Jak je to dávno: bílé støechy,
pod prsty zlato na oøechy,
maminka sladké mandle krájí
a dìti ani nedutají.
Tajemství patrnì je tlaèí,
stromek je svázán na pavlaèi
Pak náhle jako o sklo mince
zazvoní zvonek. Ti¹¹í, ti¹¹í
je smutek v¾dycky pøi vzpomínce.
Èas letí prudce! Tøeskni èí¹í.