|
|

|
 |
|
|
|
|
|
Chce nás Evropská unie ?
|
|
|
Po roce 1989 se stala pro mnohé občany tehdejšího
Československa vidina co nejrychlejšího vstupu do
společenství svobodných států a občanů, známé
"zpátky do Evropy", jakýmsi synonymem pro všestranné
zlepšení životních podmínek. Ale - znali občané
transformačních zemí toto své "společenství příkladů
a vzorů" skutečně dobře? Neměli o něm příliš
velké iluze? Nechtěli se stát součástí tehdejších
Evropských společenství jen proto, že o něm málo věděli?
A co hlavně: chtělo toto společenství ,skutečně
vzít mezi sebe mladé demokratické státy
s podstatně nižším stupněm ekonomického a
sociálního rozvoje? Chtěli to skutečně politici i
občané Společenství? Zdá se, že v první
polovině devadesátých let se tato otázka možná
odpovídala snadněji než nyní, ale o politické vůli
"Západu" otevřít se novým členům nelze
pochybovat. Dokládá to mj. i celá konstrukce přístupového
procesu a rozsah finančních prostředků, které byly
již od začátku 90.let k disposici
transformujícím se zemím na jejich projekty a
rozvojové programy; ovšem v souladu
s prioritami EU a jejich cíli při podpoře
modernizace institucionálních
a ekonomických struktur střední a východní Evropy.
|
|
|
V těchto
dnech, týdnech a měsících, kdy se blíží do závěrečné
etapy jednání o přístupu k Evropské unii, kdy
se zdá, že obtížný závod s časem, s jednatřiceti
překážkami, tj. negociačními kapitolami, jakoby přinášel
stále náročnější
podmínky a bariéry. A zdá se, že na obou stranách.
Také podpora veřejnosti v některých státech
EU, zvláště v těch, které , bezprostředně
sousedí s budoucími členy, není příliš vysoká. Někteří
lidé v kandidátských zemích začínají
pochybovat o smyslu celého úsilí o vstup do Evropské
unie. Není to ale spíše rozladění ze
ztráty iluzí, které si lidé o EU vytvořili? Dvanáct
let po zásadních společenských změnách lidé v kandidátských
zemích uvažují mnohem
racionálněji. A rychle zapomínají. Na mnohé vymoženosti
demokracie, volnost cestování a nabídku trhu, si
zvykli natolik, že si méně lámou hlavu s tím,
jak to všechno politicky a institucionálně zakotvit.
I západní Evropa si na leccos zvykla a potenciální
kandidáty vidí nejen v kontextu svobody a
blahobytu, ale i mezinárodního zločinu a ilegální
imigrace.
|
|
|
Evropská
unie je otevřenou organizací a nemůže jen tak žadatele
odmítnout. Jak
vyplývá ze Smlouvy o Evropské unii ".kterýkoli
evropský stát může požádat o členství
v Unii". Amsterodamská smlouva již poněkud zpřísnila
nároky na vstup, když říká, že jen ten evropský stát,
který respektuje určité zásady, může požádat o
členství v Unii. Tyto zásady zahrnují svobodu,
demokracii, právní stát a respektování lidských
práv a základních hodnot, dále respektování
základních lidských práv, jak je zajišťuje
Evropská úmluva o ochraně lidských práv a
základních svobod z roku 1950. Součástí zásad
je ale i "respektování národní identity svých členských
států".
|
|
|
Je vidět, že
i v této, zdánlivě malé formulační změně,
se projevila určitá opatrnost stávajících států
EU, aby noví členové (a zde bylo zjevné, že počet
přihlášek překračuje desítku) jasně sdíleli
stejné společenské hodnoty a cíle. Podání přihlášky
do EU bylo věcí dobrovolného rozhodnutí Ale na druhé
straně rozhodnutí o vstupu do Unie, podmínky přijetí
a úpravy smluv na nichž je Unie založena, jsou také
věcí jednání a dohody mezi členskými státy EU a státem ucházejícím
se o členství. Tuto dohodu pak musí , v souladu
s jejich ústavními předpisy, ratifikovat
všechny smluvní státy. Přístup k Evropské
unii je proto pro každý nový členský stát složitou
záležitostí. Protože stupeň integrační spolupráce
se v průběhu desetiletí, od roku 1952, neustále
prohluboval a rozšiřoval, zahrnuje desítky oblastí.
V neposlední řadě,
jde i o přerozdělování velkého objemu finančních
prostředků, kde by např. všichni současní kandidáti
ze střední a východní Evropy podstatně více z rozpočtu
EU získávali než by do něj vkládali. A to jsou peníze
daňových poplatníků především ze stávajících
zemí EU.
|
|
|
Určitá obezřetnost stávajících
států EU při přijímání nových členů je na místě. A
to tím spíše, když veřejnost tam v posledních
měsících slyší nikoliv o přijetí jedné či dvou
zemí, ale o tzv. Big bangu, tj. poměrně pravděpodobném
rozšíření EU až o deset států, nacházejících
se podstatně
pod ekonomickou úrovní průměru současné EU. Tyto
země se též musí vyrovnat s dědictvím desítky
let trvajícího "budování socialismu" jak v ekonomice,
tak zejména ve vědomí,
v celkové kultuře řešení problémů. Přirozeně:
kdyby byl na pořadu dne pouze vstup jediného kandidáta,
např. České republiky, pak by to asi proběhlo
podstatně hladčeji a bez velkého vzrušení ve veřejnosti
EU. Cílem rozšíření je však pro EU i posílení
regionálního rozměru stability a spolupráce. Je to
nesporně silný motiv, chápou jej však lépe politické
a hospodářské elity než široká veřejnost. A to
platí pro obě strany.
