Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Matěj,
zítra Liliana.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Já mu to vyřídím  
 
Každou neděli jsem s dětmi chodila na Smíchov k mojí mamince. Děti říkají k babičce Smíchový. Děda byl již delší dobu nemocný, ležel, ani pivo mu již nechutnalo, a to je co říci.
Když jsme přicházeli tentokrát k naší strmé ulici, uviděla jsem mladší sestru ve dveřích domu, jak nás vyhlíží.
„Co se děje?“ zeptala jsem se a mráz mi přejel po zádech.
„Víš, táta umřel.“
„Co to povídáš, to není pravda!“
 
Vešli jsme do bytu. U nás se vždycky odehrávalo všechno v kuchyni. Táta ležel na gauči, přikrytý prostěradlem.
Maminka seděla u stolu, taková nějaká malinká. Vzala jsem ji kolem ramen a nechtělo se mi ji pustit.
„Je mu líp, moc trpěl, naříkal. Chceš se na něj podívat?“ řekla.
 
Moc se mi nechtělo, mám z mrtvých hrůzu. Vlastně jsem ještě žádného neviděla. Nevěděla jsem, co mám dělat.
Sousedka se na mě vyčítavě podívala, dodala jsem si odvahy a odhrnula prostěradlo.
Tatínek byl oblečený v černých šatech, ústa měl podvázaná šátkem, tvář měl zarostlou.
Mrtvým prý vždy narostou vousy, napadlo mě.
Udělalo se mi nevolno.
Přikryla jsem ho a posadila se.
Slzy nebyly nikde.
 
Jednala jsem jako stroj.
„Volaly jste doktora?“
„Ano, tamhle je potvrzení o úmrtí, čekaly jsme na tebe, že uděláš další.“
 
Co se má udělat? Vždyť mě ještě nikdo neumřel, honilo se mi v hlavě. Zavolám Marii, té umřela teta, co u ní bydlela, snad mi poradí.
„Víš Marie, on mi umřel táta, víš já nevím, co se má dělat, víš …“
 
Teď mi to teprve došlo a začala jsem plakat.
„Neplač Jano, jsme s maminkou s tebou. Je mu tak lépe, než kdyby se měl dlouho trápit. Zavolej pohřební ústav, oni přijedou.“
 
Zavolala jsem pohřební ústav, odvezla jsem děti domů, převlékla jsem se a jela jsem zpět k mamince.
 
V tramvaji mě pustil jeden pán sednout. Byla jsem mu vděčná.
 
Tak já už nemám tatínka.
 
 
Je to divné, jako by mě kus chyběl.
Jaký vlastně byl?
Byl jiný, než většina tatínků?
Ano i ne.
Nikdy si s námi nehrál, nikdy nám nevyprávěl pohádky, nikdy nepřinesl mamince kytku, nebo něco pomohl, nebo něco zpravil. Přišel z práce, najedl se, natáhl se, v šest hodin se zvedl a šel.
„Tak ahoj, já jdu do klubu,“ řekl a byl pryč.
„Klub“ byla místní restaurace, kde se scházeli každý večer podobní tatíci.


Tam tatínek ožil.
Občas jsem tam za ním zašla, poseděla a poslouchala. Tatínek vedl.
Všechno znal, všade byl. Říkali mu Vincek.
Dobře hrál mariáš. Byl to jeho svět.
Tam pustil na uzdu svou fantazii, ostatní za ním pokulhávali.
Ale měli ho rádi všichni, mladí, staří.
Přesedla jsem na autobus, popojela stanici, vystoupila a šla jsem kolem „Klubu“. Slzy mi vstoupily do očí.
Již tu sedět nebude.
Musím jim to říct.
Vstoupila jsem, již to všichni věděli.
„Upřímnou soustrast ti přejeme, posaď se k nám na chvilku.“
Sedla jsem si na jeho místo. To je divné, ale on tady opravdu již nikdy sedět nebude.
„Pane vrchní, dejte nám všem, co měl táta nejrači.“
„Vincek? Ten měl nejrači pivo!“
„Tak všem pivo!“
 
Sestra se objevila ve dveřích.
„Není tady náš Milan? Měl přijet, ještě nebyl u maminky,“ ptala se.
„Je, jsou tu oba, pojď dál,“ zval ji hostinský.
„Až jindy, honem pojďte! Už přijeli z pohřebáku, čekaj na vás!“
 
Vstali jsme a utíkali domů.
Tatínek ležel v rakvi a byl takový hezký, spokojený.
Pohladila jsem ho po zarostlé tváři.
„Ahoj, táto, …….“
 
Jakoby z dálky jsem slyšela, jak říká: „Já mu to vyřídím.“
 
Byla to jeho průpovídka, kterou vždy odpovídal mamince na všechny její žaloby a nářky, které na něj celý život měla.

 
Ivana Látalová
* * *
Ilustrace https://www.piqsels.com/cs

Zobrazit všechny články autorky


Komentáře
Poslední komentář: 03.10.2022  19:33
 Datum
Jméno
Téma
 03.10.  19:33 Ivana Látalová
 03.10.  09:24 Přemek
 01.10.  11:57 Vesuviana
 01.10.  11:32 olga janíčková
 01.10.  10:43 LenkaP
 01.10.  10:25 Ivan
 01.10.  10:19 KarlaA
 01.10.  09:46 olga janíčková
 01.10.  08:03 von