Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Památka zesnulých,
zítra Hubert.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Jak jsem se stala redaktorkou – Kuèerovci

 

 

Popovídat si s vedoucím skupiny Kuèerovcù nebylo vùbec obtí¾né. Staèilo sehnat si telefonní èíslo a zavolat. Pan Hromas byl velmi ochotný, vstøícný a odpovìdìl mi na všechno, na co jsem se ho já – zvìdavá- zeptala.


Proto¾e ¾ije v malé vesnièce u Kolína, pøijela jsem vlakem do Kolína a trochu s obavami jsem se rozhlédla pøed nádra¾ím. „Najdete mì jednoduše, podle auta,“ znìla instrukce.


A fakt, vùbec to nebylo tì¾ké. Bílá dodávka, pomalovaná palmami a nápisem Kuèerovci byla k nepøehlédnutí. První otázky jsem vychrlila ještì v autì, ptala jsem se a ptala, a pan Hromas trpìlivì odpovídal.


Pokud si vzpomínám, skupinu Kuèerovci milovat u¾ mùj dìda- tenkrát to bylo v dobách jejich nejvìtší slávy. Teï u¾ je jejich profesionální dráha o hodnì skromnìjší, ale zpívají, hudbu milují a své vìrné fanoušky neztrácejí.


Rok co rok vydají nové CD- ale pøeètìte si to sami. Rozhovor s kapelníkem Kuèerovcù Janem Hromasem vyšel v bøeznovém èísle èasopisu Doba seniorù. Pan kapelník vìnoval i tøi CD do soutì¾e èasopisu a spoleènì jsme vymýšleli otázku, na kterou by mohli ètenáøi odpovídat. Nechávám ji v textu, odpovìï v diskusních pøíspìvcích, tak zkuste hádat…

 

 

Název se mìnil, krásná hudba zùstala

 

„Sny pøicházejí cestou,“ øíká kapelník Jan Hromas (64)


V malé vesnièce kousek za Kolínem bydlí kapelník Kuèerovcù u¾ více ne¾ dva roky. Pùvodnì rekreaèní chalupa se stala jeho domovem. Spolu se dvìma psy a houfem slepic si uprostøed pøírody dál plní své muzikantské sny.


Jak je to tedy se vznikem a jménem Kuèerovcù, pane Hromasi?
S domorodou filipínskou a kubánskou hudbou, která se stala naší kapele osudovou, se pan Václav Kuèera seznámil pøi svém totálním nasazení ve druhé svìtové válce. Naprosto ho okouzlila. Umìl hrát na trubku, pozdìji se nauèil hrát na havajskou kytaru a spolu se zpìvaèkou a svou budoucí ¾enou Martou zalo¾ili hudební skupinu. Vznikla 1. listopadu 1946, a pøesto¾e se ještì mnoho let nejmenovala Kuèerovci, pova¾ujeme ji za svou. Vloni v listopadu jsme oslavili 66. výroèí jejího vzniku. Pùvodní anglický název zaèal v padesátých letech vadit, v osmdesátých letech se naopak pøe¾il nový název socialistický. A náš dnešní název? Lidé nám zaèali øíkat Kuèerovci u¾ dávno pøed tím, ne¾ se to jméno stalo oficiálním. Daleko dùle¾itìjší ale je, ¾e se naše hudba nikdy nezpronevìøila svému zakladateli Václavu Kuèerovi ani ideálùm, s nimi¾ byla skupina zalo¾ena. Pøesto¾e tu a tam pøekvapíme melodií neèekanou, vìtšina písní vychází stále z tých¾ koøenù, tedy exotických romantických hudebních motivù vzdálených èástí svìta.

 

 

 

