LITTLEJOHN
O STØELE LITTLEJOHN s profesorem kromìøí¾ské konzervatoøe
Buïme s Komenským názorní - jsem s Ing. Karlem Janeèkem v kanceláøi zámku Kvasiny, kdysi bývalém hostinském pokoji, v nìm¾ pøi svých návštìvách pobýval Ing. dr. h. c. Karel Janeèek, dìdeèek „našeho“ pana Janeèka. 
Prosím nejdøív pár slov o Vás, pane profesore.
Vystudoval jsem strojní fakultu ÈVUT, ale chodili za mnou dva èlenové StB, otec toti¾ dìlal poradce ministra války v Anglii, a já se pak bál dìlat práci in¾enýra. Ale jakmile jsem se dal na muziku, okam¾itì jsem mìl od nich pokoj. Udìlal jsem si státní zkoušku z houslové hry na pra¾ské konzervatoøi, dále studoval u profesora Muziky a udìlal Pra¾skou konzervatoø. Mezi koncem studia a nástupem na vojnu jsem dìlal koncertního mistra v symfonickém orchestru v Mariánských Lázních. Ale chtìl jsem mít vùbec pokoj od komunistù, tak jsem šel na nejmenší hudební školu v našem kraji, do Hostinného. Tam jsme byli tøi vyuèující, u¾ druhý rok mì udìlali øeditelem a nakonec jsem v Hostinném pro¾il 10 let. Následovala hudební škola v Rychnovì nad Knì¾nou, pak v Lu¾i na Chrudimsku a odtamtud za rok - to se psal rok 1969 - jsem udìlal konkurz na konzervatoø v 
Kromìøí¾i. A od té doby jsem tam dodnes.
U nás i v cizinì si, pane profesore, pletou Vašeho dìdeèka s Vaším otcem.
To je pravda. Upøesním tedy - mùj dìdeèek byl Ing. dr. h. c. František Janeèek a mùj otec Ing. František Karel Janeèek. Jako doklad zmatkù v jejich identifikaci si pøeètìte èlánek, který vyšel v anglických novinách. Tady ho máte, nese název Littlejohn, anglicko-americký adaptér. V èervnu èeský návrháø zbraní František Janeèek, který udìlal hodnì práce na vývoji kónických hlavní a který uprchl do Anglie (K. J. komentuje: je tedy mínìn mùj otec František Karel Janeèek, nebo» František Janeèek zùstal v Praze, kde také r. 1941 zemøel) navrhl pou¾ít jemnì kónický adaptér na konec standardní dvoulibrové protitankové zbranì. Ten v kombinaci se speciální wolframovou støelou se stlaèitelným vnìjším pláštìm umo¾nil, aby støela dosáhla daleko vìší rychlost a prùbojnost. Jméno støely bylo dáno podle vynálezce, který musel ¾ít v Anglii pod cizím jménem. Pro sebe i støelu pou¾il jména Littlejohn, v pøekladu malý Jan, tedy Janeèek.
Snad jen doplním: A tato støela se osvìdèila v bojích v Africe, pøi osvobozování Itálie i pøi invazi do Evropy a Váš tatínek za ni byl vyznamenán Podvazkovým øádem. Zbraò Littlejohn je od roku 1973 vystavena v Kanadském váleèném muzeu v Ottawì. A teï prosím: Obra»me pozornost k motocyklùm a autùm.
Kdy¾ na konci 20. let nebyl zájem o vojenské výrobky a bylo tøeba pøejít na výrobu mírových produktù, bylo tu nìkolik mo¾ností. Mùj dìdeèek František Janeèek mìl v té dobì za sebou ji¾ øadu patentù, tak¾e si mohl vybírat.
Promiòte, ¾e pøerušuji - vím, ¾e jen od dubna 1927 do ledna 1929 tìch patentù bylo 11. 
Ano, to souhlasí. V té dobì dìdeèek František Janeèek pøemýšlel o výrobì šicích strojù, jízdních kol - sám byl výborný cyklista - a navíc vynalezl nový zpùsob rytí do matric gramofonových desek. Jako první toti¾ pou¾il svìtelného paprsku pøi jejich výrobì.
Váš otec František Karel Janeèek získal 1928 titul in¾enýra a od roku 1930 se spolu se svým otcem podílel na témìø všech 37 patentech u nás, ale hlavnì mimo naši republiku. Posledních šest patentových pøihlášek nese datum 15. èervence 1939.
I to sedí. Touhou Františka Karla Janeèka však byly motocykly a auta. Dìdeèek František Janeèek svého syna Františka Karla Janeèka miloval, a proto mu vyhovìl s tím, by se sám o vhodný typ a výrobu postaral. Bohu¾el otec se v té dobì ještì nevyznal v potøebách trhu a o tom, jak sestavovat smlouvy, nemìl ponìtí. A tak první výrobek naší firmy i smlouvy s firmou Wanderer byly vylo¾enì špatné. Proto dìdeèek František Janeèek (na obrázku vlevo s èasopisem) poslal mého otce do ciziny shánìt nìco vhodnìjšího a navíc vyhotovení smluv si nechal pro sebe. Otec našel vynikajícího konstruktéra a zároveò závodníka, s ním pak dìdeèek František Janeèek uzavøel smlouvu. A pak se to rozjelo - kdy¾ pak roku 1930 JAWA zahajovala výrobu, bylo 94 % motocyklù, které jezdily na našich silnicích, vyrobeno v cizinì. Za pouhé 4 roky tomu bylo pøesnì naopak - 94 % motocyklù na našich silnicích bylo vyrobeno v ÈSR.
