Babibajky vánoční Seniorský věk dostihl i mne a věnoval mi ČAS – čas na odpočinek po hektickém pracovním období, čas na vnoučata, na relaxaci nad záhony v zahradě, na knihy během let kupované a odkládané bez čtení na dobu, až na ně zbude čas...
Dal mi také možnost seznámit se s „plechovou bedýnkou“ plnou čipů a drátků, tím zázrakem dvacátého století. Začátky s ní mi ulehčil dárek – CD s několika tisíci klipartů. Při jejich prohlížení se mi začaly vybavovat různé zážitky z prožitých let, které jsem se snažila v několika větách zachytit. To, co jsem během let zkušeností nasbírala, dostalo formu krátkého vyprávění, někde skoro pohádky, povzdechnutí, příslibu. A protože stojí na samé hranici reality a bajky a protože jejich autorkou je babička, dostaly název BABIBAJKY.
Ne každá se povedla, přísní kritici najdou mnohé nedostatky, škarohlídi je zavrhnou zcela, ale přesto doufám, že se najde i dost čtenářů, kteří se zasmějí, souhlasně pokývají hlavou a leckterá bajka v nich vyvolá jejich vlastní vzpomínku, nebo je vlastní fantazií povede dál v načrtnutém ději. Přeji všem dobrou náladu.
Mara
Babibajky
*34*
Stalo se dávno před mnoha roky, když jednou takhle před Vánocemi se brouzdal počítačem jeho majitel a našel někde pár moc pěkných obrázků. Ty by se určitě líbily mojí ženě, ona je taková romantická duše – a stáhl je do její složky. Jenže ta romantická duše se marně snažila překopírovat k tomuto něžnému stvořeníčku toho druhého andělíčka s čermáčkem na větvičce a skupinku zpěváčků koledníčků. Všechno, co se tehdy naučila v počítačové škole, už přes léto při práci na zahradě skoro zapomněla. A když se to zase naučila, napsala k obrázkům krátké říkání.
No vida, jak to bylo jednoduché! I koledníčci už vyzpěvují …nesem vám noviny, radujte se … až se člověku srdce chvěje. Taky na vás působí to zvláštní kouzlo Vánoc, když se už brzy odpoledne šeří a za okny se rozsvěcují stromečky? To je dobře, že tyto krásné svátky jsou jen jednou v roce, jinak by člověk tu přemíru citu ani neunesl. Jen by si letos sníh a mráz měl trochu víc pospíšit, protože kdo to kdy viděl, aby v polovině prosince kvetly růže, sedmikrásky a nakvétaly voňavé letní fialy spolu s jasmínem pravým? A aby náš pes Lord línal jako na jaře?! Vždyť se nám pak v lednu nachladí v tom vypelichaném kožíšku!
No ano, tak tohle je přesně to nejsprávnější počasí, které nám už na zítřek slibují v rozhlase i v televizi počasoví odborníci. To se severovýchodní obloha nad městem schovaným v údolí za kopcem začne barvit na tmavošedomodro a postupně bude přibývat černá, všude se setmí, i když bude třeba poledne, a pak se potichoučku sem tam jedna začnou z oblohy snášet lehounké vločky. Ty první sice na zemi roztají, ale bude jich přibývat do hustého chumelení a na dvorku i na zahradě se uloží do hebounké bělostné peřiny. Konečně tu bude paní Zima a konečně mohou přijít Vánoce!
Jistě, jistě, mohou přijít, jenže to se napřed musí udělat ještě spousta věcí … vydolovat z tajných úkrytů krabice se stromečkovou nádherou blyštivých řetězů, baněk, zvonečků, šišek a ptáčků, vyzkoušet barevná světélka, nakoupit prskavky, protože ty prostě nemohou na vánočním stromečku chybět … a kam jsme jenom uložili podstavec?
…a cukroví… bez vánočního cukroví nejsou přece Vánoce! Lahodné rohlíčky, co se jen rozplývají na jazyku, linecké slepovánky, kvůli kterým maminka vařila v létě tu rybízovou marmeládu, nazdobené perníčky, medvědí tlapky, včelí úlečky, košíčky s rumovou nádivkou, mandlové hvězdičky a hříbečky a placičky marokánky a …a pak ty provoněnékrabice uložit z dosahu mlsounů, aby v nich aspoň něco zůstalo pro slavné dny!
…a taky obstarat vánoční stromeček! velký? malý? a kde bude stát, aby na něj bylo dobře vidět, jen ne tak blízko k záclonám, ať nám do nich prskavky zase nepropálí dírky jako loni
…a vyměňuje někdo vodu tomu kaprovi ve vaně? a brambory na salát nepřevařit!
…a už je vyžehlený ten sváteční ubrus? kdo nachystá štědrovečerní stůl?… nezapomeň vyleštit slavnostní skleničky! …. dal někdo chladit víno na přípitek? …. jejdanánku, zapomněli jsme na dárky, rychle je naskládejte pod stromeček, Ježíšek čeká za okny… slyšíte, jak cinká zvoneček?
…Konečně jsou Vánoce tady! … Narodil se Kristus Pán, veselme se…
* * *
Dodatek taky skoro vánoční - stalo se před šestnácti roky na naší stráni a dvorečku
K té nejsprávnější Zimě odjakživa patří i tihle krasavci. Čekají na svoji chvíli a pod promočenými rukavicemi a zmrzlýma rukama dětí rostou z malé kuličky do velika a baculata. Moc jim to sluší s těmi mrkvovými nosy a otlučenými hrnci na kulaté hlavičce.
Hej, pane, jak se vám to postává na dvorečku? Nemáte obavy, že vám ti dva chlupáči ublíží? Vloni si vás prohlíželi pěkně zblízka, a jestli jsem dobře viděl, zachovali se k vám docela neuctivě, když vám cvrnkli na kabátek! Pojďte, pane, za mnou na kopec, je odtud náramná vyhlídka po krajině, vítr tady vyfukuje ostošest, a když budeme dva, bude lepší zábava.
Lítají sem na návštěvu havrani a vykrákorají i to, co neví. Tuhle si povídali o nějaké Vendulce, a že až ji ponesou, musí ji pořádně zababušit do peřinky, aby cestou nechytla třeba rýmu. A víte, pane, že veverky z vedlejšího lesa mají pěkně napilno, protože zapomněly, pod kterým smrkem si udělaly zásobárnu, a teď se zlobí na sýkorky, že ozobávají poslední ořechy z naší stráně?
Tak honem, honem, pane, čekají vás tady samé zajímavosti!
A kdyby se vám třeba líbila moje šála, taky vám jednu přes lesní internet objednám, ááha, vy nevíte, co to je? To já vám rád vysvětlím, jen už pojďte, ať tady nejsem tak sám!