HOUSEBOAT
Kamarád Victor, farmář from” Victor Harbor” (Jižní Austrálie) zorganizoval výlet plovoucím domem (houseboat) po nejdelší řece Austrálie Murray (Murray river). Australana Victora a jeho holandskou manželku Franku jsme poznali v roce 2017 v Indii, když jsme se zúčastnili “Wendy Wu” tury.
Letěli jsme tam s čínskou kamarádkou Kim původem z Malajsie a s Jennine Angličankou. Obě žijící v Canbeře. Victor a Franka navrhli k udržení kamarádství setkávat se po určité době. Všichni rádi cestujeme a poznáváme, takže to byl velice úžasný nápad. První setkání po roce po indickém výletě, byl u nich na malebné hobby farmě rozsáhlé 130 akrů. Udržují a starají se o 50 krav a 30 ovcí. Druhé setkání bylo u nás v Canbeře. Tentokrát Victor chtěl, aby jsme měli zážitky s plovoucím domem. Byla to bezvadná nabídka, už i tím, že na houseboatu kromě Victora s Frankou nikdo z nás nebyl.
Oni se tohoto výletu zúčastnili už dvakrát v minulosti s rodinou a zažili plno legrace. Mají na výlet hezké vzpomínky. Výlet se plánoval skoro rok.
Murray řeka je 2570 km dlouhá. Tvoří hranici států NSW (Nový Jižní Vales), Victorie a protéká Jižní Austrálií. Pramení v australských Alpách (Snowy Mountains) a ústí do Indického Oceánu. Jsou tři místa odkud se můžou půjčovat plovoucí domy. Z města Echuca (Victoria), z města Mildura (Victoria) a z města Mannum Jižní Austrálie. My jsme měli trasu naplánovanou z Mannum, neboť to je nejblíže z Victor Harbor. Sraz byl dva dny před cestou na Victorově farmě. My jsme tři dny kempovali, než jsme do Jižní Austrálie dorazili. Jel s námi i náš nejstarší syn Dan a to proto, že dva přihlášení členi z rodinných důvodů cestu odřekli. Houseboat byl pro 12 lidí. Victor nám oznámil, že Franky sestra Wilma z města Adelaide s námi pojede a jejich kamarádi manželé Holanďan Steve a jeho řecká žena Vasilia také z města Adelaide. Kamarádka Kim s manželem Petrem a Jennine ten samý den, kdy jsme na farmu přijeli, přiletěli z Canberry. Petr pochází z Německa. Victor měl radost, že se náš Dan přihlásil jako náhradník a nevadilo mu, že cestuje se starší generací. Bylo nás jedenáct jako v Klapzubově jedenáctce, rozdílných národností. Dvanáctého se nám nepodařilo najít. Když je plná kapacita výdaje jsou pro každého účastníka dostupnější. To však vůbec nevadilo. Bylo nás i tak dost.
Na farmě se plánovalo co nakoupit, co se bude vařit, co tam vzít a kam až poplujeme.
Určitý den jsme z farmy odjížděli do města “Mannum “ 150 km vzdáleného od farmy, na dobrodružnou plavbu po řece. Hned v přístavu nás Victor s Frankou seznámili s ostatními návštěvníky, spolucestujícími.
Vlezli jsme do houseboatu a byli jsme mile překvapeni. Houseboat společnosti “Vision” a název našeho plavidla” Unforgettable 11”se nám líbilo. Dvouposchoďový luxusní houseboat, náš momentální domov na sedm dnů byl neskutečně krásný. Nad naše očekávání. Na prvním podlaží byly ložnice. Šest ložnic po dvou cestujících s koupelnami a příslušenstvím v každé místnosti. Kvalitní povlečení a ručníky. Každá ložnice má air-conditioning system s přepínáním z tepla na chlazení. Z každého pokoje se dalo posuvnými skleněnými dveřmi vyjít na palubu. Na tomto podlaží je také první kormidlo, díky kterému se mohlo lépe zaparkovat a lany uvázat plavidlo. Houseboat plavidla nemají kotvu jako ostatní lodě. V té samé místnosti bylo TV s DVD a gauč. V zadní části paluby bylo vyhřívané Jacuzzi, BBQ unit s mnoha židlemi vpředu a velká mraznička zásobující pití. Tichý generátor, poháněný naftou je situovaný pod palubou v zadní části s 24- hodinovým spolehlivým provozem.
Když se vyjde vnitřními, nebo venkovními schody do prvního poschodí, každý hned pochopí, proč se plavidlo jmenuje “Unforgettable”(nezapomenutelné). Otevře se prostorný obývák s kuchyní a jídelním koutem s panoramatickým výhledem (360°) na řeku a okolí. Kulatý ohromný stůl je připravený pro dvanáct cestujících. Dále TV (127 cm) DVD a CD přehrávač. Koktejl bar, dvě ohromné lednice s mrazničkami, a ještě jedna mraznička samostatná. Myčka na nádobí, mikrovlnka, prostě všechno, co moderní domácnost požaduje. Prádelna s pračkou, sušičkou a extra záchodem, aby cestující pohybující se ve vrchním poschodí nemuseli stále do svých pokojů odbíhat.
