JAZYKOVÝ KOUTEKaneb co se nám u¾ z hlavy vykouøilo
Pøed nìjakým èasem se v komentáøích pod vyprávìním o souboji malého Vietnamce Taie se záludnostmi èeštiny objevil nápad, aby se souèástí magazínu stal jazykový koutek, který by pomohl omést prach z vìdomostí, které jsme kdysi ve svém dìtství do hlav pracnì vpravili. A kdy¾ se na osobu, která tento nápad vypustila z úst, nesneslo hromobití, byl nápad rozšíøen o dotaz, zda bych se jazykového koutku neujala já. Ba dokonce se našla i taková „šprtka“, která slibovala, ¾e si oøe¾e tu¾tièku a posadí se do první lavice, aby jí neušlo ani slovo! (Zapomnìla ovšem, ¾e nejvìtší „šprti“ sedí v lavici poslední a nevyznaèují se oøezanou tu¾tièkou, nýbr¾ pytlíkem ovoce z vlastní zahrádky polo¾eným nenápadnì na uèitelský stolek…) Nu co¾! Mateøština mì ¾ivila po nìkolik desetiletí, tak se o takové malé poradenství pokusím. A kdy¾ ètenáøi nebudou spokojeni èi pomine zájem, jazykový koutek prostì skonèí…
Psaní mì / mnì
aneb Zapomnìli jste pravopis mì/ mnì? Tak je nejvyšší èas, abyste se zase rozvzpomnìli!
Chybné psaní tvarù zájmena já, tedy tvarù mì, mnì, patøí k nejoblíbenìjším chybám ¾ákù snad u¾ od poèátkù písma. Pøitom pro toho, kdo ovládá pádové otázky, by správný tvar nemìl být problém.
Tvar mì (který té¾ mù¾e být zastoupen tvarem mne – bez háèku!) píšeme ve 2.pádì(koho,èeho?) a v pádì 4. (koho, co?). Dobrou pomùckou se nám tady stávají také tvary zájmena „ty“ – tì / tebe.
Tak¾e napø.: Pozoroval mì ( jako pozoroval tì), ale dìlal, ¾e se na mne ( jako na tebe) nedívá. (Koho, co pozoroval? Na koho,co se nedívá?) Ptal se mì ( jako ptal se tì), jestli tam mù¾e jít beze mne ( jako bez tebe ). (Koho, èeho se ptal? Bez koho, èeho tam mù¾e jít?)
Všimli jste si? Jestli¾e pøed zájmenem stojí pøedlo¾ka (na, bez…), dáváme pøednost tvaru mne (mì je ovšem taky správnì).
Tvar mnì píšeme ve 3.(komu, èemu?) a 6.pádì (o kom, o èem?).
POUZE ve 3.pádì existuje i tvar mi. Avšak tvar mi nikdy nestojí na zaèátku vìty!!!
Tak¾e napø. : Mi to neøíkej! = NESPRÁVNÌ x Mnì to neøíkej! = SPRÁVNÌ
Mi do toho nic není. = NESPRÁVNÌ x Mnì do toho nic není. = SPRÁVNÌ
I tady si mù¾eme pomoci tvary zájmena „ty“ – tobì/ ti.
Napø. : Mnì Jana napsala(jako tobì napsala) , ¾e mi/ mnì (¾e ti/tobì) u¾ nevìøí. (Komu, èemu napsala? Komu, èemu nevìøí?) Bavili se o mnì ( jako bavili se o tobì) , jako bych tam nebyla. (O kom, o èem se bavili?)
A nakonec bonus pro ty, kdo mají rádi èísla: mì se skládá ze 2 písmen, tak¾e se u¾ívá ve 2. a 4.pádì x mnì se skládá ze 3 písmen, tak¾e se u¾ívá v 3. a 6. pádì.
U pøíslovcí utvoøených od pøídavných jmen si pomáháme tvarem pøíslušného pøídavného jména. Jestli¾e ve tvaru pøídavného jména N v pøíponì slyšíme, píšeme N i v pøíslovci.
Napø.: sebevìdomý èlovìk - chová se sebevìdomì
soukromý pozemek - vyøešili to soukromì
zøejmý nedostatek - zøejmì to neumí
X
rozumný èlovìk - chová se rozumnì
skromný dárek - mluví skromnì
POZOR! Slovo tamìjší píšeme -mì- , proto¾e bylo utvoøeno od slova „tam“, nikoli „tamní“.
Váháme-li, zda psát –mì- èi –mnì- ve slovesných tvarech a slovech odvozených, vezmeme si na pomoc tvar 3.os. pøítomného èasu:
umí --- umìt, umìl … umìní
rozumí--- rozumìt, rozumìl … porozumìní
uzemní (anténu) --- uzemnit, uzemnil, uzemnìní atd.
A na úplný konec primitivní, ale u¾iteèná øíkanka:
Já jsem na to zapomnìl.
Kdy¾ jsi mi to pøipomnìl,
rychle jsem si vzpomnìl
a v mé hlavì vznikla domnìnka,
¾e ta kytka je pomnìnka.
Zapamatovali jste si ji? Pak máte pohromadì všechna ošemetná slova, v nich¾ se v pravopise skupiny –mnì- èasto chybuje. (A kdybyste ji náhodou zapomnìli, mù¾ete u¾ít i „neškodné“ tvary zapomenul, pøipomenul, vzpomenul.)
