Pohled z okna Postupnì se zaèínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se pøáteli, potkávat se, a tak snad bude namístì (kdo chce - není podmínkou) pøiblí¾it ostatním své okolí, své milé, zájmy atd. Zaèali jsme pohledem z okna. Dalším pohledùm se však meze nekladou, samozøejmì v etických hranicích, daných provozem tìchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (pøípadnì i foto) na info@seniortip.cz a my z toho udìláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohledù - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen pøenesený...
Dva pohledy na jedno setkání
O pøátelství z druhé strany
Moje ka¾dodenní kroky smìøují nìkolikrát dennì k poèítaèi a hlavnì k Seniortipu. Ráda ètu èlánky, které tam dennì vycházejí o všem mo¾ném. Bývají tam také èlánky o pøátelství, které tam vkládá wiki (Libuše Wernerová). A právì k tomuto tématu bych se chtìla vyjádøit i já..jpg)
Wiki znám ze setkání seniorù v Praze, které se uskuteènilo 10. 6. 2008. Jela jsem do Prahy hlavnì kvùli tomuto setkání, abych na vlastní oèi poznala své virtuální pøátele. Tam jsme se vidìli pouhé dvì hodiny, ale pøesto to pro mì byly nezapomenutelné zá¾itky. Jaké však bylo moje pøekvapení, kdy¾ jsem koncem èervence dostala e-mail od wiki, ¾e by ráda navštívila na nìkolik dní tento kraj – kraj svého mládí.
Vùbec jsem neváhala a nabídla jí jak ubytování u mì doma, tak i prùvodce v mé osobì po zdejším krásném kraji. Pøizvala jsem ještì mojí kamarádku Liu, která bydlí asi 10km 
od nás a také je obèasnou návštìvnicí Seniortipu, tak¾e jsme byly dvì a tudí¾ v pøesile.
A tak nadešel datum ohlášené návštìvy 7. 8. 2008 - den „D“, a to byl fofr. S pomocí mé rodiny jsme si pøivezli wiki od rychlíku z Mnichova Hradištì do naší malé vesnièky pod skalami – Olšiny. Spoleènì jsme poobìdvaly a ještì odpoledne všechny tøi wiki, Lia a já vyrazily do skal.
U nás je velice krásnì (wiki ji¾ dala nìjaké fotky do galerie). Protáhla jsem obì po okrajích skal a nestaèily jsme se divit té kráse vùkol (jako ten mraveneèek). Já, aè tu bydlím od narození, tak jsem vnímala tu nádhernou pøírodu oèima mých kamarádek a uvìdomila si opìt, jak krásnou zemi máme.
Vylezly jsme na Drábské svìtnièky, co¾ je výkon pro daleko mladší ne¾ jsme my, ale ¾ádná se nechtìla vzdát a tak jsme to zvládly všechny tøi na jednièku.
Dále jsme byly na Hradech, to je bývalé hradištì, kde se také provádìly výzkumy starého osidlování. Pøed válkou tam býval bohatý statek, úrodná pole. Ještì dnes jsou 
tam staré ovocné stromy. Statek je ji¾ rozpadlý, sklepy zasypané, ale stále tam putuje hodnì turistù. Na statku hospodaøili „Píèovi“ a dodnes se v okolí øíká u Píèù na hradech. Wiki to jméno nìjak nemohla strávit, u nich na Ostravsku je to prý nadávka, ale tady to ka¾dý ví a nám to špatné nepøijde. Ka¾dý máme nìjaké jméno.
Na lukách kolem statku roste spousta bylinek, já øíkám, ¾e tam je léèivá ka¾dá rostlinka. Na krajích skal roste také vzácný kavyl, ale na štìstí na tak pøíkrém místì, ¾e je nebezpeèné ho trhat.Okraje skal jsou lemovány trnkami a kdy¾ kvetou, tak jsou vidìt z daleka svou bìlostí.Roste tam také hodnì šípku, hlohu, brslenu a dalších keøù.
