Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Liliana,
zítra Dorota.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Jak vládce přírody Gothard ztrestal ducha Ždimeru
 
Ukázka z knihy „Podchotucké Pověsti Pohádky Povídačky“

V lese nad Komárovským rybníkem, stranou od lidského hemžení, žili odedávna dva duchové. Ždimera a Švidra. Zatímco Švidra byl dobrota sama, Ždimera měl jen samé špatné vlastnosti. Jak mohl, udělal to nejhorší lidem, zvířatům i ptákům, kytkám a stromům, a dokonce i kolegům ze světa nelidských bytostí. Největší radost mu udělalo, když zkazil dílo Švidrovi.

Švidrovým úkolem totiž bylo starat se o les a stromy, o pole a louky, o potoky a rybníky. Hlídal, když nadešlo jaro, aby se studený Mrazík a rozcuchaný Severák uložili ke spánku, a naopak, aby vlahý Větřík a vlídný Slunečník začali pilně pracovat. V letních vedrech přivolával mokrého Deštivce a krotil nezpoutaného Bouřňáka. Na podzim angažoval malířku listí Opadavku, usadil v kotlinách bílou Mlhovinu a nechal stříbřit kraj od jiskřivé Jinovatky. A když všichni postupně odvedli svou práci, opět vzbudil Mrazíka a Severáka. Tak to šlo rok za rokem. Zdálo by se, že je vše, jak má být.

To by tady ovšem nesměl být Ždimera. Ten se totiž narodil úplnou náhodou, nějakým nedopatřením, a tak od vládce přírody Gotharda nedostal přidělený žádný úkol, za nic nenesl zodpovědnost. A tak se bavil. Tu splašil sedlákovi Koukalovi koně, tam rozházel vdově Sedláčkové na chalupě došky a sváděl to na Větříka, otevřel stavidlo a vypustil porybnému Okounovi rybník, na vztek víle Opadavce přemaloval ocúny na zeleno, při bouřce škrtnul křemínky a zapálil rychtáři Frňkovi stodolu, aby to vypadalo, že v tom má prsty Bouřňák, v celém lese odčaroval bukvice – marně pak divočáci rejdili rypáčky v bukovém lese, měli hlad.

Chudák Švidra se mohl roztrhat, aby zas napravil všechny škody.

Jednou v zimě, kdy příroda spokojeně oddychovala pod sněhovými duchnami, si Ždimera usmyslel, že si pohraje se stromy. A zvolil k těm svým zlomyslnostem duby. „Jsou v lese největší a já ukážu, že moje kouzla stačí i na ně! Mávají si tady ve větru jen tak zbůhdarma větvemi. Však já tomu zamezím. Už si nezamávají!“ bručel, a jeden po druhém, každý dub přesadil kořeny nahoru k nebi a korunou do země. Za jedinou noc takhle poobracel „vzhůru nohama“ celý les.

Když to Švidra druhý den uviděl, myslel, že ho klepne. „Co si jenom počnu? Celou noc mrzlo, a tak ty větve do hlíny zamrzly tak, že se to nedá vrátit!“ bědoval.

To už ale bylo moc i na vládce přírody Gotharda. Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu…, jak říkají lidé, až popadl Ždimeru za ucho a dovlekl ho ke zpřeházenému dubovému lesu. Nařídil Mrazíkovi, aby okamžitě rozmrazil zamrzlé duby, a Ždimera musel pečlivě vrátit každý strom do původní polohy. Když to celý zchvácený dodělal, chtěl co nejrychleji zmizet. Ucho, od Gothardova stisku vytahané jak lopuchový list, ho bolelo, nerad by se dočkal odplaty i na uchu druhém. Trest ho ale čekal daleko strašnější.

Vládce přírody Gothard zamával rukama a vyslovil kouzelné zaříkání:
Humula papula, kočičí dráp,
 z ducha stane se chlap,
humula papula, kočičí hlava,
rezavá brada,
humula papula, pryč s tebou za hory,
na hlavě parohy,
humula papula, zelený žaludy,
parohy jak duby!

V tu chvíli se duch Ždimera změnil na člověka, měl ošklivou tvář nepovedeného kocoura s rezavými vousy a na hlavě mu jako jelení parohy vyrostly dva duby. Gothard zatočil dlaní a ukázal prstem k horám rýsujícím se v dálce na obzoru. V ten okamžik Ždimera zmizel.

Prý bloudí po Krkonoších a běduje. Spí pod širým nebem, neboť kvůli těm parohům nemůže vejít do žádných dveří, lidi se mu kvůli jeho ošklivosti vyhýbají. A tak se stane každému, kdo by chtěl škodit přírodě.  

 
Jan Řehounek
 
* * *
 
Ukázka z knihy „Podchotucké Pověsti Pohádky Povídačky“ našeho autora Jana Řehounka.
Knihu je možné si objednat v nakladatelstvi Kaplanka na telefonu 603 23 85 23 nebo napsat na adresu: jan.rehounek@seznam.cz

Zobrazit všechny články autora


Komentáře
Poslední komentář: 29.07.2023  16:35
 Datum
Jméno
Téma
 29.07.  16:35 Von
 29.07.  10:58 caryfuk
 29.07.  10:42 olga janíčková
 29.07.  10:17 Vesuviana
 29.07.  08:54 Ivan
 29.07.  07:30 Jan Řehounek
 29.07.  07:22 Přemek