Jak se hlídá stará Praha
Katko, docela mne zajímá, jak jsi k péèi o starou Prahu pøišla.
Velmi jednoduše. U¾ jako teenager jsem si sestavovala vlastní procházky Prahou. Pak jsem se nedostala na vysokou školu a zaèala pracovat v Muzeu hl. mìsta Prahy. Ne¾ jsem pøi práci dostudovala, vykonávala jsem tam rùzné profese – sekretáøku øeditele, referentku pro výstavy, dokumentátorku. No a od práce v muzeu, zvláštì kdy¾ se èlovìk specializuje na stavební promìny mìsta, je do Klubu Za starou Prahu jen krùèek.
Studovala jsi kulturu, dala ti škola nìco?
Urèitì. Nepatøím k tìm, kteøí kulturologii (neboli teorii kultury, jak se obor za nás nazýval) zavrhují. Chápu procesy, které se ve spoleènosti a kultuøe kolem nás dìjí, z vìtšího odstupu a nadhledu. Neznám sice spoustu detailù, nejsem specialista v ¾ádné praktické disciplínì, co¾ by mi jistì leckdo mohl vyèíst, ale o to spíš vidím obecné souvislosti, vývoj, smìøování.
Od romantických procházek starou Prahou, v doprovodu ctitelù, jsi pøešla na stranu obhájcù kouzla zanikajících scenerii stovì¾até matièky. Jak dlouho u¾ tomu spolku pøedseduješ?
Letos pøesnì deset let. Mimochodem, slavili jsme právì stodesáté výroèí od zalo¾ení. Klub, který má dnes statut obèanského sdru¾ení, fungoval celou tu dobu bez pøerušení, a pøesto se nemá za co stydìt, jsme na jeho historii hrdi. ®ádná èinnost výboru, a» odborná èi organizaèní, v nìm není honorována. Náklady s èinností kanceláøe jsou hrazeny z pøíspìvkù èlenù a na Vìstník sháníme podporu z grantù a sponzorských darù, naše knihkupectví je zatím sobìstaèné.
Korupce u vás také nehrozí, pokud vím, máte jenom poradní hlas. Umíš ale být v jednání i dost tvrdá, kdy¾ jde o osud milovaného mìsta.
Nejsem konfliktní typ, v¾dy hledám konsensus, myslím, ¾e nejsem a ani neumím být v jednání tvrdá. Nicménì naše mo¾nosti prosazovat názor jednáním jsou omezené, nejsme úèastníky øízení. Mù¾eme se vyjádøit svobodnì a hlasitì, ale nemù¾eme se spolehnout, ¾e nás rozhodující orgány budou poslouchat. Mù¾eme svolávat tiskové konference, varovat, sna¾it se, aby o našem názoru veøejnost pøemýšlela.
Kdysi jsme mìli trochu spor. Sovovy mlýny. Pokud jde o tu krychli, postoj klubu se mi zdál pøíliš puristický.
To by bylo na dlouhé povídání. Podstatou sporu nebyla ani tak ta krychle sama o sobì, jako princip, zda si mù¾e nebo nemù¾e v památkové rezervaci vlivný a bohatý investor dìlat, co se mu zamane. Struènì a slušnì øeèeno, s paní Mládkovou prostì nebyla øeè, památkáøi byli pro ni burani, kteøí nechápou moderní umìní a nevá¾í si jejího vkladu do celého projektu. Velmi èasto mi nìkdo dnes øekne, podobnì jako ty: „No vidíš, to bylo tehdy øevu, a dnes tam ta krychle je a nevadí.“ Zpravidla na to odpovídám: „Ano, nevadí, ale má ještì jiné pøednosti, ne¾ tu, ¾e nevadí? Je tak krásná? Vá¾nì tam musela být?“
Kdy¾ jsme u panoramatu Prahy, mrakodrapy na Pankráci?
Nemám je ráda, neobdivuju je a po dalších netou¾ím. Nicménì chápu, ¾e se s nimi teï nedá nic dìlat. Ké¾ bychom ale zabránili mrakodrapové nákaze v jiných èástech vnitøní Prahy, napøíklad v Holešovicích.
Já mám poøád dojem, ¾e tøeba to Mrštíkovo ta¾ení (Bestia triumfans?) bylo trochu pøehnané. Asanace starého mìsta asi byla potøebná.