Také jsme se podívaly do míst, kde stála Perníková chaloupka. Døíve slou¾ila jako sušárna ovoce a pak byla pøebudována na krásnou malovanou Perníkovou chaloupku. Asi pøed pìti lety ji nìkdo zøejmì z nepozornosti vypálil. Ke všemu co jsme prošly jsem podala výklad tak, jak to pamatuji a znám a také co vím od pamìtníkù.
Tak nám to odpoledne rychle uteklo a také nohy ji¾ byly unavené. Sešly jsme tedy se skal dolù a v našem altánu u dobrého pivínka jsme poveèeøely, klábosily a hodnotily prvý den pobytu u nás. Hodnocení dopadlo kladnì.
Druhý den bylo trošku horší poèasí a tak jsme zrušily plán výstupu na horu Mu¾ský, hrad Valeèov a Komárovský rybník. Zvolily jsme návštìvu zámku v Mnichovì Hradišti. Tady byl odborný výklad o historii zámku, který je velice krásný.V restauraci U hroznu jsme poobìdvaly, v cukrárnì si daly výbornou zmrzlinu a jely autobusem domù. Lia nás ji¾ opustila a tak jsme na Olšinu dorazily dvì.
Doma opìt posezení v altánku,dobrá veèeøe v kruhu mojí rodiny a nezbytné pivínko. No v¾dy» jsme sedìli všichni pøímo u pípy.
V sobotu dopoledne bylo poèasí lepší a tak jsme vyrazily na další túru po okrajích skal, smìrem na Pøíhrazy. Ze skal byl opìt krásný výhled. Vidìly jsme Bezdìz, Káèov, Ralsko, Ještìd, bylo vidìt i vrcholky Krkonoš. Došly jsme v dobré pohodì na chatu s pøíznaèným jménem „Na krásné vyhlídce“. Pojedly jsme, popily, poklábosily a spoleènì jsme se dohodly, ¾e dále nebudeme pokraèovat a po odpoèinku jsme se vrátily domù. Pohoda i poèasí bylo krásné a tak jsme se pomalu pøipravovaly ke koneènému veèernímu hodnocení.
Hodnocení dopadlo pro obì strany výbornì. Shodly jsme se v tom, ¾e naše setkání bylo výjimeèné, krásné a obohacující pro obì strany o spoustu nových zá¾itkù. Slíbily jsme si, ¾e pøíštì se setkáme v Ostravì a wiki pøizve ještì další virtuální pøátele pro hezké posezení a spoleènou výmìnu zkušeností – no prostì na pìkné poklábosení s pøáteli. Takových setkání není nikdy dost, u¾ se tìším.
Zdeòka Jelínková (Jelena)
Jak vzniká pøátelství
Je zde další výlet, další pøátelské setkání.Vydávám se z Ostravy-Svinova smìrem na Mnichovo Hradištì. I kdy¾ jsme se s Jelenou vidìly v èervnu na srazu v Praze, je ve mnì malá dušièka. Úplnì zbyteènì. Na nádra¾í mne vítá usmìvavá rodinka Jelínkù vèetnì Zdenky (Jelena) a Libuše (Lia). Pøijeli pro mne na nádra¾í autem. Jsem trochu v rozpacích. A co¾ teprve v Olšinì, kde mì pøekvapují samootevírací vrata a dva velcí hafani. Psí øeèi nerozumím, docela se bojím. Brzy se však skamarádíme a ke konci pobytu jim doká¾i podat peèivo. Ó jak se pak lísají.
Jelena mnì pøenechává svoje království, roztomilý pokojík s lo¾nicí. A u¾ je zde procházka zahradou a vytou¾ená kávièka. Dcera Jeleny griluje maso, ostatní krájí zeleninu a hostina je pøipravena. To vše se odehrává ve velkém altánku. Vychlazené nealkopiveèko vše spláchne do ¾aludku. Ten si budu muset asi nafouknout.
Chystáme batù¾ky, pití a hurá do skal. Vchod do Drábských svìtnièek je hned za domem. Fotoaparátem zvìèòuji vše kolem. Pøed vrcholem váhám, ale pak se pøeci odva¾uji. To u¾ jsme posilnìny pitím a svaèinkou. Sil by mìlo být dost, ale je horko. Výhledy lákají, fotíme se navzájem, Obèas se mnì podlomí kolena. Tak je naše zemì krásná.
