Postupnì se zaèínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se pøáteli, potkávat se, a tak snad bude namístì (kdo chce - není podmínkou) pøiblí¾it ostatním své okolí, své milé, zájmy atd. Zaèali jsme pohledem z okna. Dalším pohledùm se však meze nekladou, samozøejmì v etických hranicích, daných provozem tìchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (pøípadnì i foto) na info@seniortip.cz a my z toho udìláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím (ne¾ bude zprovoznìna funkce blogu) to tak funguje a zde je jeden z dalších pohledù - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen pøenesený...
Mohu vám ohlásit radostnou novinu. Ne, ¾e Kristus vstal z mrtvých, to u¾ je pryè, ale 27. dubna k nám pøiletìly vlaštovky.
Pøiletìly vlaštovky
Kdy¾ jsem vešel do sklepa, nìkdejší stáje, poletovaly v rozlehlé místnosti sem a tam a štìbetaly. Asi vybíraly, které z prázdných hnízd letos obsadí. Pak mì zaregistrovaly a zlostnì mi nadávaly. Vysvìtlil jsem jim, ¾e tu také bydlím. Doufám, ¾e mé sdìlení pøijaly s pochopením, a ¾e budeme mít opìt podnájemníky, kteøí sice trochu nadìlají, ale zato úspìšnì loví okolní hmyz a skýtají zajímavou podívanou pøi krmení mladých a jejich vyvádìní.
S vlaštovkami máme dlouholeté zkušenosti. Kdy¾ jsme domek koupili, byl ve stáji v oknech úhelníkový rám s mnoha okénky, vìtšinou rozbitými. Ten jsem vyboural a vlastnoruènì jsem jej nahradil luxfery. Jeden nahoøe jsem vynechal na vìtráèek s møí¾kou. Tu tam pøidìlávám na zimu, v létì je otvor otevøený a úspìšnì láká vlaštovky do podnájmu. Za tìch 30 let, co tu pobýváme, u¾ vyvedly desítky mladých, z nich¾ se nìkteré vracejí k plození dalších generací..
Za¾ili jsme i katastrofy, to kdy¾ postøíkali okolní chmelnice z letadel jedy proti hmyzu. Zapomnìli nejen na vlaštovky, které se zasa¾eného hmyzu najedly, a pak jsme ve stáji a okolo domu sbírali jejich mrtvolky. Ale zapomnìli varovat i nás.
Únikem postøiku z letadýlka pøelétajícího nad chmelnice byl zasa¾en i náš chlapeèek spící v koèárku na zahradì. Dostal dusivý køeèovitý záchvat, usilovnì plakal a vezl jsem ho zmodralého maximální dosa¾itelnou rychlostí s rozsvícenými svìtly do Prahy do nemocnice, proto¾e si s ním v Rakovníku nevìdìli rady. Na Hagiboru le¾el nìkolik týdnù, EEG dodnes vykazuje anomálie. Kdy¾ jsem si stì¾oval u hlavního hygienika ÈSSR, dostal jsem po dlouhé dobì odpovìï, ¾e v udaný den se vùbec nepráškovalo….
Ale to u¾ je vlastnì jiná kapitola.
Loni se u nás vlaštovky neusídlily. Otvor v luxferech si toti¾ vyhlédly sousedèiny koèky. Vyhouply se dovnitø a na vrchu police na døevo na vlétající vlaštovky zaèaly èíhat. Ty to znechutilo natolik, ¾e se neusadily. Samozøejmì jsem koèky vyhánìl a nepøestaly, dokud jsem na parapetek pøed okénkem neumístil lištu s èouhajícími høebíèky. Dalo to dost práce, natlouct do lišty nìkolik set høebíèkù, ale úèelu bylo dosa¾eno. Koèky tam pøestaly lézt.
A tak doufám, ¾e se letos opìt doèkáme mladých a budeme moci pozorovat krmení i jejich první letecké pokusy.