V první kapitole nazvané Dospívání mluví o rodinách svých rodièù. Matèina rodina pochází ze Sicílie, ¾ijí v Biminghamu a mají velkou firmu se zmrzlináøskými vozy.
Kdy¾ bylo jeho matce 16 let, rozhodla se její rodina, ¾e ji provdají za bohatého mu¾e ze Sicílie a bude tam s ním ¾ít. Nedokázala rodièùm øíci ne, tak radìji utekla z domu. ®ivila se jako servírka. Pak potkala Ronnieho otce, kterému v té dobì bylo sedmnáct let. Ronnieho dìdeèek, spolu se svými dvìma bratry, byli známí jako „Bojující O´Sulivanovci“, boxeøi.
Kdy¾ se rodièe vzali, bylo jim 17 a 18 let, první dítì, Ronnieho, mìli ve 20 a 21 letech. Byli chudí, rodiny je nepodporovaly, proto mìli ka¾dý 2 zamìstnání a o Ronnieho peèovaly rùzné au pairs. V kní¾ce píše, kdy¾ máma nìkdy pøišla pro nìco domù, zaèal plakat, køièet, nechtìl ji pustit, dokud ho neodtrhli. Dodnes to rodièùm vyèítá.
Bìhem let si otec poøídil nìkolik sex shopù a zaèalo se jim lépe daøit. Ronniemu se narodila sestra, kdy¾ mu bylo 7 let, matka zùstala doma a teprve tehdy zaèali fungovat jako normální rodina. V té dobì malý Ronnie poprvé uvidìl snookrový stùl a zaèal hrát.
Kdy¾ jeho táta vidìl, jak ho to baví, koupil mu malý stùl na vánoce a Ronnie zaèal pak otravovat všechny kamarády, aby hráli s ním. V osmi letech ho otec pøihlásil do klubu. Sotva vidìl pøes hranu stolu, ale zaèal tam trávit o sobotách a nedìlích pìt i šest hodin. Všichni byli starší ne¾ on.
Kdy¾ mu bylo deset, mìl problémy, proto¾e byl velice drzý a hubatý. Bodej» by nebyl, kdy¾ všechen èas trávil ve spoleènosti puber»ákù. Jednou se zúèastnil spolu se svým o rok starším kamarádem Markem Kingem a jeho otcem snookrové soutì¾e. (Mark je také hráèem top 32) Jako kluci øádili, pokusili se dostat na disco pomocí velkého kabátu a sezení na ramenou a pod. Byl tam také jeden šestnáctiletý kluk, který ho otravoval, tak po nìm hodil láhev od Coca Coly. Bohu¾el se trefil do nìjaké staré paní, ta si stì¾ovala a Ronnie musel okam¾itì opustit soutì¾. Pøišel domù, tam øekl, ¾e prohrál a èekal co bude. Samozøejmì to prasklo, dostal velký výprask, ale to nejhorší byl roèní distanc od disciplinární zkrátit na polovinu. Ale Ronnie øíká: „Dovedete si pøedstavit jak mi z toho pukalo srdce“.
Otec s ním chodil do klubu, ale bavil se se svými pøáteli. Ronnie se zatím zlepšoval, porá¾el své starší spoluhráèe, a¾ se mu podaøilo nahrát stovkový nábìh. Øíká: „Pamatuju si to, jako kdyby to bylo vèera“. Je to hlavní cíl ka¾dého dítìte hrajícího snooker. Bylo mi deset a byl jsem nejmladší, kdo kdy zahrál 100. Bì¾el jsem za tátou a volal - nahrál jsem stovku, ale on øekl jenom jó? ano?, jako kdyby to nic nebylo. Tak jsem bì¾el za mana¾erem klubu a on øekl výbornì, zavoláme to do novin. A zavolal do snookrového magazínu. Byl jsem malinká snookerová celebrita, proto¾e to byla ve snooker svìtì velká událost“.
Dále pokraèuje: „Aèkoli mì otec nikdy nechválil do oèí, vím, ¾e byl na mì pyšný. Všude povídal, ¾e jeho syn bude jednou mistr svìta“.