Na kafi s Lindou 3
Tak jsme konečně zase po delší době spolu a povídáme si. Moc nám to oběma chybělo, ale Linda měla - a ještě - má v poslední době velké problémy, zejména v citovém životě, myslím, že co nevidět ukončí tu bezvýchodnou známost se svým ženatým přítelem.Doufám. Zatím ho ale ještě příliš lituje, takže to bude ještě chviličku trvat.Je máj, lásky čas, a tak je podle mě téma našeho povídání nasnadě. Přinesla jsem dokonce knížečku veršů o lásce, myslela jsem, že se trefím do nálady, ale Linda to odmítá jen vzít do ruky a dokonce se trochu rozčiluje : „Hele, tak to teď teda vůbec nepotřebuju. Co už se toho o lásce napsalo, kolik slov. A dosáhlo se něčeho? Nic moc. Proč bys potřebovala, když máš někoho ráda, něčí povídání o lásce. Od někoho cizího. Dokonce ve verších. Snad o tom chceš raději mluvit sama, ne, nebo dokonce tedy psát, ale vlastními slovy. Nebo někdy chceš prostě vykřičet svoji lásku do všech čtyř světových stran. Tu svoji, vyjímečnou a jedinečnou, tu, kterou nikdo jiný nemůže pochopit a pocítit. Bohužel mnohdy ani objekt tvé lásky ne“ dodává najednou dost sklesle.
Snažím se Lindu uklidnit a přinést něco ze svých zkušeností v tomto oboru: „Prosím tě, když je to obyčejný chlap, tak se taky docela obyčejně chová a ty to přece musíš vědět. Měla bys. Nemyslí celý den na tebe, tak jako myslíš ty na něj, ale myslí na svoje věci, na práci, záliby, případně na kamarády a někdy si taky vzpomene, že ti slíbil zavolat.“
„Přesně tak to je“, nadskočí rozčilená rudovláska Linda, která se mnou až dotěď poměrně klidně seděla v kavárenském boxu,“ jenže já na to vždycky zapomenu. Mimoto si myslím, teda doufám, že v mém případě se zapomínat nebude... a vůbec, nechci teďko o lásce nic slyšet.“
„Neutečeš tomu, Lindo“,odporuji, „ je toho všude plno. Hity o lásce na nás řvou z radia i televize, skoro ve všech filmech hraje láska nejdůležitější roli, a to i v těch, které se odehrávají na jiné planetě, je všudypřítomná a nedá se jí vyhnout“.
Linda chvilku přemýšlí, rukou podepírá hezkou hlavu, zdlouhavě pije už vychladlou kávu. „Vlastně máš pravdu, když říkáš, že je láska všudypřítomná. Je to hrozný. Vzala jsem tuhle do ruky Bibli, abych přišla na jiné myšlenky.Otevřela jsem ji – a víš kde? Zrovna na té epištole sv. Pavla ke Korintským, kde taky mluví o lásce.“
Tady vám musím říct, teda vysvětlit, že jedno z Lindiných dědictví po kubánském tatínkovi je víra v Boha. Ten podivný vyslanec komunistického vůdce Fidéla Castra byl totiž hluboce věřící, katolík a tahal jak Lindinu maminku, tak i maličkou Lindu z jednoho kostela do druhého, když na to měl chvilku čas. Byl krásou a rozmanitostí pražských kostelů nesmírně nadšený a když se někdo ze soudruhů na Universitě 17. listopadu pozastavil nad jeho častými návštěvami kostelů, svedl to jednoduše na svoji zálibu v architektuře. Linda je už od malička věřící člověk, podědila to. Takže proto hraje i Bible v jejím životě takovou roli. Používá jí trochu jako orákl.
„Tak si tam čtu, co je mi určeno na dnešní den a vida, zase láska. „Láska všechno snáší, všemu věří, všeho se 
naděje, všeho trpělivě čeká ...pak zůstává víra, naděje a láska, ty tři a největší z nich je láska... holka, já se z toho zblázním.“
„Milá dívko“, zasahuji, „to je důkaz, že je láska všudypřítomná a nedá se jí uniknout. Ale přestože o ní každý mluví a píše, je hrozně težké říct, co to vlastně je, ta láska. Pro někoho je láska především obdiv a respekt, jiný zase myslí především na hluboký přátelský vztah. A dalšího napadne jen sex, jen to podivné chvění v podbřišku, které v něm vzvolává pomyšlení na milovaný objekt. A to je, tenhle pocit, podle mne víc zamilovanost, než láska.“
„Zamilovanost jde vysvětlit vědecky, vědci zjistili, že to zaviňuje nějaká látka v mozku“ vpadla mi do řeči Linda, která se už trochu uklidnila. Ale kolik lidí dneska rozlišuje mezi zamilovaností a láskou? Nikdo, když už je v posteli, nepřemýšlí o tom, že mezi chemickým procesem a skutečnou láskou je nebetyčný rozdíl. A vůbec, já věřím, že opravdová láska prostě existuje, nevysvětlitelná , nepochopitelná a jedinečná. Každá tedy vždycky znova. Myslím si já, naivní osoba“ dodává trochu nejistě.
„Když ono je to tak subjektivní, jak to kdo z nás vidí a cítí, každý příběh, každá naše nová láska nám připadá docela unikátní a nevídaná. Každý to prožívá jinak, má svojí definici lásky. A není nikdy jisté, jak to vidí člověk námi milovaný“ přidávám se .
Nemohu z Lindy totiž bohužel nijak dostat, jak aplikuje tyhle poznatky na svoji současnou situaci s jejím nevděčným přítelem, který ji podle mého názoru jen využívá.
„ Láska je , myslím si pro život strašlivě důležitá. Máme celý život na to, abychom odhalili tu vlastní definici, pro každého jedinečnou a neopakovatelnou,. A mne zatím to hledání pořád dost baví.“ filosofuje Linda a v očích jí najednou zasvítí všichni čerti.
A já jsem si poprvé jistá tím, že dny toho ženatého plešatce, který si ji vůbec nezaslouží, a který si k ní chodí jen oddechnout, jsou sečteny. Že musím jen prostě počkat, až na to ta holka přijde sama. Chytrá je dost, jenže v případě lásky...však to znáte sami.
Jak říkával nás dědeček, láska nejni žádnej cancour. Čímž je vážnost problému potvrzena.
Jarka Fichtnerová
