Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Matěj,
zítra Liliana.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

POEZIE JE PRO MNE BARVOU A VŮNÍ ŽIVOTA
 
S Břetislavem Kotyzou hovoří Michal Černík
 
Verše Břetislava Kotyzy mne upoutaly velice osobitým jazykem, jako by ho napájel z dávných dob mateřštiny. Z e-mailové korespondence o Břetislavu Kotyzovi vím, že bydlí ve čtvrtém patře panelového domu ve Zlíně a pracoval jako animátor ve Zlínských filmových ateliérech. Navrhl jsem mu, aby mi zaslal několik svých básní, které by mne inspirovaly k otázkám.
 
 
BÁSEŇ O MALÍŘI
 
Maluje malíř obrázek nevšední
maluje řeky proud a kámen potoční
maluje zimy chlad a slunce do očí
maluje dívčí klín a léto ach léto
léto co nekončí
Obrázek bez rámu jen křídou na chodník
pro ty co zmeškali -
Spláchl jej noční déšť
anebo snad
domovník
 
Poznal jste ve Zlínských filmových ateliérech Karla Zemana či Hermínu Týrlovou? 
Celé Filmové studio Zlín bylo miniaturní funkční společenství. Tvůrčích profesí tak kolem pětadvaceti kumštýřů, poté šikovní lidé dílenské přípravy a výroby filmu, administrativa a velice zruční techničtí kouzelníci. Lidé se zde potkávali denodenně a neformálně. S panem Karlem Zemanem bylo setkání obtížné. V té době to již byl starší pán, národní umělec, zahloubaný do své práce a zvědavý mládeneček nebyl pro něj partner k hovorům. Zemanovy filmy hřměly fantaskní technikou, velkými myšlenkami, velký spektákl... Paní Hermína Týrlová byla jiná, byla otevřená osobnost. Byla ochotná i naslouchat, byla ochotná i přesně sdělit svůj názor. Byla to tvůrčí žena a dokázala udělat film i z uzlu na kapesníku. Mám od paní Týrlové ponaučení: pamatuj si, Kotyzáčku, (Tak jsem byl oslovován), že lidé se vzájemně milují kvůli svým nedostatkům, své nedokonalosti Nikoliv kvůli své dokonalosti. Dokonalost studí a neprobouzí emoci. Film je o probuzení emoce. 
-Jak se člověk stane animátorem? Na jakých filmech jste se podílel?
Animátorem se člověk nestává. Animátorem již musí být, už když je postaven k práci. Technickou stránku animace se lze naučit. Ale herecký talent, aby loutka  kterou animujete skutečně ožila a ne se jenom hýbala, takový vklad talentu musí dodat adept animace již sám. Je to však krušná, pečlivá a nimravá práce. Chyby jsou drahé a nevratné. Ale výsledek je...!

Vytvořil jste také vlastní animované filmy?
Každodenní chlebíček byly TV Večerníčky. Vedení studia ale podněcovalo své tvůrčí pracovníky k autorským animovaným filmům. Některé filmy jsem vytvořil, ale my zde hovoříme o literatuře, nikoliv o filmu a o vlastní reklamě. A jsme zpět u literatury: film vzniká na základě dramaturgií přijatého námětu, filmové povídky, a to je filmová literatura. Scénáře k budoucím animovaným filmům zůstávají u mne v šuplíku. Byla to krásná doba, neboť film je tvůrčí šílenství. 
 
Stále ještě kreslíte a malujete?
Film již nekreslím. Filmové studio Zlín ukončilo výrobu filmů. S malováním to postupně ustalo, až do nuly. Bez vlastního ateliéru malovat nelze a praktický chod rodiny vyžaduje finance. Malířská tvorba je materíálem finančně náročná. Malování přináší vizuálně zajímavé nahodilosti, ale jen nahodilosti. Psaní, původně pomocná disciplína k filmu, stalo se důležitým. Film je při svém vzniku nejprve celý kompletně napsán, až poté se kreslí a kreslí... Psané slovo je schopné vyjádřit a unést myšlenku, což považuji za nejdůležitější. Psané slovo obnaží autora až na kost. Ale když píší, promítám si v duchu film...  
 
