Postupnì se zaèínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se pøáteli, potkávat se, a tak snad bude namístì (kdo chce - není podmínkou) pøiblí¾it ostatním své okolí, své milé, zájmy atd. Zaèali jsme pohledem z okna. Dalším pohledùm se však meze nekladou, samozøejmì v etických hranicích, daných provozem tìchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (pøípadnì i foto) na info@seniortip.cz a my z toho udìláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohledù - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen pøenesený...
Pøímo dušièkový zaèátek tohoto roku zpùsobil, ¾e jsem se ani já necítila ve své kù¾i. Hledala jsem proto, èím bych si zlepšila náladu, jen¾e nic kloudného mne nenapadalo... „A¾ pøedevèírem!...“
"Co jsem to vlastnì chtìla...?"
O všem - pro oèi mé a mých pøátel.
Nad "roklí"
Jak u¾ jsem se zmínila, hodiny tìlocviku mi pøinesly rozhodnì víc trápení ne¾ radosti. Jaký jsem mìla vztah k tìlocviènému náøadí, to u¾ jsem popsala. Ale zajímavé je, ¾e k mým nejvìtším tìlovýchovným "prùšvihùm" nedošlo v tìlocviènì, ale ve volné pøírodì.
Jednoho dne si náš tìlocvikáø vzal do hlavy, ¾e budeme pøekonávat pøírodní pøeká¾ky. Zlatým høebem hodiny mìlo být pøekonání rokle po lanì. Prvním problémem bylo nalezení rokle. Naše Haná je totální placka, nejvyšší kopce pøedstavují krtèí hromádky. (Nesmazatelnì se do pamìti zdejších obyvatel zapsal jeden z bývalých starostù, který nechal navozit doprostøed sídlištì velký kopec hlíny. Zdejší dìti mají kde sáòkovat a kopec nese na památku svého zakladatele název Vraspírák.) Nakonec se potøebná "rokle" pøece jen našla. Pøes místní louky protéká potok Svodnice. Jak u¾ jeho název napovídá, svádí do svého, rákosím témìø zarostlého korýtka kdeco. A tak o co byla naše "rokle" ménì hluboká, o to by byl pád na její dno ménì voòavý! Na obou bøezích Svodnice rostly tøešnì. K nim bylo pøivázáno lano a "opièí ráj" (tak tento ïáblùv vynález nazval jeho tvùrce) mohl zaèít.
Kluci zajásali a ještì s rùznými parádièkami byli na druhé stranì cobydup. Našich nìkolik gymnastek je následovalo stejnì rychle, ale pak u¾ zaèal provoz váznout. S kamarádkami jsme se ¾duchaly se slovy: "Teï bì¾ ty!" "Ne, napøed ty!" a lano se jen výsmìšnì pohupovalo a èekalo na svou další obì»... Krèila jsem se a sna¾ila se stát neviditelnou, ale v tu chvíli jsem uslyšela uèitelùv hlas: "Tak kde to vázne? Milko, a» u¾ jsi na druhé stranì!" Netroufla jsem si protestovat, a tak jsem na lano odevzdanì nalehla a zaèala se pomalouèku posouvat vpøed. Byl chladný den a já mìla na sobì teplákovou soupravu. Proto¾e jsem mìla hrozný strach, dr¾ela jsem se jako klíštì a netroufala se od lana ani na milimetr odlepit. Soukám se tak hlemý¾dím tempem vpøed a kupodivu se na lanì stále ještì dr¾ím, aè jsem ulezla ji¾ asi tøetinu dané vzdálenosti. Dodalo mi to odvahy, zabrala jsem tedy o nìco energiètìji a posunula se o dobrých 15 centimetrù dopøedu. Jen¾e teï to pøišlo! Ucítila jsem, ¾e zatímco já se posunuji vpøed, moje tepláky sveøepì setrvávají na pùvodním místì. Ztuhla jsem a pøemýšlím:" Co teï? Abych se pustila jednou rukou a tou druhou pøivedla neposlušné tepláky k rozumu, to nesvedu! Kdy¾ polezu dál, budu mít za chvíli holé pozadí...Ta ostuda! A kdy¾ teï seskoèím, ocitnu se rovnýma nohama v nevábné bøeèce! "Z neveselých úvah mne zase probral uèitelùv hlas:"Tak,Milko,co tam dìláš? Pohni! Nebo tam chceš pøenocovat? "Ach jo! Ten mi nepomù¾e! A ostatní se chechtají jako blázni... Naštvala jsem se a všechno mi v tu chvíli bylo fuk! Nevím, kde se ve mnì ta síla najednou vzala! Zabrala jsem a dvìma dlouhými hmaty se dostala nad místo, kam u¾ bylo mo¾né seskoèit. Tepláky jsem sice mìla "na pùl ¾erdi", ale spodní kalhotky se ke mnì zachovaly šlechetnì a zùstaly na svém místì. Bleskurychle jsem tepláky vytáhla do správné výše a zaøekla se, ¾e pokud na lano ještì nìkdy vlezu, pak jedinì zabezpeèená "kšandami"!