Procházíme zbytkem brány Píèova statku a Jelena nám pilnì o nìm vypravuje. Také o perníkové chaloupce a studni. Prostì je skvìlým vypravìèem. Pøi svém vìku je velice vitální a já jí mnohdy tempem nestaèím. Lia je na tom podobnì jako já..
Mladí Jelínkovi zatím doma zatím malují a uklízejí.
Zaslou¾ená veèeøe chutná, èervené vínko a pivko té¾. Psíci se lísají kolem nohou, obèas vybìhnou a zkontrolují celou zahradu. Já k nim vzhlí¾ím stále s respektem.
Jelena se ještì pouští do práce. Ráda bych pomohla, ale kde jen ty síly jsou? A tolik dojmù za celý den…
Hned ráno dostávám èerný puntík, spánek jsem prodlou¾ila o 30 min. Spalo se nádhernì. Po snídani se jako baronky vezeme autem do Mnichova Hradištì. Dìvèata mìla program dùkladnì promyšlený. Jsme na dalším výletì. Zaèínáme ho mlsáním v cukrárnì. Na zámku stíháme prohlídku pøed polední pauzou. Vybavení je krásné i výklad prùvodkynì. Fotit se nesmí, tak alespoò razítko. Posedíme na lavièce, sníme ostravské banány a pøemýšlíme kam na obìd. Dobøe jsme si vybraly.
Odpoledne se vracíme autobusem. Lia se od nás odpojuje a jede jiným autobusem do svého domova. My s Jelenou si povídáme a povídáme.
Nakouknem i na PC a dáme vzkaz našim známým.
Veèerní procházka, posezení s rodinou je program dalších dvou veèerù. Jelena mne seznamuje se svým oblíbeným místem, lavièkou s krásnými výhledy. Dovádí se psy a já z úctyhodné vzdálenosti fotím. Opékání vuøtù voní do okolí a já jsem š»astná, obklopená milými lidmi.
V sobotu pokraèujeme trochu jiným smìrem - do skal. Vychutnávám si výhledy, bojuji s prolézáním, lezu i po kolenou. V¾dy je zde ochotná ruka Jeleny, která mìstské ¾enské pomù¾e. Posedíme venku v hospùdce „Na krásné vyhlídce“. Vybraly jsme si opravdu pìkný výhled. Odmítám pokraèovat dál. Dojmù je hodnì a ráno budu brzy vstávat…
Pobyt jsme zakonèily v pokojíèku u Jeleny s celou rodinou. Já dìkuji za vstøícné pøijetí a mo¾nost pobytu. Zapoèaté pøátelství se utu¾ilo a pokraèuje. Jelenu i Liu jsem pozvala k sobì a vìøím, ¾e se jim v Ostravì bude líbit. Chtìly by se sejít i se seniory z Ostravy a okolí, tak uvidíme...
Libuše Wernerová (wiki)
Místopis
Hrad Valeèov
le¾í na severozápadním okraji bradlových skal, tvoøících západní hranici Èeského Ráje a jeho zbytky se tyèí nad obcí Boseò. Vznikl nejspíše na místì staršího pravìkého sídlištì o èem¾ svìdèí nejen poloha v pøedhradí, celková dispozice hradu, ale i jeho èeský název - Valeèov, který je v dobì vzniku hradu spíše výjimkou ne¾ pravidlem (v té dobì panovala móda jmen nìmeckých).
Pøesná doba zalo¾ení hradu není známá. První písemná zpráva o jeho majitelích je z let 1316 - 1318, z doby šarvátek zdejší drobné šlechty s Vokem z Roštejna - jednou z vìtví rodu Valdštejnù. Hrad byl v té dobì pravdìpodobnì jen døevìný a z èásti vytesaný do skály.