 
DOVĚTEK
 
Toliko ticho žádám sobě
tišší blikání hvězd
signálů vzkazy šifrované
abecedou Morseovou
 
Ticho tišší mlčení hvězd
žádám sobě mzdou
andělů ztracených šepoty
toliko vzývám ozvěnou
 
Cituji: „Toliko ticho žádám sobě…“ Čím je pro vás ticho?
Ticho je zárodek všeho dalšího. V tichu ke mně promlouvá to co bylo, co jest, co bude. Ticho je vzácný stav skutečnosti, když i hudba je rytmicky přerušované ticho. Ale zvukový smog nám zaplavuje a znehodnocuje prožitek ticha. Nepovažuji však civilizační rámus za zvukový obraz světa. Ticho je k tomuto blíže. A již mlčím.

 
 
 
FRANTIŠKA
 
Tolika těžkostí života
a kostelem na márách
neseme náručí věchýtek
já zeťák a tvůj syn
- aby tej války nikdá už nebylo -
slyším tě modlit se bez přestání
Františko Březíková
Třiatřicet kroků k černému autu
službou splácíme dluh
já zeťák a tvůj syn
 
Jaká byla Františka Březíková, že jste jí věnoval verše?
Františka Březíková, které jsem s úctou věnoval své verše a která si je zcela zasloužila, byla obyčejná vesnická žena s květovaným šátkem na babku, přes zástěru ještě jednu zástěru, aby se ta parádní neušpinila... Protože jsem vyznavačem Mariánského kultu, kdy žena - matka s dítětem je pozdvižena na piedestal a je  uctívána pro svůj vztah a pro obětování se všemu živému... proto píši. Taková byla Františka Březíková. Fanynka byla věřící, ale do kostela nechodila. Františka, Fany, Fanynka, byla maminkou mé manželky. 

 
 
 
JE PRVNÍ
 
Je první verš od Boha -
A zbylé?
Kdo prázdnotou klene most
kdo chléb víno podá duši pošetilé
hledaje v sobě Boží přítomnost
je verš první
 
Je verš druhý kdy muž a žena
společně stoupají k obřadům
starším než nejstarší z náboženství
starším než Boží lhostejnost
Je verš poslední
 
Jste věřící?
Věřící ve smyslu dogma římsko-katolické církve o Trojjedinosti Boží? V tomto smyslu věřící nejsem. Víra v existenci Boží je filosofická otázka, která je rozumově neuchopitelná. Albert Einstein byl věřící a ten by si zcela jistě  důvody existence či neexistence Boží dokázal vypočítat. Zbývá rozhodnutí srdcem. Tady říkám ne, ale... Jarek Nohavica zpívá – Můj milý Bože, já vím že nejsi, ale co kdyby... S vírou úzce souvisí trvalá přítomnost církví (a že jich je!) a úloha církví v lidském společenství. Jsou potřebné, církve, pokud jsou schopny plnit úkol morálního kreditu společnosti, alespoň do míry Desatera přikázání. Zda se jim to daří, nechám na úvaze čtenáře našeho Rozhovoru. V žádném případě však nevěřím v angažovanost vůle Boží vůči jedinci, natož národům či skupinám organizovaným kolem církevních symbolů. Církve považuji za politikum.
    
V co věříte jako básník a humanista?
Chtít býti humanista v dnešním nehumánním světě je protimluv. Jako bych řekl - pravdivě lžu... Jako básník doufám a věřím, že tvořivá a znovuobrodná síla Přírody nedovolí zahubit sama sebe. Cítím však, že je to stejně naivní jako psát angažované básně a říkat tomu boj. Jako obyčejný občan se snažím žít podle svého přesvědčení v souladu s ostatními. Je to málo?
 
