Mùj bratr dooral a vypøáh' konì.
A jak se stmívá,
vìrnému druhu hlavu do høívy
polo¾il ti¹e, pohladil mu ¹íji
a zaposlouchal se, co mluví kraj.
Zní zvony z dálky tichým svatveèerem;
modlitba vesnic stoupá chladným ¹erem.
Duch zemì zpívá: úzkost, víra, bolest
v jediný chorál slily se a letí
k vìènému nebi.