Od druhého kormidla z obývacího prostoru je krásný výhled na krajinu a pohodlnější ovládání houseboatu. Na palubě ve vrchní části je další posezení s lednicí pro extra nápoje. To se musí vidět a zažít, aby člověk uvěřil. Gaučů a křesel v obývacích prostorách bylo mnoho, takže se nikdo netlačil a každý si v pohodlí liboval. Jakmile jsme se rozkoukali začali jsme z aut přenášet kufry a tašky do pokojů, potraviny s pitím do lednic. V přístavu před vyplutím nastoupil navigátor (pilot) aby nám předal patřičné informace a naučil, jak máme plovoucí dům kormidlovat. Měli jsme přece v týmu Victora a také Steve. Victor předvedl pilotovi tak jak to znal z jeho předešlých výletů a Steve, který mnoho let pracoval na lodích se předvedl profesionálně. Ostatní muži se bedlivě dívali. Žádná z žen neměla zájem. Já obzvláště ne. Běda všem. Možná bych lodní domek nabourala. Kim říkala, že radši bude vařit.
Po všech opatřeních nás spokojený pilot v motorovém člunu opustil a my zůstali na řece napospas osudu. Bylo kolem páté odpoledne čas na happy hour. Happy hour mají Australané v oblibě. Je to čas, kdy se přátele sejdou s oblíbeným nápojem k přátelské debatě. Na happy hour jsme se těšili a dodržovali každý den před večeří. Scházeli jsme se v obývacích prostorách po zaparkování a připoutání plavidla. Co se bude vařit na večeři bylo na ženách, muži zase kam na druhý den poplujeme atd. První plavba trvala pouze 20 min z přístavu, neboť jakmile jsme míjeli hospodu muži navrhli, že se první den vařit nebude, že se jde na večeři ven. Nám děvčatům to vůbec nevadilo radostně jsme návrh přijaly.
Práce nám neutekla a další dny se rozdělila mezi cestující. S kamarádkou Kim jsme jeden den vařili večeři. Kim připravila pro všechny rýži, na mě zbylo smažení lososa. Nikdo neznal mrkvový salát s ananasem, citrónem, kokosem nebo vlašskými ořechy a rozinkami. To mě udivilo, všem chutnal, což mě potěšilo. Od té chvíle, všichni chtěli abych dělala saláty jako přílohu. Snažila jsem se každý den s jiným salátem. Také jsme s Kim jednoho dne na roštu pekly párky, zatímco Franka, Wilma a Vasilia připravovaly brambory s dušenou zeleninou. Chlapi nás vždy bezpečně dopravili z místa na místo k přenocování. Rána začínala snídaněmi. Každý si připravoval takové jídlo, na které byl zvyklý, přibližně od sedmi hodin a kolem deváté hodiny muži odpoutali plovoucí dům a pokračovalo se v posunu. O obědy se také každý staral sám.
Několikrát jsme se stravovali venku, když se nám místo líbilo. V plovoucím domě jsme vždy večeřeli všichni pospolu u kulatého stolu. Vyprávěli jsme si navzájem osobní životní příběhy a zažili plno legrace. Victor, Steve, Vladimír a Dan se poctivě snažili střídat v kormidlování. Ostatní z nás si to sem tam zkusili, ale nevydrželi. Díky těm čtyřem obětavcům jsme měli krásné zážitky. Snažili jsme denně plout tak do čtyř hodin odpoledne a být na bezpečném místě bez pohybu včas na happy hour. Krajina se měnila z roviny na menší kaňony a všude bylo na pozorování mnoho ptáků. Převážně pelikáni a černé labutě.
Jeden den nás po procházce krajinou zahnal studený vítr zpět do bezpečí. Victor se snažil odplout na jiné místo, ale po nastartování motoru a odpoutání lan se houseboat ne a ne hnout. Byli jsme zabořený na dně řeky. Trvalo půl hodiny houpáním ze strany na stranu, než se plavidlo pohnulo a všichni radostí zajásali. V jednu chvíli jsme měli pocit, že naše dobrodružství končí, že od této chvíle budeme trčet na jednom místě a volat o pomoc. Ještě, že se tak nestalo. Přišli by jsme o hodně zážitků o kterých jsme zatím nevěděli. Začalo pršet, a to nám vůbec nevadilo, už jsme se pohybovali k jinému místu. Byli jsme chráněni uvnitř krásného pohodlného plovoucího domu co víc jsme si mohli přát. Vše šlo podle plánu. Když se nám během cesty líbilo prostředí, chlapi upoutali naši plovoucí ubytovnu a kdo měl zájem, šel na procházku. Televizi jsme zapnuli pouze jednou, když jsme si připomněli ze záznamů naší společnou cestu Indií. Jinak na sledování čas nezbýval. Měli jsme si stále co povídat, hráli jsme hry a čas nám rychle utíkal. Než jsme se nadáli bylo po všem. Před touto dovolenou jsme měli jsme nápad, že když se nám výlet bude zamlouvat tak to někdy zorganizujeme s rodinou. Jakmile jsme se vrátili a popisovali, že bez práce se houseboat nikam nedostane, že se musí vařit a nikdo tam nikoho neobsluhuje. Nezdálo se, že by se členové rodiny hrnuli do takové nabídky. Necháme si tedy naše zážitky pro sebe. Byl to krásný výlet s úžasnou společnosti. Budeme se těšit na další společně setkání na jiném vybraném místě.