Pøejdìme prosím k automobilùm.
Ani v prvních automobilech, vyrobených v Kvasinách, nemìl otec velké štìstí. První typ DKW, který se u nás vyrábìl v roce 1933, zpoèátku vlastnì sestavoval, mìl sice velmi dobrou úroveò, ale na naše pomìry byl pøíliš velký a drahý. Mimochodem: DKW znamená Das kleine Wunder, tedy malý div, zázrak. Také v Kvasinách se ale otec velmi rychle pouèil a ji¾ v roce následujícím pøišel na trh s vlastním modelem JAWA 700.
V roce 1934 se JAWA poprvé zúèastnila rychlostního závodu na 1000 mil èeskoslovenských na tehdy nejdùle¾itìjší domácí silnièní trase Praha-Bratislava, který se jel bez pøerušení tam a zpìt dvakrát.
Ano, tedy ètyøi cesty dohromady a my tam byli druzí. Pro tentý¾ závod v roce 1935 postavila JAWA šest nádherných sportovních automobilù JAWA 750 (tøi uzavøené a tøi coupé o obsahu 750 ccm a vyhrála nejen 1. cenu ve své kategorii s posádkou Kaiser-Kronberger, ale i Cenu prezidenta republiky za nejlepší týmy. Rekord z roku 1934 naše vítìzná posádka pøekonala témìø o dvì a pùl hodiny, nu a Cenu prezidenta republiky pak pøedával u¾ nový prezident Eduard Beneš. Mimochodem: Druhý náš vùz øídil závodník Vitvar z Nové Paky. Bohu¾el ale bìhem závodu došlo se závodník Kurka zabil, Turek se spolujezdkyní Elou Slavíkovou se tì¾ce zranil.
Proto otec i dìdeèek se rozhodli nikdy tohoto vítìzství nevyu¾ít k reklamì. Ale ještì k vozùm JAWA 750 - vím, ¾e v roce 1976 vítìzný vùz JAWA 750 mìl od roku 1976 dr. Egidy, ale na jeho opravu si netroufl. Od nìj ho v mimoøádnì špatném stavu získalo Národní technické muzeum do své sbírky v roce 1992 a nákladem 1 milionu Kè ho ètyøi roky renovovalo a 15. èervna 2005, bylo to na den pøesnì 70 let po startu závodu 1000 mil, ho veøejnosti pøedstavilo.
Dík.
__________________________________________________________________
16. kvìtna 2006 byly v Praze vyhlášeny výsledky ètvrtého roèníku Národní soutì¾e muzeí Gloria musaealis 2005. Zvláštní ocenìní v kategorii Muzejní poèin roku 2005 získalo Národní technické muzeum za renovaci sedmdesátiletého sportovního automobilu 
Jawa 750 "1000 mil èeskoslovenských". Ministerstvo kultury Èeské republiky a Asociace muzeí a galerií Èeské republiky tak ocenily dosud nejnároènìjší renovaèní projekt v historii automobilové sbírky Národního technického muzea. JAWA 750 je výjimeèná konstrukènì, sportovní historií a v neposlední øadì i stylisticky. Rozsáhlá hniloba výdøevy a koroze plechù zpùsobila, ¾e karoserie byla na samé hranici soudr¾nosti. Na víc ne¾ ètyøleté renovaci, která byla zahájena v roce 2000, se vedle muzejních restaurátorských dílen podílelo i nìkolik specializovaných firem. Celková renovace tohoto vozu probìhla spoleèným úsilím Národního technického muzea a firmy SKF Lo¾iska. Jawa 750 se stala po svém znovuzrození souèástí stálé expozice Národního technického muzea. Jedná se pøímo o vùz, který v roce 1935 zvítìzil v klasické trase závodu Praha-Brno-Bratislava-Brno-Praha, a to s celkovou prùmìrnou rychlostí 104 km/hod, prùmìrná rychlost na zpáteèní trasu byla dokonce 114 km/hod., co¾ je i z dnešního pohledu nábìh na nádherný èas. Tehdejšího závodu v kategorii do 750 ccm se úèastnilo celkem šest vozù Jawa, tøi kabriolety a tøi "hardtopy". Závod dokonèily tøi kabriolety a tento "hardtop", který i kategorii do 750 ccm vyhrál. Trasa závodu zaèínala v Praze a pokraèovala pøes Kolín, Havlíèkùv Brod (tehdy Nìmecký Brod), Jihlavu, Velké Meziøíèí, Brno a Bøeclav do Bratislavy a zpìt, tato tra» se jela dvakrát za sebou a bez pøestávky. V té dobì se stalo módou poøádat dálkové závody. V Itálii vznikl v roce 1927 dodnes slavný závod Mille Miglia, ani Nìmci nechtìli zùstat pozadu, a na rok 1933 proto pøipravili dálkovou jízdu okolo celého Nìmecka, nazvanou 2000 km durch Deutschland.