JAZYKOVÝ KOUTEK
aneb co se nám už z hlavy vykouřilo
Před nějakým časem se v komentářích pod vyprávěním o souboji malého Vietnamce Taie se záludnostmi češtiny objevil nápad, aby se součástí magazínu stal jazykový koutek, který by pomohl omést prach z vědomostí, které jsme kdysi ve svém dětství do hlav pracně vpravili. A když se na osobu, která tento nápad vypustila z úst, nesneslo hromobití, byl nápad rozšířen o dotaz, zda bych se jazykového koutku neujala já. Ba dokonce se našla i taková „šprtka“, která slibovala, že si ořeže tužtičku a posadí se do první lavice, aby jí neušlo ani slovo! (Zapomněla ovšem, že největší „šprti“ sedí v lavici poslední a nevyznačují se ořezanou tužtičkou, nýbrž pytlíkem ovoce z vlastní zahrádky položeným nenápadně na učitelský stolek…) Nu což! Mateřština mě živila po několik desetiletí, tak se o takové malé poradenství pokusím. A když čtenáři nebudou spokojeni či pomine zájem, jazykový koutek prostě skončí…
i / y v koncovkách
aneb abychom nepsaly nesmysli
V několika následujících hodinách se podíváme na zoubek psaní i / y v koncovkách jmen podstatných a přídavných, ale také ve slovesných tvarech.
i / y v koncovkách podstatných jmen
(Věnováno Zdeničce-Dendě,
která od této chvíle bude nosit do školičky vždy jen krásně měkoučkou mašli.)
Při psaní i / y v koncovkách podstatných jmen se řídíme tzv. skloňovacími vzory. Každý mluvnický rod jich má několik. Tyto vzory se pak dále dělí na vzory „tvrdé“(k nim řadíme podstatná jména, která mají před koncovkou souhlásku tvrdou nebo obojetnou) a „měkké“, k nimž patří podstatná jména, jež mají před koncovkou souhlásku měkkou nebo obojetnou.
Jestliže chceme podstatné jméno ke vzoru zařadit, musíme nejprve znát jeho mluvnický rod. Podstatné jméno si řekneme v 1.pádě jed.čísla a potom ve 2.pádě jed.čísla a zjistíme, s kterými odpovídajícími tvary vzorů v příslušném rodě se ty naše dva utvořené tvary „rýmují“, tedy mají stejné koncovky.( Např. perla je rodu ženského, tak tedy perla bez perly jako žena bez ženy –koncovka y je tudíž správná.)
Podstatná jména rodu mužského
disponují vzory pán, hrad (les), muž, stroj, předseda, soudce.
Vzory pán,hrad jsou vzory tvrdé. 1. pád je bez koncovky,ale končí na tvrdou či obojetnou souhlásku. V 2.p.jed.čís. mají koncovku –a (pán-bez pána, les-do lesa) nebo
-u (hrad –bez hradu) . Ke tvrdým vzorům patří i předseda-skloňují se podle něho podst. jména rodu mužského zakončená v 1.p.j.č. na –a ( popleta, poberta…).
Vzory muž, stroj jsou vzory měkké. 1.pád je bez koncovky, ale končí na měkkou souhlásku. V 2.p.j.č. mají koncovku –e (muž-bez muže, stroj – bez stroje). K měkkým vzorům patří i soudce –skloňují se podle něho podst. jména rodu mužského zakončená v 1.pádě j.č. na –e (průvodce, obhájce…).
V koncovkách podstatných jmen vzoru pán píšeme -i :
- v 1. a 5. pádě čís. mn. (sokoli létali, pstruzi plavali,holubi vrkali jako páni)
- v 3. a 6. p. čís. jed. v koncovce -ovi ( dát/ mluvit o synovi, psovi, sousedovi…)
Tvrdé y píšeme ve 4. a 7.p. čís.množ. ( vidím sokoly, psy jako pány / hrát si se sokoly, se psy jako s pány).