Tohle je èastý omyl. Vlna protestù se tehdy nevzedmula proti vlastní asanaci v oblasti Josefova, ale proti aroganci tehdejšího magistrátu, který do asanaèní oblasti zahrnul i pøilehlé èásti Starého Mìsta, a proti èinnosti soukromých stavebních podnikatelù, kteøí bourali na dalších místech historické Prahy, jak zjednaní. Mnozí byli èlenové zastupitelstva nebo mìli k magistrátu blízké vztahy. Právì to kritizoval Mrštík!
Historie (nebo arogance) se opakuje?
Je to dobrá paralela. Tenkrát mìsto jmenovalo nezávislou Umìleckou komisi, která došla k nìjakým závìrùm, ale radní je pak stejnì smetli ze stolu jak mrtvou mouchu. V tom bylo jádro sporu.
I dneska má radnice komise.
Tøeba odbor památkové péèe øízený øeditelem Knì¾ínkem má poradní Sbor expertù, kde zasedají mimo jiné architekti, kteøí mají co do mno¾ství a rozsahu nejvìtší zakázky v centru Prahy. Ironicky øeèeno: za sto let jsme výraznì dál.
Problém podle mne je to hledání správného pomìru mezi ¾ivým a fungujícím mìstem a historickým skanzenem. K èemu se kloníš ty?
To bys mi musel definovat, jak chápeš skanzen. Nemáme nic proti souèasnému bydlení v historických domech, vybavených moderními koupelnami, radiátory atd.. Pokud chce ovšem nìkdo ve sklepì historického domu zøídit bazén nebo gará¾e, vybourat kvùli tomu gotické zdivo, nebo zcela vybourat historické konstrukce kvùli hotelovému vyu¾ití, které potøebuje jiné dispozièní schéma rozmístìní prostor, to nám vadí. V pøípadì historického chránìného domu by se mìl úèel pøizpùsobit domu a ne naopak. To pøece není pøehnaný po¾adavek. Nebo jiný pøíklad. Mohu?
Dokonce musíš, já jsem laik.
Mo¾ná jsi èetl o pronájmu pra¾ských vì¾í soukromé firmì.
Další „malá domù“ našich radních?
Ne, to bych netvrdila. To asi není výdìleèný podnik, spíš presti¾ní libùstka majitele. Jen¾e oni vystrèí pøed vì¾e pseudohistoricky obleèené zøízence s halapartnou, z oken nechají vlát všelijaké barevné fábory a hrají si na historii. Právì takovéto aktivity dìlají z Prahy skanzen, turistický skanzen, který ji poni¾uje na úroveò Disneylandu.
Ještì k pra¾ským vì¾ím. Mám rád jejich „dlátovou“ podobu. Mnohé z nich do tohoto tvaru obnovil Josef Mocker, architekt purista.
Hm, hm… Co na to mám øíci. To je historický vývoj, zvykli jsme si.
A co Karlùv most?
Ty mi dáváš! Nedávno jsem o tom psala èlánek pro Lidové noviny. ®e je legitimní, kdy¾ existuje více názorù na øešení té obnovy. Ani památkáøi mezi sebou, ani moji kolegové z Klubu se neshodli absolutnì. Pøedevším jde o spor, který dìlí památkáøe èasto. Autenticita materiálu, nebo idea díla? Èemu dát pøednost? V tomto pøípadì se navíc projevuje rozpor mezi in¾enýrsko-technickým pøístupem a restaurátorsko-památkáøským. Do této d¾ungle názorù vstoupila organizace z øad zcela laické veøejnosti, která se rozhodla hledat viníky a podávat trestní oznámení. Odborné otázky se pøestaly øešit kvalifikovanou diskusí, ale pøed televizními kamerami, laickými soudy, urá¾kami. Chyby, které nespornì rekonstrukce pøinesla, nejsou øešeny pokorným pøiznáním, ale iracionálními výpady.
Tak k té autenticitì a ideji památky obecnì.
Nutnì zjednodušuji. Jsou to dva póly vnímání památky. Památka jako estetický historický objekt na jedné stranì, který chráníme proto, ¾e je krásný nejen sám o sobì, ale i v kontextu svého okolí, a na druhé stranì vìdomí pravosti a stáøí hmotných prvkù, z nich¾ je vytvoøen. Èasto nejde v památkové praxi chránit èi zachránit obojí, buï zùstane objekt krásný na pohled, ale nìco z jeho znièené hmotné podstaty se musí nahradit, nebo naopak. V souèasné památkové péèi neplatí obecnì preference jedné èi druhé tendence, ale ka¾dý objekt potøebuje zcela individuální pøístup a stanovení priorit ochrany
A co móda fasád, zachovaných do ulice, za nimi bagry, dìlníci, èasem vyroste tøeba mega nákupní centrum.
