Italský dobrodruh došel a¾ do Frenštátu p. R.
Jako pøízrak na frenštátském námìstí pùsobil veselý chlapík v kra»asech a trièku doprovázený fenkou Sibiøského huskyho. V pátek 2. bøezna ukazoval teplomìr pouhých 6 stupòù nad nulou. Navzdory sychravému poèasí italský cestovatel Gianluca Ratta rozvernì zdravil pøekvapenì se tváøící a zababušené frenštáèany, kteøí spoøe odìného cestovatele sledovali s neskrývaným údivem.
Ital se u¾ dvanáct let toulá Evropou. Jedním z cílù jeho pouti je zápis do Guinnessovy knihy rekordù za nejdelší pochod èlovìka se psem. Svoji vìrnou spoleènici, dvanáctiletou fenku Sibiøského huskyho Shiru, našel opuštìnou ještì jako štìnì. Prý se jí zeptal „ Chceš jít se mnou? A ona souhlasnì zaštìkala,“ popsal cestovatel osudový okam¾ik setkání se svou ètyønohou kamarádkou. Ve Frenštátì pod Radhoštìm ho pøivítal na Mìstském úøadì místostarosta Pavel Mièka, tajemník mìstského úøadu, dále pak pracovníci Informaèního centra a Mìstského kulturního støediska. Italský cestovatel dostal potvrzení od mìsta Frenštát pod Radhoštìm, ¾e prošel našim mìstem. Po malém obèerstvení se Gianluca ubytoval ve frenštátském autokempu, ve kterém mu mìsto pøes víkend zajistilo ubytování v jedné z chatek.
„Poznávat lidi, putovat z místa na místo a ¾ít naplno, tady a teï, pro tento den, to je mùj ¾ivot. Pøed dvanácti lety jsem pracoval v továrnì a jednoho dne jsem si øekl, ¾e takhle u¾ ¾ít nechci a vyrazil jsem na cestu. Od té doby jsem tøikrát obešel Itálii a prošel celou Evropu. K vám do Frenštátu jsem pøišel ze Zlína pøes Moøkov a v pondìlí vyrá¾ím do Ostravy.“
Poutavé vyprávìní cestou z radnice do kempu zpestøil cestovatel názornou ukázkou podrá¾ek na svých botách. Byly sešlapané a úplnì jim chybìl vzorek na podrá¾ce. Se smíchem dodal, ¾e s nimi prošel Rakousko, Maïarsko, Slovensko a šlape v nich i u nás. „Za tìch dvanáct let co jsem na cestách, jsem prošlapal kolem 30 párù bot a ušel pøes 40 000 kilometrù,“ komentoval pobavenì stav své obuvi.
Samostatnou kapitolou je také Rattovo obleèení. Má všeho všudy, jedno trièko a kra»asy, vìci na spaní a jednu sváteèní bílou košili s šortkami stejné barvy. Pøes týden pøespává u lidí, které po¾ádá o nocleh. “Nìkdy mì vyhodí, ale vìtšinou jsou lidé milí a pohostinní.“ Asi nejsilnìjší okam¾ik pøi setkání s Gianlucou Rattou nastal ve chvíli, kdy¾ si na Mìstském úøadì detailnì prohlí¾el prapor mìsta. Øekl: “Kdy¾ se dotýkám vìcí, které mají v sobì symboliku daného místa, je to jako kdybych se dotýkal srdcí místních lidí.“
Text a foto: Zuzana Kalinova, Marian ®árský