Blázen jsem ve své vsi,
znají mì smutní psi,
bílí psi ospalí,
plynoucí do dáli,
¾ádný z nich ne¹tìká:
tì¹í mne zdaleka,
jsou to psí oblaka,
bì¾í a nekvílí.
Smutem jsme opilí,
kam jdeme, nevíme;
po¾ehnej du¹i mé,
Pastýøi prastarý
s hlubokými dary
mìsíce a bdìní,
s trny na temeni
tì¾kém, rozbodaném
jako srdce. Amen.