České zdravotnictví se pyšní dobrou pověstí. Asi ano. Nehodnotím, na to mám málo zkušeností. K lékařům zbytečně nechodím, ale občas jsem se někdy ze zvědavosti koukla na jednu z mnoha televizních „srágor“ zvaná Ordinace v růžové zahradě. Líbilo se mi, jak lékaři vždy na počátku pacientovi podali ruku, představili se jménem a posléze trpělivě vysvětlovali, co vidí za problém, jak ho míní léčit. Po event. operaci hned na chodbě čekající blízké osoby informovali o průběhu operace.
Před několika dny do hradecké nemocnice přišla maminka s postiženým synem. Měl velké problémy se zuby a bylo třeba mu některé ošetřit, event. vytrhnout. Bylo doporučeno a rozhodnuto, že to bude provedeno v anestézii. Že maminka se synem přijde a stráví tam s ním dva tři dny. Ale že si k němu musí najít mužský doprovod. Neboť jako žena s ním nemůže být na mužském oddělení a on jako muž na ženském. Namítala, že s ním žije sama a žádného muže k provedení této akce nemá a nezná. A navíc je chlapec na matku silně citově vázán a s cizím člověkem by to byl velký problém. Dohadovala se o tom s lékařkou, zdálo se, že se to nějak na místě vyřeší. Čtyřikrát měla termín zákroku, ale čtyřikrát byla telefonicky odvolána, termín se znovu změnil. Když se konečně do nemocnice ze své obce dosti vzdálené od Hradce vypravila, lékař jí řekl, že mužský doprovod mít prostě MUSÍ. Znovu vysvětlovala, že není v její možnosti to zařídit. „Tak se vraťte zase domů,“ odpověděl. BYLA JSTE POUČENA.
Ale matka se nevzdala a s pláčem požádala, že chce mluvit s jeho nadřízeným. „Není tu, dnes má volno,“ zněla odpověď. Tak poprosila o jeho zástupce. Nerad, ale přece jen se lékař obtěžoval a nadřízeného zavolal. A matka žasla. Za chvíli dostala spolu se synkem malý samostatný pokoj. Najednou to šlo.
Po zákroku druhý den v 11 hodin syna z oddělení JIP vrátili matce a ona s překvapením zjistila, když mu otírala zkrvavenou pusu, že mu nezůstal ani jediný zub. Třicet dva zubů bylo pryč. Domnívala se, že syna mohli zrengenovat a třeba by nemusel přijít o VŠECHNY zuby. Byla a je z toho překvapení dost zdrcená.
Ale lékař za ní nepřišel aby jí situaci vysvětlil. Teprve další den ve 12 hodin, když za ním sama přišla při odchodu domů, ji informoval o tom, jaký zákrok a proč mu provedli. Je to normální postup?
Vzpomněla jsem si na jednu „konspirační“ příhodu, z internetu. Vrací se člověk unesený mimozemšťany domů. Reportér se ho ptá, jestli ví, proč ho unesli, jestli se ptal. „Ano, mají prý tak moc vyspělou techniku, že jim potlačila původní lidskost, chtěli by ji mít zpátky, především empatii. Mám to prý říkat dalším lidem, protože už jim to taky hrozí.“