Zpìnìná voda si pohazuje s lehkou kanoí jako s kusem papíru, ale divoký sjezd trvá jen okam¾ik. Vyjma šplouchání nìkolika litrù vody v lodi a øádnì promáèeného báèka bez potí¾í projí¾díme.
Blí¾e k Dawsonu øeka díky mnoha pøítokùm nabývá v šíøce a rozlévá se do širokých, èasto nepøehledných ramen. Barvou nejvíce pøipomíná zøedìné mléko. Neèistoty splavené z tajících ledovcù pohoøí Saint Elias se tøou o boky a dno lodì a ta hlasitì šumí. Èas od èasu svìøíme kormidlo lodi proudu øeky a zabaleni do pláštìnek nadáváme na bleskové prùtr¾e mraèen.
Desátou a zároveò poslední noc na Yukonu rozbíjíme tábor na protáhlém písèitém ostrùvku ve støedu øeky - necelých sto kilometrù od Dawson City. Pùvodnì jsme hodlali pøespat na ostrovì Stewart, ale po pøedem prohrané bitvì s komáry jsme se vyhlédnutého místa vzdali. Tupá a od té doby vìèná nenávist k bodavému hmyzu zvolna v našich myslích ustupuje šimravému teplu ohnì, lehce nasládlé chuti kanadské whisky a úchvatné scenérii neopakovatelného západu yukonského slunce.
Dawson - mìsto zlatokopù
Zlatá horeèka promìnila Dawson City doslova pøes noc v jedno z nejvìtších mìst Kanady. Dvì stovky parníkù spojily v kyvadlové dopravì mìsto s civilizovaným svìtem a zásobovaly 40 tisíc obyvatel vybraným zbo¾ím. Nechybìli ústøice, èerstvá zelenina èi luxusní alkohol. Dawson - le¾ící na soutoku Yukonu a Klondiku - dýchal zlatými nuggety a okázalou zábavou. Co horníci vykutali, vìtšinou na místì utratili. Mezi nejvìtší marnotratníky patøil bezesporu Alex McDonald, který jednoho dne pøivedl do mìsta karavanu sta mul ovìšených praskajícími vaky zlata. I kdy¾ prý shromá¾dil kov za dvacet milionù dolarù, zemøel v roce 1909 v chudobì, jeliko¾ vìtšinu bohatství vìnoval charitì. Billa Gatese proslavily bizarní láznì v šampaòském a také to, ¾e skoupil všechna vejce v Dawsonu - dolar za kus, jen aby se pomstil hádavé ¾enì a ona si musela odepøít svou oblíbenou ranní vajeènou omeletu. Jiní, mezi nimi i spisovatel Jack London, jen¾ narý¾oval zlata za 4,5 dolaru, dali brzy Dawsonu sbohem. Švédský emigrant John Nordstrom prodal svùj pozemek za 15 tisíc dolarù, odjel zpìt do Seattelu, kde zalo¾il veleúspìšnou sí» obchodù s obuví - Nordstrom's Department Store. Prodaná parcela vynesla rok nato novému majiteli dva miliony dolarù.
Hlinìné ulice Dawsonu voní dodnes nostalgií klondijské horeèky. Ze salonù v ulicích zchátralých domù s falešnými štíty znìjí hlasité výkøiky bavících se hostù. O kus dál veselé tóny piana lákají do kasina Diamond Tooth Gerties, kde své vnady pøedvádìjí kankánová dìvèata po vzoru taneènic pøed sto lety. S poèátkem strojové tì¾by zlata zapoèal i trvalý odliv horníkù. S jejich odchodem mìsto nezadr¾itelnì chøadlo. Nyní o¾ívá jen na pár mìsícù krátkého yukonského léta. "V zimì zde zùstává jen hrstka lidí. Nedìlají nic - sna¾í se jen pøe¾ít krutou zimu," øíká Gwen Lee, majitelka obchùdku River of Gold. Gwen tráví vìtšinu roku ve vzdáleném Vancouveru. Její krámek prosperuje zejména díky kupní síle nìmeckých turistù, kteøí patøí k nejèastìjším návštìvníkùm severozápadních cípù Kanady. Ostatnì, nìmèina patøí k neodmyslitelnému koloritu moderního Dawsonu. A nejeden z místních krámù má i nìmeckého majitele. Nejinak je to s naší fešnou hoteliérkou, která na Yukon vyrazila z rodného Nìmecka pøed 12 lety a zùstala. Ed Litchek ¾ije v Carcrossu a na Yukon pøišel z britské Kolumbie ve dvaceti letech. "Kdo pøijde na Yukon a stráví zde zimu, nikdy neodejde - a ten, kdo zde stráví léto, se u¾ nikdy nevrátí," prozrazuje osudové kouzlo Yukonu.
Kde to všechno zaèalo
Patnáct kilometrù východnì od Dawsonu stojíme u tøpytivé hladiny Králièího potoka - pozdìji nazývaného Bonanza. Trojice mladých lidí sedí na bøehu tøi metry široké bystøiny a trpìlivì promývá v kovové pánvi zlatonosnou horninu s nepatrnými a témìø bezcennými šupinkami zlata. Vìdí, ¾e nezbohatnou. Jen to chtìjí zkusit. Pøed nimi tu samou pùdu zoraly tisíce jiných rukou. Co uniklo jim, skonèilo ve filtraèních zaøízeních prùmyslových rypadel. Jsme v samém závìru našeho putování po stopách zlatokopù. V místì, kde v srpnu 1896 poobìdval Kaliforòan John Washington Carmacks se svou indiánskou ¾enou Kate a jejími bratry Skookum Jimem a Tagishem Charliem. Stojíme pøesnì tam, kde Skookum Jim opláchl pánev zapeèenou lososím masem, nevìøícnì zalovil rukou mezi kameny potoka a zdvihl k slunci valoun zlata velikosti krejèovského náprstku. Stojíme tam, kde jeho smích odstartoval pøed více jak sto lety poslední velké dobrodru¾ství lidstva.
Radek Adamec
Pozn. redakce: pøevzato se svolením autora,