 
 
LÁVKA PŘES ŘEKU
 
Přiúzká lávka přes řeku Moravu
šlehnutí bičem od břehu ke břehu
na šíři mužského ramene
na hloubi koryta vetknuta
vlásnička ženského vlasu
Veprostřed prodlévám o své vůli
svíraje vdechnutí vydechnout neumím
Jak řeka plyne
můj obraz na vodě bortí se čeřením
mé strachy mé touhy
plouží se hladinou co rybí stín
Rozmlouvám s řekou den po dni
oblázky klouzaví hlubinou
levobřeh opuštěn
co vpravo v sítinách
netuším
 
 
V básni Lávka přes řeku se vyznáváte řece Moravě. Čím je pro vás řeka, v tomto případě Morava?
Již jen slova „Morava“ a „řeka“ vyvolávají u mne asociace. Řeka je především voda a voda je jeden ze základních živlů. Živel potřebný, nezkrocený ale hýčkaný. Řeka Morava není sice tak obrovská jako jiné řeky, ale jméno řeky Morava je šeptáno jazykem vědmy. Zastavte se na pěší lávce přes řeku, zahleďte se na vodní tok řeky, zdánlivě líný ale stálý, a nechejte k sobě připlout a vstřebat téměř hmatatelnou, bohatou ale i bolestnou historii kraje, dříve země Morava, ještě víc dříve se jménem Morava Magna, Magna Morava. Velká Morava. Báje i skutečnost.
 
 
BEZEJMENNÁ
 

Brázda k brázdě uléhání
rýhami dlaně naznak
dlouhému loži polí
kanafasem jest
Keře šípků vysvlékání
čistotou
cudností panny rdí se
Skrývaje oči
jen škvírou prstů
bráním se oslepnutí
Toužím vidět nevidět

Už jste se setkal s tím, že lidé vašim veršům nerozumí?
Každý z píšících autorů se setkává s tím, že jeho veršům ti druzí nerozumí. Je to přirozené, ale není to určující. Každý pták nechť zpívá podle svého zobáku. Nerozumění je doklad toho, že text čten a vzbudil tak silnou emoci, že přiměl čtenáře k odpovědi na čtené. To jsou kultivované reakce. Jsou však i takové, které srší záštím. Říkám s F.X. Šaldou: Jen kurvy se musí líbit, básně ne. Báseň Bezejmenná je žánrový obrázek: Peřina lože dlouhého zoraného pole, na mezi pole osamocený šípkový keř; lístoví již téměř opadané. Rudé šípky keře se rdí svojí nahotou. Chci vidět a zároveň nechci nahlížet do intimního soukromí. Paralela erotické poezie. Nic více, nic méně. Žánrový obrázek. Klid. Ticho. Haiku bez vázané formy. Mám svého čtenáře v daleké Austrálii, v Klokanově.
 
Co byste řekl čtenářům přílohy LUK o srozumitelnosti poezie?
Musí být báseň srozumitelná?

Čtenáři Literatury Umění a Kultury jsou téměř vždy zároveň i autory. Vědí své a řídí se poznaným. Jen připomínám pro srovnání pojmů: Báseň je specifický literární útvar, forma. Poezie hledaným obsahem. Báseň a Poezie nejsou totožné pojmy, i když jsou nevědomky zaměňovány. O potřebnosti a srozumitelnosti básně jsem byl přesvědčován již na základní škole. Co tím chtěl básník říci, doposud jen tuším. Vím však, že básník není novinář se svojí novinářskou hantýrkou. Báseň není novinovou zprávou. 
 
Poezie zmizela z knihkupeckých pultů, z deníků, časopisů a médií.  Co provedla, že je nežádoucí?
Poezie zmizela z pultů a všude tam, kde se jedná o kšeft. Poezie nezmizela z našeho života. Je v nás touha po krásnu. Pokud se ale krása snoubí s kšeftem, zavání to prodejností lásky. Poezie neumírá, jen se transformuje. Dokladem jsou každoroční básnické almanachy, nové sbírky básní a také to, že vedeme náš Rozhovor. Otázkou však zůstává, zda je hledána  Poezie, nikoliv jen mnohé básnění. Poezie není nežádoucí - jen se neví, které politické straně fandí, které dává svůj hlas. Co však vím zcela jistě, že Poezie fandí životu.