V koncovkách podstatných jmen vzoru hrad píšeme -y vždy, i po souhlásce –c
(duby rostly, domy stály, tácy ležely…vidím duby,domy, tácy, kecy…s několika duby, domy, kecy = hrady stály,rostly,ležely…vidím hrady…s hrady).
Měkké i píšeme jen v 6.p. čís.množ. v koncovce –ích, (viz pomocný vzor les: v lesích, na březích…).
V koncovkách podstatných jmen vzoru muž píšeme vždy jen měkké i ( ředitel-bez ředitele=muž –bez muže, tedy i k řediteli –k muži, o řediteli-o muži, o ředitelích-o mužích, s řediteli-s muži…).
V koncovkách podstatných jmen vzoru stroj rovněž píšeme vždy měkké i ( jetel-bez jetele = stroj-bez stroje, takže k jeteli – ke stroji, v jeteli- ve stroji….s jeteli- se stroji…).
V koncovkách podstatných jmen vzoru předseda píšeme měkké i v koncovce –ovi (tj. v 3. a 6.p.j.č. –ke kolegovi, o kolegovi –k předsedovi, o předsedovi).
Tvrdé y píšeme v 2.p.j.č. (bez kolegy-bez předsedy), ve 4. a 7. p. množ. čísla (vidím kolegy-předsedy, jdu s kolegy – s předsedy…).
V koncovkách podst. jmen vzoru soudce píšeme vždy jen měkké i (obhájce-bez obhájce=soudce-bez soudce, takže k obhájci-k soudci, o obhájci-o soudci, s obhájci-se soudci…).
Podstatná jména rodu ženského se skloňují podle vzorů žena (vzor tvrdý), růže (nahradila dřívější vz. nůše), píseň, kost.
V koncovkách podstatných jmen vzoru žena píšeme tvrdé y v 2.p.č.j. (pumpa-bez pumpy=žena – bez ženy) a v 1.,4.,5.pádě č.množ. (pumpy fungovaly-ženy,vidím pumpy-ženy, pumpy!-ženy!...)
Měkké i píšeme v 7.p. čís.jednotného v koncovce –ami ( s pumpami, včelami, tužkami- s ženami).
V koncovkách podstatných jmen vzoru růže píšeme vždy měkké i – í (krabice – růže, na krabici, v krabici – na růži, v růži…)
V koncovkách podst. jmen vzoru píseň píšeme vždy měkké i – í (větev-bez větve, píseň-bez písně, na větvi-na písni, s větví – s písní…).
V koncovkách podst. jmen vzoru kost píšeme vždy měkké i – í ( obuv-bez obuvi, Břeclav-bez Břeclavi, Chrudim-bez Chrudimi - kost bez kosti, s obuví, o Břeclavi, v Chrudimi… -s kostí, o kosti, v kosti…)
V koncovkách - mi, -ami,-emi píšeme vždy měkké i.
Podstatná jména rodu středního skloňujeme podle vzorů město (vzor tvrdý), moře, stavení (vzory měkké).
V koncovkách podst. jmen vzoru město píšeme vždy tvrdé y (mýdlo, švihadlo-město, s mýdly, se švihadly – s městy…)
V koncovkách podst. jmen vzoru moře píšeme vždy měkké i – í ( pole, bez pole – moře, bez moře, na poli – na moři, v polích – v mořích…)
V koncovkách podst. jmen vzoru stavení píšeme vždy měkké -í ( zdraví, bez zdraví – stavení, bez stavení, o zdraví-o stavení, se zdravím-se stavením…)
Pro úplnost: Podstatná jména rodu středního mají ještě vzor kuře (podle něho se skloňují hlavně názvy mláďat), ale u tohoto vzoru nejsou problémy s pravopisem i/y, proto ho jistě budete mít nejraději.
Míla Nová