První kamennou stavbou byl palácový komplex na ètyøech hradních skalách (pol. 14. stol.). O pùvodním døevìném opevnìní svìdèí stopy silného po¾áru na skalách v parkánu v místech pùvodní hradby. Jeho stopy jsou památkou na dobytí a vypálení hradu roku 1439, kdy se jej zradou zmocnil Jindøich z Vantenberka. Hrad byl v rozvalinách pravdìpodobnì a¾ do poloviny 15. století, kdy jej Vanìk z Valeèova, královský úøedník Jiøího z Podìbrad, znovu vybudoval a øádnì opevnil.
Poslední rozsáhlejší úpravy je mo¾né datovat do období po roce 1555, kdy po smrti Jiøího Vanèury z Øehnic, bylo panství i hrad rozdìleno mezi jeho syny Hynka a Zikmunda.
Rozdìlením vznikly z kdysi celistvého hradního komplexu dvì torza s podstatnì menší mo¾ností vyu¾ití. Zmìnami, kterých hrad doznal rozdìlením, ztratilo palácové jádro svùj 
pevnostní charakter a hrad slou¾il jako pøechodné sídlo panstva a sídlo správy obou èástí panství.
Proto se další majitelé sna¾ili získat do dr¾ení celý hrad. Podaøilo se to a¾ v roce 1592 Markétì a Albrechtu Zdeòku Kaplíøovi ze Sulevic. Spojení hradu však trvalo jen do roku 1610, kdy po smrti Jindøicha Kapouna ze Svojkova dochází opìt k rozdìlení hradu mezi jeho syna Kryštofa a vnuka po druhém synovi Janovi. Takto je rozdìlen a¾ do roku 1620, kdy Jindøich Jan prodává svou pùli hradu a panství strýci Kryštofovi. Hrad i panství bylo roku 1623 Kapounùm ze Svojkova zkonfiskováno a získává ho Albrecht Eusebius z Valdštejna. Ten jej však ji¾ roku 1625 prodává hejtmanu kní¾ectví Frýdlantského a mezi Valdštejnovými dùstojníky pendluje hrad a¾ do roku 1646, kdy jej kupuje Daniel Freisleben z Buschhofenu.
Hrad je po tøicetileté válce ve velmi špatném stavu, obyvatelný je prakticky pouze nový palác, který slou¾í ještì nìjaký èas jako obydlí správce panství a obroèního, ale po 
centralizaci správy panství odcházejí i tito úøedníci a hrad je ponechán osudu. Prakticky dvì století slou¾í jako obydlí chudiny a zdroj levného stavebního materiálu. Poslední obyvatelé skalních bytù na Valeèovì se museli vystìhovat na základì naøízení c. k. okresního hetmanství v Mnichovì Hradišti z 5. øíjna 1892.
Zjistit dnes skuteènou podobu prostor vytesaných do skal i tìch vyzdìných je nemo¾né. Hrad se toti¾ èas od èasu stal obydlím chudiny, která si místnosti všelijak upravovala. Nejvíc zbylo z nového paláce, ke kterému vede úzké schodištì tesané ve skále. Zajímavé je i vìzení Beneška, rovnì¾ vytesané do skal, s otvorem do podzemní hladomorny.
Skrovné architektonické pozùstatky nejsou hlavní hodnotou zøíceniny. Tu tvoøí malebná romantická scenérie hradu "vyrùstajícího" ze skal a tvoøícího jednu z dominant Èeského ráje. Valeèov je pova¾ován za jeden z našich nejkrásnìjších skalních hradù.