Skupina vznikla ještì døíve, ne¾ jste se narodil. Kdy jste se pøipojil?
Máte pravdu, Kuèerovci byli slavní, dá se øíci svìtoví, dávno pøed tím, ne¾ jsem vzal kytaru do rukou. Já jsem v dìtství díky maminèinu rozhodnutí zaèal chodit „do piána“. Hudbu jsem mìl rád odmalièka, ale stydìl jsem se tak, ¾e jsem v¾dy zalézal pod stùl a zpíval odtamtud. To mì naštìstí brzy pøešlo, a proto¾e jsem se chtìl pøedvádìt pøed dìvèaty, vymìnil jsem piáno nejprve za fotbal a pozdìji za kytaru. Velkou zásluhu na tom mìl i mùj strýèek, tremp celou duší. Vozíval mì do své chaty, kde se scházeli slavní trempští autoøi, tøeba Jára Motl a mnozí další. Strejda stmeloval lidi a to se mi moc líbilo, dostal jsem tam tu pravou školu trampingu. Pozdìji v uèení jsem vìnoval pøesnì polovinu svého kapesného na zaplacení uèitele zpìvu a hry na kytaru. Vyuèil jsem se, ale táhlo mì to k hudbì. Spoluzalo¾il jsem hudební skupinu Taxmeni, kterou dodnes vede mùj dobrý pøítel Jarda Èvanèara. Bylo mi jen o málo víc ne¾ dvacet, kdy¾ jsem se doslechl, ¾e Václav Kuèera hledá kytaristu. Nezaváhal jsem a zabouchal na dveøe jeho bytu. Pozval mì dál, pohostil pstruhem a nechal zahrát. Stal jsem se souèástí Kuèerovcù. Zaèátky pro mì byly víc ne¾ krušné. Kdy¾ jsem po nìkolika týdnech poprvé vystupoval, dodnes pøesnì vím, ¾e to bylo v Litomìøicích, mìl jsem taháky s texty domorodých písní na všech mo¾ných místech jevištì.

 

 

 

Tak¾e vlastnì historii Kuèerovcù od samého zaèátku ani moc neznáte…
Ale znám. A víte proè? Václav Kuèera byl skvìlý vypravìè. Kdy¾ jsme jezdívali na koncerty, zaèal v Praze vyprávìt a skonèil a¾ v Bratislavì. Mnoho historek znám právì od nìj. Texty domorodých písní nám ze svých cest vozili dokonce i cestovatelé Zikmund a Hanzelka, mám tu od nich dodnes dvì sombrera, která stále pou¾íváme pøi svých koncertech. Oni dva vlastnì pomohli tomu, ¾e se Kuèerovci dostali do povìdomí lidí. V jejich pravidelných rozhlasových poøadech o cestování toti¾ znìla v¾dy na zaèátku a konci hudba nazpívaná Kuèerovci, a to odstartovalo tu neèekanou popularitu. V šedesátých letech jsme plnili sály i fotbalové stadiony, byli jsme jednou z nej¾ádanìjších kapel. Bìhem naší kariéry se u nás vystøídaly více ne¾ dvì stovky hudebníkù, zpìvákù, taneèníkù èi konferenciérù.

 

 

Jaké to bylo, kdy¾ jste po smrti Václava Kuèery pøevzal jeho taktovku?
V dobì, kdy zemøel, byla kapela u¾ za svým zenitem. Zdálo se mi, ¾e spolu s ním odcházíme i my. Ale nevzdali jsme to. Pøesto¾e se o nás pøestalo psát a zdaleka jsme nebyli tak ¾ádaní, jako døív, sna¾ili jsme se jít dál a poprali se s tím. Hrajeme v relativnì stálém slo¾ení, spolu se mnou i hudebníci Jan Pospíšil, Petr Kozel, František Schejbal. Zpìvaèkou skupiny je má dcera Šárka, hezky nám to v duetech spolu ladí. A zpívat s námi zaèíná u¾ i vnuèka Míša. Zájem o nás se zaèal postupnì vracet. Takovým paradoxem je, ¾e jsme vlastnì nikdy nekoncertovali v zemích, jejich¾ hudbu máme ve svém programu. Tak jako všichni ostatní jsme mìli i my v dobì minulé problém vycestovat, a tak jsme mohli pøedvést náš program v Polsku, Maïarsku, Nìmecku. Sna¾íme se ale zachovávat jazykovou èistotu originálních písní, máme indonéského korektora, který s námi v¾dy text prochází. Zpíváme španìlsky, portugalsky, indonésky i havajsky. Odmìnou pro nás je, kdy¾ nás po koncertech vyhledají tøeba mladí lidé z Latinské Ameriky, kteøí u nás studují, a dìkují nám, ¾e mìli dvì hodiny pocit, ¾e jsou zpátky doma. Prozradím vám kuriozitu. Jeden z našich fanouškù, znalec havajského jazyka, dokonce sestavil havajsko-èeský slovník a vydal ho v poètu dvou kusù – jeden pro sebe a druhý pro mì. Prý kdo jiný by ho potøeboval. Mám ho tu v knihovnièce.


