Postupnì se zaèínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se pøáteli, potkávat se, a tak snad bude namístì (kdo chce - není podmínkou) pøiblí¾it ostatním své okolí, své milé, zájmy atd. Zaèali jsme pohledem z okna. Dalším pohledùm se však meze nekladou, samozøejmì v etických hranicích, daných provozem tìchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (pøípadnì i foto) na info@seniortip.cz a my z toho udìláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohledù - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen pøenesený...
Pøímo dušièkový zaèátek tohoto roku zpùsobil, ¾e jsem se ani já necítila ve své kù¾i. Hledala jsem proto, èím bych si zlepšila náladu, jen¾e nic kloudného mne nenapadalo... „A¾ pøedevèírem!...“
"Co jsem to vlastnì chtìla...?"
O všem - pro oèi mé a mých pøátel.
"Krtek"
Pøi vzpomínce na svá setkávání se s ruštinou, která se postupnì stala mým oblíbeným jazykem, nemohu nevzpomenout na lidi, kteøí mì s taji jazyka seznamovali, a na místa, na nich¾ se tak dìlo.
Na prvním místì se nelze nevrátit k Josefu Chvátalovi, mému uèiteli ruštiny na 2. stupni, o nìm¾ jsem se tady ji¾ zmiòovala. První hodiny s ním strávené pro mne znamenaly šok. S azbukou a prvními slovíèky mne ještì poklidnì seznamovala moje laskavá paní uèitelka v Krasnici, a najednou jsem se ocitla ve tøídì, kde pøed hodinou ruštiny znìlo jediné hrozivé slovo:"bambioška"! Nikdo poøádnì nevìdìl, co to vlastnì znamená (teprve pozdìji jsem zjistila, ¾e je to námi zkomolené slovo "bombjo¾ka" èili bombardování), ale zaèátek hodiny se opravdu podobal náletu. No a "bambioška" byla vlastnoruènì vyrobená pomùcka, s její¾ pomocí se její majitel stával obìtí bombardování. Chvátal se zazvonìním vletìl do tøídy a u¾ mezi dveømi rozdával pøíkazy. Jeden ¾ák sbíral sešity s domácí úlohou, další dva naklusali ke stolku s "bambioškou" pod køídlem, další dvojice se šla potit nad pøekladem k tabuli, polovièka tøídy samostatnì pøipravovala rozhovor na dané téma a zbytek se noøil do slovníkù, aby pøipravil pro celou tøídu slovní zásobu pro nìkterý konverzaèní okruh.
Ti, kteøí byli povoláni ke stolku s "bambioškami", museli projevit dobrou znalost slovní zásoby a znaènou pohotovost. Co ta "bambioška" vlastnì byla? Obyèejný výkres a na nìm nalepené rùzné obrázky - z èasopisù, starých kní¾ek, odkudkoliv. Dùle¾ité bylo, ¾e ka¾dý musel umìt o svých obrázcích vyprávìt a navíc bylo tøeba reagovat na uèitelovy záludné otázky. A to vše v závratné rychlosti! Pøímo nás svými dotazy bombardoval. Pochopitelnì, ¾e na nás uèitel mluvil zásadnì rusky. Jen pøi vysvìtlování gramatiky udìlal výjimku. Neposedìl na místì, stále poletoval po tøídì, otázky nekladl poøadì, ale v¾dy tomu, kdo to v daném okam¾iku nejménì oèekával. Tak¾e èlovìk mohl bìhem jedné hodiny dostat tøi pìtky a vzápìtí tøi jednièky. Pìt známek ve stupnici mu vìtšinou nestaèilo, a proto nìkteøí zvláš» vypeèení ruštináøi vídali pod svými diktáty i sedmièku. Ji¾ jsem døíve øíkala, ¾e byl zároveò i tìlocvikáø, a tak nìkteré sportovní "pomùcky" pøenesl i do svých hodin ruštiny. Kdy¾ tak rychlostí kalené støely prolétával tøídou a zkoušel slovíèka a konverzaèní obraty èi mluvnické tvary, bìda tomu, kdo odpovìdìl špatnì víc jak jednou! Pøi druhé špatné odpovìdi zaznìl tøídou hvizd píš»alky rozhodèího a høíšník uvidìl z náprsní kapsy vyta¾enou ¾lutou kartu! No a byla-li chybná i odpovìï tøetí, tasil Chvátal kartu èervenou a provinilec u¾ dobrovolnì kráèel s ¾ákovskou kní¾kou pro tuènou odmìnu. A kdy¾ mìl nìkdo pøi výkladu látky "dlouhé vedení" a nereagoval ani na opakovaný výklad, èastoval ho výkøiky: "Fránta! Gluchój, slepój, chromój!"
Po takových hodinách jsme bývali vy¾dímaní jako citron a další hodinu nepou¾itelní, ale po èase jsem na našeho "Krtka" (tak mu pøezdívaly generace pøed námi i po nás) vzpomínala s vdìèností. Hodnì mne nauèil !