Postupně se poznáváme, zvykáme si na sebe a stáváme se přáteli. Je tak na místě, kdo chce (není podmínkou), přiblížit ostatním své okolí, své milé, zájmy, pocity atd. Začali jsme pohledem z okna. Dalším pohledům se však meze nekladou, samozřejmě v etických hranicích, daných provozem těchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (případně i foto) na info@seniortip.cz a my z toho uděláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohledů - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen přenesený...
Tentokrát je to pohled na probouzející se březnovou přírodu.
Březnovky
Při pochůzce jsem měl štěstí a nasbíral plnou služební tašku březnovek. Nenajdou se často, ale když, tak je to pochoutka. Jsou to vlastně stejné houby jako na podzim čirůvky fialové nebo havelky.
Protože manželka je z jihu Čech, kde uznávají moc málo hub za houby. Většinou jsou to prašivky. Dokladem budiž košík hub který jsem přinesl hrdě po svatbě. Sedla k němu a na stole vyrostla hromada těch prašivek a zbyla hrstička hub. Od těch dob si moji smaženici dělám sám. Teda věděl jsem, že doma neuspěju. Zbyla mi babka z hospody. Byl to vyhlášený houbožrout ve vsi. Zašel jsem tedy k nim.
Babka to okoukla a potom padl dotaz. A tohle budete jíst? Na moje přitakání reagovala tak, že houby vysypala na nějaké síto a odnesla. Za chvíli se od kuchyně táhla nezaměnitelná vůně smažících se čirůvek. Donesla mi plný talíř a zdálo se, že s lítostí sledovala jak ve mně mizejí. Odešel jsem domů na hájenku.
Ráno v obvyklý čas jdu kolem hospody do kanceláře. Babka „náhodou“ metla zápraží. Vypálila dotaz. Nic vám není? No co by mělo bejt! Tak se v poledne stavte a dojíme to. A kde jste to posbíral. Tak jsem jí vysvětlil, že v Prosovém lese u polí. A šel za prací do myslivny.
Co se pak u nich dělo jsem se dozvěděl až v poledne. Babka měla připravenou báječnou smaženici s česnekem a na špeku. Zdála se mi ne nějak ve své kůži. Babko, ste ňáká nakvašená, co je ? A zase odpověď jaká mohla dojít jen od ní. No bodeť, po lese s flintou lítáte celý dny, ale ten dobytek prasečí vystřílet, to ne. Ksindl jeden. Našla jsem to místo, ale celý rozrytý. Ani houbičku tam parchanti nenechali.
Teď teprve vylezlo, že když jsem odešel živý a zdravý na polesí, babka nevydržela a trochu si osmažila. Po ochutnání štandopéde vyrazila do Prosového lesíka a tam našla tu pohromu. To s ní tak zamávalo.
Když jsme tu dobrotu snědli dostal jsem rozkaz. Dojděte se tam podívat, třeba eště ňáký vyrostou. Jenže nevyrostly ani za rok.
A potom už nevím. Přestěhovali jsme se do Sedlice.