BIBLE, NOVÝ ZÁKON – 19 LIST ®IDÙM CITACE BIBLE: Zámìrem Listu ®idùm je pomoci adresátùm, aby i v podmínkách diskriminace a pronásledování vìrnì vytrvali a vnitønì neochabovali v køes»anské víøe. Tento zámìr sleduje list nejen v praktických pastýøských napomenutích a v pøipomínkách rozhodné víry SZ svìdkù, ale i v nauèných statích o Kristovu veleknì¾ství a o chrámovém kultu; v¾dy» pouèenost a jasno ve vìrouèných otázkách jsou jedním z pøedpokladù, ¾e køes»anova víra vydr¾í v dobách zkoušek. Víra adresátù, blí¾e neurèeného spoleèenství køes»anù ¾idovského pùvodu, byla v nebezpeèí, ¾e se pohorší nad poní¾ením a utrpením pozemského Je¾íše, ¾e neunese utrpení, která køes»ané musí podstupovat, a ¾e ztratí trpìlivost, s jakou je tøeba èekat na koneèné vysvobození. Avšak Moj¾íš a starozákonní chrámový kult byli adresátùm nepochybnými autoritami. Proto váha autorovy argumentace spoèívá v tom, ¾e ze Starého zákona samého dokazuje, ¾e Kristus jako Syn Bo¾í je nadøazen Bo¾ím slu¾ebníkùm, andìlùm a Moj¾íšovi a ¾e jeho dokonalá a vìènì platná slu¾ba veleknìze „podle øádu Melchisedechova“ je nadøazena nedokonalé a pouze náznakové slu¾bì, jak ji v jeruzalémském chrámovém kultu konají knì¾í podle øádu Áronova.
Je sporné, zda autorem listu je Pavel, èi neznámý autor.
SLOVA BIBLE: Nová smlouva pøevyšuje starou
´Hle, pøicházejí dny, praví Hospodin,
kdy s domem izraelským i s domem judským
; uzavøu smlouvu novou,
ne jako byla ta smlouva,
kterou jsem uzavøel s jejich otci
v den, kdy jsem je vzal za ruku,
abych je vyvedl ze zemì egyptské.
Nebo» oni nezùstali v mé smlouvì,
a já jsem se jich zøekl,
praví Hospodin.
A toto je smlouva, kterou uzavøu
s domem izraelským po onìch dnech,
praví Hospodin:
Dám své zákony do jejich mysli
A napíšu jim je na srdce.
Budu jim Bohem
A oni budou mým lidem.
Pak u¾ nebude uèit druh druha a bratr bratra
a nebude vybízet: ´Poznej Pána´,
proto¾e mì budou znát všichni,
od nejmenšího a¾ do nejvìtšího.
Slituji se nad jejich nepravostmi
a na jejich høíchy u¾ nevzpomenu.´
Proto je Kristus prostøedníkem nové smlouvy, aby ti, kdo jsou od Boha povoláni, pøijali vìèné dìdictví, které jim bylo zaslíbeno – nebo» jeho smrt pøinesla vykoupení z høíchù, spáchaných za první smlouvy.
Víra je upnuta k tomu, co ještì není vidìt
Vìøit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme. K takové víøe pøedkù se Bùh pøiznal svým svìdectvím. Ve víøe chápeme, ¾e Bo¾ím slovem byly zalo¾eny svìty, tak¾e to, na co hledíme, nevzniklo z viditelného.
Ve víøe zemøeli ti všichni, i kdy¾ se splnìní slibù nedo¾ili, nýbr¾ jen z dálky je zahlédli a pozdravili, vyznávajíce, ¾e jsou na zemi jen cizinci a pøistìhovalci. Tím dávají najevo, ¾e po pravé vlasti teprve tou¾í. Kdyby mìli na mysli zemi, z ní¾ vykroèili, mìli mo¾nost se tam vrátit. Ale oni tou¾ili po lepší vlasti, po vlasti nebeské. Proto sám Bùh se nestydí nazývat se jejich Bohem. V¾dy» jim pøipravil své mìsto.
Napomenutí k vìrnosti
Bratrská láska a» trvá; s láskou pøijímejme i ty, kdo pøicházejí odjinud – tak nìkteøí, ani¾ to tušili, mìli za hosty andìly. Pamatujte na vìznì, jako byste byli uvìznìni s nimi; pamatujme na ty, kdo trpí, v¾dy» i vás mù¾e potkat utrpení. Man¾elství a» mají všichni v úctì a man¾elé a» jsou si vìrni, nebo» neøestné a nevìrné bude soudit Bùh. Nedejte se vést láskou k penìzùm; buïte spokojeni s tím, co máte. V¾dy» Bùh øekl: ´Nikdy tì neopustím a nikdy se tì nezøeknu.´ Proto smíme øíkat s dùvìrou:
´Pán pøi mnì stojí, nebudu se bát.
Co mi mù¾e udìlat èlovìk?´