Navštívil jsem svého èasu nìkolik zemí, které se nestydí vystavovat korunovaèní klenoty svých králù. Není problém v rakouském Hofburgu vidìt císaøskou korunu Svaté øíše Øímské Karla Velikého, právì tak jako originál nádherné koruny císaøe Rudolfa II. A v Budapešti u¾ kdysi za totality nebyl problém i pro náhodného návštìvníka z ciziny vidìt originální korunu svatého Štìpána. Bez dlouhých front a nejrùznìjších èasových a jiných omezení. Právì tak jako korunu skotských králù v Edinburghu, by» byl velmi striktnì vy¾adován zákaz fotografování. A také anglickou královskou korunu v londýnském Towru.
Dodnes však nechápu, proè není mo¾né vystavovat v nìjaké stálé expozici naše èeské korunovaèní klenoty. Proè musí být striktnì uzavøeny a pohled na nì poskytnut jen za léta a na minuty dychtivým obèanùm. Lze namítnout, ¾e to u¾ tak bylo urèeno a jinak to nelze. Ano, nejde to. Proè? Podle mne - všecko jde, jen kdyby se chtìlo. Ty korunovaèní klenoty èeských králù pøece nejsou urèeny u¾ dávno jen nìkomu a mìly být vystaveny, jak je to zvykem i v jiných evropských zemích, pro shlédnutí našim obèanùm i turistùm. A jestli tohle nelze z nìjakých neznámých dùvodù a pøíèin pochopit, tak tedy volme pana krále, který to umo¾ní. Pokud pak èeské korunovaèní klenoty neuvidíme vystavené , tedy v jeho rukou a na jeho hlavì. Jiné øešení u¾ nevidím.