Stín stromù zelený tì na svìt uvítal,
zahrada jarní ti¹ila tvùj pláè.
A s ka¾dým èervnem vzpomínáme,
co ti ten první dal,
a s tebou koupáme se v jeho slunci.
Sen matky tvé a otce se snem lidu kvete,
i tebe vepjal v øetìz èarovný,
kde hlad a bída umlká,
ke mizí v¹e, co bolí èlovìka
a hnìte.
Sni, hrej si v èervnu svém. Vy v¹echny dìti, snìte
domova nejpy¹nìj¹í sny,
ne¾ øekne velký den: Jsem naplnìní, procitnìte!