Jak je to s vašimi fanoušky, jsou vìrní?
Máme náš fanclub, jednou mìsíènì poøádáme v Praze klubové poøady pro své pøíznivce. Našemu nejmladšímu èlenovi je 6 let, zapsat ho pøišel dìdeèek. Prý a¾ vyroste, bude naším zvukaøem. Naše èestné èleny máme i v daleké cizinì, Èechy ¾ijící v Austrálii, v Kanadì, v USA. Máme i partu slepých pøíznivcù v Chebu, vyrá¾ejí za námi pravidelnì do Prahy. Jeden náš èlen pracuje v Hamburku jako taxikáø. Má u¾ dopøedu zamluvená všechna naše CD, pouští je pasa¾érùm a baví se jejich reakcemi. Dává jim hádat, odkud zpìváci pocházejí. Na Èechy nepøijde nikdo. Vìtšina našich pøíznivcù je pøibli¾nì v našem vìku, ale pøicházejí i mladší, poprvé tøeba náhodou, ale osloví je rytmická, temperamentní hudba a zùstávají. Jsme našim fanouškùm vdìèni za jejich pøízeò a sna¾íme se je nezklamat. Jsou písnièky, bez nich¾ se neobejde ¾ádný koncert, takové Rege Rege, Cucurucucu, La Paloma nebo Ave Maria jsou prostì našimi ewergreeny.

 

Jaké máte plány?
Víte, já radìji moc neplánuji. Své sny uskuteèòuji tak nìjak cestou, za pochodu. Prostì mì nìco napadne, a já za tím jdu. Vìtšinu našich CD jsme vydali a¾ po roce 1989 a pøiznávám, ta alba jsou jako moje dìti. V¾dy, kdy¾ vydáme CD- a je to práce tak na dva-tøi roky- mívám takový útlum, nemusím pak hudbu poslouchat tøeba pùl roku. A pak mì nìco nakopne, pøijde další inspirace, a jede se dál. Naše poslední album vyšlo vloni v listopadu, jmenuje se Støíbrný vítr a bude pro posluchaèe trochu pøekvapením. Poprvé si mohou poslechnout slavné kuèerovské melodie v èeštinì, otextoval jsem je trochu po svém. Píseò, která dala celému albu své jméno, je muzikálová, a to je v našem repertoáru opravdu zvláštnost. Ohlasy jsou zatím velmi pøíznivé a máme z toho radost. A jestli myslím na svého nástupce? Samozøejmì. Tak, jako kdysi pøedal Václav Kuèera pomyslnou taktovku mnì, pøedám ji já, a¾ pøijde èas, své dceøi Šárce.

 

 

Pane Hromasi, dovolte ještì závìreènou otázku. Co si myslíte o dnešních seniorech?
Já se o nì nebojím. My senioøi jsme ještì vyrostli na zdravé stravì, pamatujeme èasy, kdy se mléko nabíralo sbìraèkou ze štoudve, kdy se máslo krájelo z velké hroudy a balilo do pergamenu. Pamatujeme èistý vzduch a nezka¾enou pøírodu, umíme si se ¾ivotem poradit. Pøál bych vašim ètenáøùm, nám, i našim posluchaèùm, aby u¾ zase poøadatelé poøádali, aby lidé zase dostali chu» zazpívat si, pobavit se, aby nemìli existenèní starosti a blbou náladu. Aby si u¾ívali radosti ze ¾ivota. Doufám, ¾e se toho do¾iju.

 

Eva Procházková
Foto z archivu Kuèerovcù

 

Anketní otázka (u¾ ne soutì¾ní - odpovìdi vkládejte do komentáøù):
Co znamená název jedné z nejslavnìjších písní Cucurucucu?
- kyky ryký - mòau mòau - vrkú vrkú

 

Další èlánky autorky



Komentáøe
Poslední komentáø: 14.12.2019  14:43
 Datum
Jméno
Téma
 14.12.  14:43 Karel z È. Budìjovic Hledám nìjaké údaje o Martì Kuèerové
 13.05.  17:04 EvaP
 13.05.  07:23 Karel
 12.05.  21:43 Eva Marková ¹marjápano to jsem se potì¹ila
 12.05.  18:12 EvaP
 12.05.  11:34 janina
 12.05.  11:28 Vesuvanka díky
 12.05.  09:48 Jarek
 12.05.  08:35 LenkaP
 12.05.  07:57 Gita