Muráňská planina Muráňská planina je podivuhodný krásný, a přitom zapomenutý kout s chráněnou krajinnou oblastí v západní části Slovenského rudohoří o rozloze 20 318 hektarů. Reliéf i geologické složení tohoto území jsou velice pestré. V centrální části parku se hojně vyskytují krasové jevy. Najdeme zde například přes 250 jeskyní, 15 propastí, přes 50 ponorů a vývěrů. Největším jeskynním systémem je veřejnosti bohužel nepřístupná „Babočka“ s délkou chodeb přes 3 km. Muráňská planina se vyznačuje vysokou biodiverzitou. Bylo zde rozpoznáno asi 1150 druhů vyšších rostlin, 1500 druhů bezobratlých živočichů a okolo 200 druhů obratlovců. Některé druhy jsou endemické, jako například na třetí Muráňské planině volně žijící polodivocí koně. Tento nevídaný přírodní klenot byl hlavním důvodem naší návštěvy těchto míst.
Pomalu začneme stoupat pěšinou skrytou v lesních hvozdech. Ty se však na několika místech rozestoupí, aby nám poodkryly zajímavé výhledy do této velice členité krajiny, skrývající svá tajemství nejen pod zemí, ale i na svém povrchu v mnoha podobenstvích.
Není nutno nikam spěchat, neb naším dnešním hlavním cílem je přiblížit si tuto pozoruhodnou lokalitu a prohlédnout si pěkně zblízka zdejší unikátní plemeno koní. I tak však zanedlouho dojdeme na rozcestí Pod skalou, kde si volíme za další náš směr Velkou louku.
Pomalu jsme došli až k budovám hřebčína, který je zde lemován jednotlivými výběhy. Měli jsme štěstí, že v předním výběhu bylo několik koní, kteří projevili svoji zvědavost nad nečekanými návštěvníky. Pomalu jsem se snažil získat jejich důvěru, abychom si je mohli pěkně zblízka prohlédnout. Přestože jsem sebou neměl pro ně žádný vhodný pamlsek, tak se jejich důvěru podařilo získat, a dokonce stáli i o malé kamarádské pohlazení.
Snažím se koně uklidnit a získat čas pro jejich důvěru
Snad nebude škodit se nepatrně podívat do historie spjaté s tímto místem zvaném Velká louka, kde byl v minulosti pro armádu postaven hřebčín. Armáda, jíž koně patřili, zde chtěla založit chov koní, kteří by se mohli využít při bojových akcích v členitém terénu. Nakonec však generálové rozhodli, že armáda koně už nebude potřebovat. Koně proto nakonec dostali lesníci. Pro těžkou práci v lese se však drobní Huculové příliš nehodí. Tato skutečnost vedla proto k pokusu ke křížení s plemeny fjord, hafling a především nordik. Ale kromě těchto plemen je pro osvěžení krve dokonce využit i hřebec koně Převalského, který je sem přivezen z pražské ZOO. Tak vznikne unikátní slovenský horský kůň, z něhož se křížením časem vyvine neméně unikátní norik muráňského typu, extrémně odolné plemeno.
Zavítáme-li do míst Muráňské planiny, můžeme pozorovat tyto nádherné koně v jejich přirozeném prostředí, ať na nesčetných loukách, či ve zdejších hlubokých lesích. Nejlépe si je však můžeme v klidu jistě prohlédnout přímo u zdejšího hřebčína v jednotlivých ohradách, kde jsou rozděleni tak, aby vše vyhovovalo k jejich plemenům chovu. Pouze tak, je možno zajistit optimální páření dle příslušného rodokmenu.
Název „Velká louka“ je vskutku velice výstižný, neb se jedná vskutku o značnou rozlohu
Národní park je z 86% pokryt lesem. Nejvyšším vrcholem na území národního parku je Fabova hoža s výškou 1439 m.n.m. Les si proto samozřejmě vyžaduje stálou svoji pozornost. Tato skutečnost zde není podceňována, a tak na několika místech si zde můžeme i pěkně v klidu prohlédnout přípravu sazenic stromků. Předpěstované stromky z nedaleké lesní školky jsou zde ještě uloženy před zimou do krechtů, kde se aklimatizují před jejich vlastní výsadbu ve svém zdejším novém prostředí. Díky tomu se zde daleko snáze uchytí a jsou odolnější.
Jiné oblasti zde mají říční reliéf a zcela jistě nás očarují především při dostatku vody mnohými malými, či většími vodopády. Přejít zde však leckterý zdejší vodní tok, není až tak jednoduché, právě tak, jako se dostat k některému vodopádu až do jeho bezprostřední blízkosti v době, kdy je chladno a velmi studená voda.
Dostat se až do bezprostřední blízkosti vodopádu suchou nohou, není tak jednoduché
V lesních prostorách zde nalezneme velké množství zajímavých potůčků, přecházejících postupně ve větší toky. Mnohé jsou tvořeny přímo na skalních útvarech, kde vytékají z puklin, či jeskyní.