Píèùv statek
U skalního ostrohu náhorní plošiny Hrada byla u¾ ve støedovìku zalo¾ena selská usedlost, dnes známá jako Píèùv statek. Roku 1716 sem vstoupil pøi¾enìním rod Píèù a 
jejich dynastie pøetrvala 250 let. Píèovi mìli velkou vá¾nost v kraji, v¾dy» výbornì hospodaøili na pozemcích o rozloze více ne¾ patnáct hektarù?. Známi byla i chovem koní, kteøí, jak se zde øíkalo, mohli nosit zlaté podkovy. Posledním velkým hospodáøem na statku byl Václav Píè, narozený 1876. Zanechal šest dìtí a zemøel 27. záøí 1941 ve vìku šestašedesát let. Vypraven mu byl slavný pohøeb, kde jeho rakev, vezenou funebráckým vozem s párem èerných koní vyprovodilo od statku a¾ ke høbitovu v Bosni snad všechno obyvatelstvo širého okolí. Válku statek pøestál dobøe, klidu ale Píèovi nedo¾ili. Vladimíra odvedli v ¾elízkách, vdova uprchla a v zimním èase spoøe odìná se dostala a¾ do Bran¾e¾e, kde ¾ila jedna z dcer, aby jí zemøela v náruèí. Z Píèova statku se pak bìhem let staly ruiny a pozemky byly znárodnìny. Ka¾dý si odnesl co chtìl, a zbytky dnes zarùstají trávou a ostru¾iním.
Vypravuje se vše legenda, ¾e za mìsíèných nocí se zde zjevuje poslední sedlák Václav, jak se stoje furiantsky na bryèce ta¾ené svými proslulými hnìdáky, øítí s práskáním bièe tryskem po skalní plošinì. Tak s prý v dobách své nejvìtší slávy vracíval ze svých návštìv vesnické hospody domù. Øíká se, ¾e hlídá zlato, které je tam ukryto z doby, kdy se na statku dobøe ¾ilo.
Drábské svìtnièky
se nacházejí asi 4 km severovýchodnì od Mnichova Hradištì. Je to Staroslovanské hradištì s dochovanými 30ti skalními místnostmi. Ve 14. století zde stával støedovìký døevìný hrad. Je zde mo¾no vystoupit nahoru po schodech a ¾ebøících. Odmìnou vám bude nádherná vyhlídka do krajiny. 
Ze støedovìkých sídel na Hradech jsou Drábské svìtnièky nejznámìjší. Jsou to ètyøi velké a tøi menší skalní bloky oddìlené od sebe úzkými štìrbinami a prùrvami a od ostatního území Hradù hlubokou ú¾labinou. Na tìchto skalách ještì dnes zùstaly zbytky osmnácti svìtnièek buï zcela, nebo èásteènì vytesaných do pískovcové skály, stopy po sedmi døevìných stavbách a šesti mostních konstrukcích spojujících jednotlivé skalní bloky.
Z ostatních prostor Drábských svìtnièek zasluhuje pozornost pøedevším svatynì, objevená teprve po první svìtové válce. Je to místnost témìø 7 m dlouhá a skoro 4 m široká a vysoká. Uvnitø se podnes zachovala kamenná lavice pøi stìnách a oltáø, ke kterému vedou tøi stupnì. Po stranách oltáøe jsou výstupky, z nich¾ jeden mohl slou¾it 
jako kazatelna. Pøi objevení kaple bylo zjištìno, ¾e v oltáøi byla vytesána jamka pro ostatky, zakrytá hrubì opracovanou bøidlicovou tabulkou, nyní ulo¾enou ve sbírkách mnichovohradiš»ského muzea.
Vznik hradu na Drábských svìtnièkách se nejèastìji klade do první ètvrtiny 15. století, kdy husitská vojska znièila klášter Hradištì. Pøedpokládá se, ¾e kdy¾ v letech 1425-1430 husité pevnì ovládli velkou èást kraje, postavili ho, aby støe¾il kraj a aby mohla být dána výstraha pøed vpádem nepøátelského vojska. Pøipomíná se blízkost Valeèova, jeho¾ tehdejší majitelé bratøi Bernard a Bartoš z Valeèova patøili k pøátelùm Jana ®i¾ky z Trocnova a byli rozhodnými stoupenci husitství. Naproti tomu kaple katolického typu na hradì by spíš ukazovala na to, ¾e Drábské svìtnièky byly opìrným bodem strany pod jednou a pøedsunutou strá¾í nepøátel kalicha v Pojizeøí.
Pro pøírodní krásy okolí jsou dnes Drábské svìtnièky jedním z nejnavštìvovanìjších míst kraje.