Věříte, že se čtenáři vrátí k poezii a ke krásnému slovu, nebo budou číst jen komerci, detektivky, politické traktáty a fantasy?
Pojem „krásné slovo“ ztrácí svůj obsah a tím i čtenáře. Jsem zarytě přesvědčen, že Poezie má a bude mít stále své čtenáře, i když nebude „krásná“. Jen nevím a netuším, jakou bude mít Poezie v budoucnu tvář. Bohuslav Reynek napsal svůj povzdech: Za blázna mají mne // sousedé v naší vsi... V Bílovicích nad Svitavou ale deváťáci ZŠ stvořili půvabnou video novoročenku 2021 z veršů Michala Černíka. Mám ověřeno z první ruky. Co víc může si básník přát?
 
 
OTISKY PRSTŮ

Otisky prstů otisky dlaní
stopy nás
co byli jsme a zůstanem
Po dechu lapáme po staletí
modlit se vírou bez klanění
že byli jsme a zůstanem
Otisky prstů otisky dlaní
hlínou
co naše ruce mění
v rodnou zem
 
Váš básnický jazyk je velmi osobitý.  Kde jste ho napájel?
Básnický jazyk se vyvíjí spolu s osobou básníka. To nelze oddělit. Mateřský jazyk, JAZYK ČESKÝ píši velkými písmeny. Je to fenomenální umělecký prostředek. Já však své texty neslepuji jako vlaštovka slepuje své hnízdo. Jen sbírám, co vyplaví hlubina vlastního podvědomí, nalezené sceluji a upravuji do podoby formy básně, včetně archaizujícho jazyka, se snahou nalézt přesný význam a podobu použitého slova. Je to jako cesta proti proudu. A někdy odkládám do PC Koše jako nepoužitelné. Což bývá bolestné...Ale škálu jazyka k různému pojmenování téhož, odstíny, možnost ohýbání jazyka při dodržení linie, zvukomalebnost češtiny, šíře slovníku českého jazyka, zapomenutá a málo užívaná slůvka, to využívám a rád. Učitelem mi byl Vladislav Vančura. Bylo to pro mne tehdy zjevením, včetně filmů pana Františka Vláčila, podle literatury Vladislava Vančury. Také skládám poděkování bratrům Karlu a Josefovi Čapkovým, zvláště Karlu Čapkovi. Přesně vyřezávané střízlivé tvary, střízlivá mluva perfektní češtiny, barevnost při zachování popisu,  A obsah sdělení intelektuála s velkým srdcem, s velkým pozorovacím talentem. Karel Čapek, prý, básně nepsal, ale překládal francouzskou poezii. Kdo ví... Také mé díky současným souputníkům, které nelze jmenovat pro reklamu jména – jen s úžasem pozoruji, jak že to děláte..?! A vlastní neuspokojená touha po hračičkaření se slovem, nutí mne hledat pěšinky k vyjádření neuchopitelnosti Poezie. Nemám pocit nějaké zvláštnosti svého básnického jazyka. Čeština je barevná; využívám ji v plné šíři. Slovník spisovné češtiny a Etymologický slovník otevírám často. Metafora je mostem mezi Já a Ty.

Kteří básníci vás oslovili, když jste začínal psát?
Všichni básníci, kteři mi přišli sdělit své vidění Světa, vidění Poezie. Nechápal jsem, užasle, jak pavučina slov může vyjádřit neviditelné, tušené. Tady jsem se učil básnickou abecedu. Tady jsem se učil „vážit slovo“

K jaké Poezii se rád vracíte?
K Poezii, se kterou mohu rozmlouvat jako s přítelem. Odkládám verše vzniklé zbytnělým jášstvím, negací života či neznalostí mateřského jazyka.

