Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Matěj,
zítra Liliana.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Příběhy zemské atmosféry –
aneb za vše může klima nebo počasí (17)
 
Balaklavská bouře

Historicko-vojenské ani politicko-hospodářské příčiny Krymské války, která trvala od září 1854 do ledna 1856, si připomínat nebudeme, za zmínku snad jen stojí fakt, že zatímco před více než čtyřiceti lety byli v Rusku agresory Francouzi v čele s Napoleonem, v této válce to byli naopak Rusové. Ti totiž měli odjakživa zálusk na úžiny Bospor a Dardanely, aby se jim splnil odvěký sen – mít přístup k teplým, a tedy nezamrzajícím mořím. Nás ale samozřejmě zajímají zejména aspekty meteorologické.

V této kruté válce se proti Rusům dokonce spojili Britové s Francouzi a Turky! Tito spojenci se vylodili na severozápadě Krymu a v během září postupovali vnitrozemím poloostrova k jihu směrem na Sevastopol. Na tento mohutný černomořský přístav tak mohli spojenci zaútočit současně z pevniny i z moře a počátkem listopadu ho oblehli. Jako obyčejně při takovýchto bitvách měly obě strany velké potíže se zásobováním, neboť Rusové měli svou hlavní základu v Moskvě, Britové ale až na Maltě, Francouzi až v Toulonu a Turci neměli dokonce základnu žádnou! A boje se tak vlekly…

Obě strany sice věděly, že u Středozemního a většinou ani na severu Černého moře v listopadu ještě nemrzne, ale jinak počasí bývá zejména na moři velmi větrné. A hned první polovina listopadu v roce 1854 to potvrdila. Po bouřlivé noci z 10. na 11. listopadu, kdy se některé lodě málem trhaly z kotev, navrhoval zcela správně náčelník štábu francouzské flotily, aby poblíž Krymu zůstala jen část flotily a druhá část, aby odplula přezimovat do Bosporu. Jak už to v armádách chodí, o tomto správném plánu se na vyšších místech rozhodovalo velmi pomalu, a tak příští dny, kdy se počasí dále zhoršovalo, zastihlo nepřipravenou flotilu nejen francouzskou, ale i britskou.

Večer 13. listopadu nastal sice jakýsi klid před bouří, ale v časných ranních hodinách dne 14. listopadu už nabral jihozápadní až západní vítr na jižním pobřeží Krymu síly mohutné vichřice a škody, které napáchala, byly obrovské. Na pevnině padaly stromy, pobořena byla ambulantní vojenská nemocnice i hlavní zásobovací střediska Francouzů i Angličanů a zcela bylo přerušeno spojení. Navíc bylo bláta tolik, že to všude vypadalo jako v bažinách. A k dovršení všeho v dalších dnech nastoupily předčasně i mrazy!

Na moři byla situace ještě horší. V Balaklavské zátoce, jihovýchodně od Sevastopolu, už ráno od 7 hodin se lodě opravdu trhaly ze svých kotev, vzájemně se srážely a některé pak najely na mělčinu. Několik velkých dopravních plavidel, která večer před bouří doplula se zásobami na zimu pro anglickou armádu, se potopilo s celým nákladem i s posádkami. Francouzské lodě dopadly poněkud lépe. Kotvily v jiné zátoce, zničeno jich bylo sice poněkud méně, ale bohužel ztroskotala „pýcha“ francouzského námořnictva – válečná loď Henri IV. A právě tato skutečnost pobouřila celou Francii. Proto francouzský ministr války vyzval významného astronoma a ředitele pařížské hvězdárny Le Verriera, aby prověřil, zda se nedalo této katastrofě předejít.

Meteorologie byla tehdy stále ještě „pod křídly“ astronomie, ale už se pomalu jako věda osamostatňovala, neboť v roce 1853 se konala v Bruselu první mezinárodní meteorologická konference, kterou svolaly Spojené státy americké. Konference měla za úkol vybudovat první mezinárodní systém meteorologických pozorování na mořích. V popředí zájmu byly samozřejmě zejména „mořské“ záležitosti pro potřeby navigace, ale v navrženém formuláři pro pozorování byla kromě kolonek pro údaje o mořských proudech a pro směr a rychlost větru i řada dalších, např. pro tlak a teplotu vzduchu či pro oblačnost.

Le Verrier využil začínající mezinárodní spolupráce a vyzval dopisy různé organizace a instituce v Evropě, aby poskytly dosažitelné informace o počasí ve dnech 12. až 16. listopadu 1854. Jeho výzva měla velký úspěch. Dostal údaje z 250 meteorologických stanic z celé Evropy a podařilo se mu z nich sestavit přehledné synoptické mapy z inkriminovaného období. Objevil na nich hlubokou tlakovou níži a perfektně zmapoval její vývoj i dráhu. Zjistil, že postupovala od severozápadu přes střední Evropu na Balkán a už na této trase působila škody. Pak směřovala dále k severovýchodu na Krym. Le Verrier tak zjistil a už v březnu 1855 ve své zprávě pro Pařížskou akademii věd uvedl, že pokud by se pro předávání informací o aktuálním počasí ve dnech 12. a 13. listopadu použilo telegrafu, mohla být ničivá bouře s vichřicí v oblasti Sevastopolu předpovězena, armáda i flotily by tak mohly být včas varovány a katastrofě by se dalo zabránit!

Pro pořádek se ještě podíváme i do ruského vojenského tábora. Zde byly škody ve srovnání se škodami na straně spojených armád protivníka minimální. Ruský car Mikuláš I. si tu bouři dokonce pochvaloval a dle svých vlastních slov by uvítal i další! No – a Sevastopol padl téměř až o rok později až v září 1855.

O událostech Krymské války byla celá evropská veřejnost poprvé v historii téměř okamžitě informována zejména telegrafními zprávami, a dokonce i prvními fotografiemi. Novinářský reportér londýnských The Times W. H. Russell byl vlastně prvním válečným zpravodajem a R. Fenton, J. Robertson a F. Beato prvními válečnými fotoreportéry.

Jejich zprávy o tom, jak politici nekompetentně rozhodovali, byly pak dokonce příčinou pádu britské vlády už v lednu 1855! F. Beato vyfotil tábor spojenců v roce 1854.


 
 
A tak můžeme na závěr s naprostým klidem konstatovat, že naše zemská atmosféra prostřednictvím jediné velké události, která vešla do dějin pod názvem Balaklavská bouře, byla kromě jiného i zásadním impulsem pro mezinárodní spolupráci v meteorologii.

A ještě něco velmi zajímavého zjistil náš meteorolog-historik Jan Munzar. Pravděpodobně první, kdo už v roce 1842 navrhl, aby se meteorologické informace předávaly telegraficky, byl tehdejší ředitel pražské klementinské observatoře Karl Kreil, pozdější ředitel c.k. Ústředního meteorologického ústavu ve Vídni.
 
Obrázek FrK Kratochvíl a fota internet
Vladimír Vondráček
* * *
Zobrazit všechny články autora


Komentáře
Poslední komentář: 26.11.2024  08:10
 Datum
Jméno
Téma
 26.11.  08:10 Von
 25.11.  18:21 Jaroslava
 24.11.  16:42 Von
 24.11.  11:27 Vesuviana
 24.11.  03:14 olga janíčková