To je zase pøípad od pøípadu. Velkým památkáøským zloèinem v Praze je nákupní centrum Palladium na Námìstí republiky. Odbouralo za souhlasu památkové péèe historické chránìné objekty, jak se mu hodilo. Je pøedimenzované a do centra Prahy podle mne vùbec takový kolos nepatøí.
Pídili jste se po pùvodcích toho zmaru?
Nemuseli jsme se pídit, my tu historii dobøe známe. V¾dy» to byl Klub, kdo navrhl zapsání kasáren a jízdárny za památku. Èeho je tøeba litovat, je zmarnìná šance na vytvoøení parku v této èásti Nového Mìsta. Mohla zde být druhá Františkánská zahrada.
Kousek odtud, František…
To je také dost smutný pøíbìh. Tady vlastnì konèilo asanaèní pásmo z devatenáctého století.
Nedávno jsem se toulal okolo Ane¾ského kláštera a jeho úpravy se mi docela líbí.
Nic proti úpravám Ane¾ského kláštera. Ovšem v jeho okolí zanikla zajímavá èást mìsta s osobitou atmosférou, spletí køivolakých ulièek, tajemným kouzlem.
Vlastnì Foglarova Stínadla?
Ano, to se øíká, ¾e Foglarova Stínadla se zrušenými kostely byla právì zde a Rozdìlovací tøídou byla Revoluèní. Periferní domky kolem kláštera se zaèaly bourat u¾ ve 30. létech minulého století a skonèilo to nìkdy v polovinì let osmdesátých. Teï se v tomto areálu plánuje nìkolik monstrózních staveb.
Jenom pro malé srovnání
A s podzemními gará¾emi, hloubenými snad do osmi pater.
Kousek od Vltavy, to jako bonus. Tenhle projekt je hodnì necitlivý, zorganizovala se proti nìmu dost silná obèanská iniciativa.
Ještì k „Potìmkinovským vesnicím“ v podobì starých fasád zachovaných pøed novostavbou. Kde a proè je schvaluješ?
Tam, kde za fasádou u¾ byly domy naprosto znehodnocené, a pøesto má budova ve svém pùvodním vzhledu a objemu hodnotu z hlediska urbanistického kontextu. To byl tøeba pøípad bývalého hotelu Kriváò na námìstí I. P. Pavlova. Památková péèe se opravdu nemù¾e øídit jednotným mustrem.
Ty jsi ovšem jeden mustr publikovala. Princip IKUHO.
To pøece není ¾ádný mustr. To je mo¾ný návod na hodnocení nových staveb v historickém prostøedí. Je to taková pomùcka, aby hodnotitel vymyslel i jiné argumenty, ne¾ líbí, nelíbí: Identita (místa), Kontinuita, Udr¾itelnost, Harmonie (s okolím), Osobitost (samotného návrhu). Podrobnosti se dají najít v našem vìstníku i na našich internetových stránkách.
Nejsou ¾ádné mustry?
V památkovém hodnocení by být nemìly, ale v památkové praxi pøi stavební obnovì jsou samozøejmì nutné, nelze stále experimentovat. Nicménì názory se vyvíjejí a to je pøirozené. Památková péèe stojí na emocích, památky pøece nechráníme proto, ¾e je to chytré a výhodné.
Bylo tìch témat k diskusi víc. Trochu jsme èistili, hodnì redukovali. Já obdivoval rozhled dávné kamarádky, její znalosti i skromnost. Tøeba jsem vùbec netušil, ¾e Katèina babièka reprezentovala v roce 1910 v Paøí¾i jako èeská královna krásy. A mìsto jí týden le¾elo u nohou. K pamìtem Rù¾eny O. Bro¾ové "Byla jsem koèovnou hereèkou i královnou (krásy)" se ještì nìkdy vrátím.
Podìkuji paní doktorce Beèkové a dodám snad, ¾e je poøád vìrnou a erudovanou pracovnicí Muzea hl. m. Prahy. Pøidávám i odkaz na stránky Klubu - www.zastarouprahu.cz
Foto Jan Beèka a archiv