Jakou knihu máte právě rozečtenou?
Těžce se prokousávám poznámkovou autobiografií člověka poctivého života a vynikajícího básníka. Jsou to někdy záznamy jako z podzemní mučírny, kdy lidská zloba a závist kvete páchnoucími květy. Jméno a titul knihy nelze uvést.
 
 
STARÝ MUŽ

Starý muž snídá starý chléb
drobky dnů cukrátka chemoterapie
černobílý film drhne pozpátku
Starý muž snídá starý chléb
a šeptám sobě -
Nekecej a makej
 
Co člověk ve stáří potřebuje k pocitu štěstí?
Stáří je relativní pojem. Kdy může někdo říct o sobě, o druhých, že je „už“ starý, že jsou staří? Srdce o tom ještě neví, tělo se však připomíná. Zdroj pocitu štěstí se  ale přesouvá. Bez sentimentu: jsou to vnuci a to, že mohu pozorovat jejich první mávání křídly. Ten mladší, desetiletý, mě vinšoval k mým narozeninám: Já ti přeji, dědo, abys zůstal pořád tak stejně starý... V dětech a jejich dětech se můžeme vracet zpět, sám sebe opět vidět, bez rizika spálenin a zlomů. A taky -  dnes jsou děti opravdu krásné, na rozdíl od nás... tedy... Ale vnitřně jsem potěšen, když některý z mých básnických textů cinkne u čtenáře. Stává se. 

 
    
VY
 
Vy přede mnou
co hlíně vrátili jste kosti
nezůstanete navěky bezejména
Všichni vy jež nosím hlubinou
a slyším je životností
zděděné tváře zápůčkou léna
Všichni vy
co marně toužili jste vzkřiknout -
Dluhuji vám naslouchání
poselství nevyřčená
 
Co nám naši předkové předali hmotně a duchovně?
Každé mládí se domnívá, že Svět byl ustaven až s datem jejich narození a tím se získáním všech práv k užívání Světa. Ale žádné povinnosti. Také jsem si to kdysi myslel a jednal podle toho. Mí předkové mě předali Svět takový jaký je a děkuji jim za to. Mohlo to být i horší. Moji předkové, malorolníci, vlastníci  kousků půdy na Hanáckém Podhůří, dělníci a dělnice u Baťů, mě však předali v genech i vědomí, že to tak nemusí vždy být. Že je třeba se přičinit. Dnes jsem sedlákem literatury se slámou v botách já. Ctím hlínu, lpění na hlíně. Zastavuji se občas, abych se s nimi, svými předky, poradil. Na malém hřbitůvku v Drysicích na Hané, na půli cesty mezi Vyškovem a Prostějovem. Malá vesnice, téměř jenom osada, zapadlá pod viaduktem dálnice. Každým rokem se setkáme, každým rokem se rozejdeme. V dobrém.
 
Co my jim dlužíme?
Dlužím jim respekt. Byli to obyčejní lidé, bez vzdělání, bez potřeby stýkat se s literaturou či jakýmkoliv uměním, spjatí s hlínou a nutností pečovat o hlínu. Byli to mí předkové a já jsem součástí stejného rodokmene. 

Co předáme svým potomkům?
Zde jsem velmi opatrný. Budoucí generace si přinese do života své vlastní představy a pravidla o tom, co ještě ano, co již ne. Historie se neopakuje, ale je stále stejně podobná. Jsem optimista, ale básníkové v nadsázce vždy tak trochu lžou.

 
 
HLÍNA
 
Jsem-li ta hlína
co tráva k ní voní  -
Děkuji
Děvčátko odnaproti
na louce s panenkami
bude si hrát
 
Jsem-li ta hlína
co jablky ústa sládnou -
Děkuji
Ta dívka odnaproti
horká a nesmělá
doběla nocí nebude spát
 
Jsem-li ta hlína
co potokem kameny rodí -
Děkuji
Ta žena odnaproti
od plotny zardělá
na zdraví všech dětí
bude se ptát
 
Jsem-li ta hlína
co strništěm zůstala -
Děkuji
Ta paní odnaproti
schýlená
čekáním vlas bude prát
 
Jsem-li ta hlína
co blátem nohy těžknou -
Děkuji
Po vlastních stopách
vracím se domů
vracím se zpět
 
Jsem-li ta hlína
co loučením dřevo zvoní -
Děkuji
ach děkuji
že mohl jsem být
 
Tuto nádhernou báseň o plynutí času považuji za jakousi pointu našeho rozhovoru. Vzpomínáte na okamžik, kdy a jak vznikala?
Báseň Hlína byla v konceptu „již kdysi dávno“ Netroufal jsem si zpracovat závažné téma, abych nesklouzl k sentimentu. Do šedivosti. Vracel jsem se k textu tak často, až jsem sdělení a způsob zobrazení myšlenky textu básně nalezl a postupně „otesal“ vše nadbytečné. Při své práci se skutečnými umělci jsem pochopil, že pro výsledek je někdy nutné pracovat na díle i sekerou, bez milosti zahazovat „krásné veršíky“. Ale jen do té míry, aby báseň zůstala celistvá, laskavá a čitelná. Nepodceňuji čtenáře. Pro náš rozhovor jsem vybíral krátké, obsahově různorodé básně s možností vstupu pro jinou osobu. Dialog.

Co je to vlastně poezie? A co je jejím smyslem?
Bylo mi potěšením a ctí, pane Michale, procházet spolu zahradou našeho společného rozhovoru. Vymetli jsme i zákoutí dlouhou dobu nenavštívená a vyslovili sentence v běžném hovoru nepoužívané. Snad nám čtenář odpustí. Poezie je pro mne barvou a vůní života, v pravém významu těchto slov. Barvu i vůni života jsem v rozhovoru zaznammenal, mohu tedy mluvit o prožitku Poezie. To je pro mne smysl Poezie – záblesk čisté radosti, záblesk pochopení zákonitostí života, záblesk energie.
Rád jsem s Vámi rozmlouval, rád jsem s Vámi pobýval. Zdravím a přeji. Břetislav Kotyza. 
 
Napište o sobě přibližně sedm životopisných řádek – údaje, které pro čtenáře našeho rozhovoru považujete za podstatné.
Břetislav Kotyza, narozen v červenci 1942 ve Zlíně. Válečné dítě nejistoty. Vyučen a práce v dřevěném řemesle. Vystudoval Umělecko-průmyslovou školu v Uherském Hradišti, obor Průmyslový design. Krásné roky ve školičce, krásné roky v praxi! V manželství 50 roků se stále stejnou ženou. Dva vnuci, kluci jako buci, takže nevymřeme po meči, ani po přeslici. Své básnické texty a krátké prozaické texty publikuje na českých literárních portálech, i v zahraničí. Politicky, nábožensky ani umělecky neorganizován. Dnes rentiér.

Jednu Vaši fotku, která není občanková.
Foto B.K. je staré/mladé přesně 20 roků. Čtenář má nárok dívat se na tehdy ještě hezkého člověka.  

* * *

Publikováno v literární příloze českých spisovatelů - Literatura, Umění, Kultura (LUK), dne 17. března 2021. Převzato pro SeniorTip s laskavým svolením autorů. Březen 2021.
 
Ilustrace © Olga Janíčková
Zdroj lávky přes řeku: Toulky starou Olomoucí


Komentáře
Poslední komentář: 26.03.2021  08:07
 Datum
Jméno
Téma
 26.03.  08:07 Von
 25.03.  20:44 Břetislav Pro paní Evuss
 25.03.  19:57 Evussa laskavé čtení
 25.03.  16:34 Marta
 25.03.  15:39 Karla I.
 25.03.  14:39 Jitka
 25.03.  14:09 Břetislav
 25.03.  12:46 KarlaA
 25.03.  11:04 Von