|
|
|
Evropská unie je otevřená novým
členům, ale současně se nechce nechat procesem rozšíření
sama zahltit. Tento postoj je přirozený a svědčí o
tom, jak důležitý je integrační proces pro stávající členy
EU. Vede i k určité opatrnosti a snaze vymezit náročná
vstupní kritéria tak, aby již v okamžiku vstupu
byl nový člen co možná nejlépe připraven a nenarušoval
svou nezkušeností komplexní integrační spolupráci.
Výrazem toho byla známá kodaňská kritéria pro
vstup nových států do EU. Evropská unie však v rámci
předvstupního procesu dělala a dělá maximum proto,
aby nové členy na naplnění těchto kritérií co
nejlépe připravovala včetně poskytování finančních
prostředků na užitečné projekty. Součástí toho
jsou i pravidelná roční hodnocení a rozsáhlá
technická pomoc. V poslední době se do popředí
dostává podpora výstavby fungujících demokratických
institucí.
|
|
|
Což ale nemohl transformační
proces v zemích střední a východní Evropy získat
lepšího spojence a zakotvení právě dík přípravě
na vstup do EU? To co se někdy zdá, že se dělá
"kvůli Bruselu", slouží primárně zájmům občanů
příslušné kandidátské země či regionu. A co více:
podstatně to přispívá ke kvalitě vlastního
transformačního procesu, zejména jeho institucionálnímu
rámci. Pravda, zjednodušení některých procedur by
možná nebylo na škodu, ale jde o velké veřejné
finanční prostředky, jejichž kontrola je nutná.
Evropská unie není prostou mezinárodní organizací s jednoduchými
cíli a jednoduchým vstupem, podmíněným jen placením
příspěvků.
|
|
|
Nároky, které na své budoucí
členy Evropská unie oprávněně klade, těsně souvisí
i s dohodnutými cíli zúčastněných členských
států, jak je vyjadřuje v závazné podobě
Smlouva o Evropské unii
a Smlouva o založení Evropského společenství. Jsou to právě tyto cíle, které činí začlenění do
integrační spolupráce v EU tak atraktivní pro
každého občana. Jsou to právě mnohé z těchto
cílů, které jsou předmětem kritiky oponentů tzv.
evropského sociálního modelu. Třeba vidět, že tyto
cíle nebude vůbec jednoduché v náročných podmínkách
globalizovaného konkurenčního prostředí současného
světa realizovat Je třeba se i aktivně podílet se na
modernizaci EU. Takové kandidáty chce EU za své
budoucí členy. I ona se nesnadno adaptuje na nové výzvy,
ale proces běží, soustředěn kolem vnitřního trhu
a hospodářské a měnové unie.
|
|
|
Připomeňme si klíčové cíle
EU a uvědomíme si, že nároky na nové členy jsou
opodstatněné. Patří sem především podpora
ekonomického a sociálního pokroku, vysoká úroveň
zaměstnanosti a dosahování vyváženého a trvale udržitelného
rozvoje. Zejména pak vytvářením prostoru bez vnitřních
hranic, posilováním ekonomické a sociální soudržnosti
a zavedením hospodářské a měnové unie, zahrnující
jednotnou měnu. K tomu přistupuje provádění
společné zahraniční a bezpečnostní politiky, včetně
postupného vymezování obranné politiky, která by
mohla vést ke společné obraně. Další cílový
komplex tvoří dodržování určitých hodnot, které
se ovšem dotýkají jednotlivce bezprostředně a každodenně
a to je zachovávání a rozvíjení Unie jako prostoru svobody, bezpečnosti
a práva, ve kterém se sice zaručuje volný pohyb
osob, ale ve spojitosti s vhodnými opatřeními, týkajícími
se kontroly na vnějších hranicích, přistěhovalectví,
práva azylu, předcházení a potírání zločinnosti.
|
|
|
Jsou to ale právě tyto cíle, které
svými nároky činí celý integrační organizmus tak
komplikovaný. Bez realizace cílů v praxi by tyto
zůstávaly jen formální, tak říkajíc na papíře.
A to si jistě nikdo nepřeje. Mnozí v EU se obávají,
že příchodem velkého počtu nových členů v krátkém
období by se funkčnost integrace mohla snížit a i to
je vede k obezřetnosti a náročnosti na připravující
se kandidáty. Tato náročnost někdy může vytvářet
podhoubí i pro otázku, zda nás Evropská unie skutečně
chce? Rozhodně nás nechce nepřipravené a i když vstoupíme do EU
v roce 2004, bude třeba počítat s tím, že ještě
potrvá, než se zdaří i komplexní, faktické začlenění
do všech integračních struktur spolupráce. Připomeňme
jen oblast fungování institucí, státní správy,
soudnictví v kandidátských státech, Českou
republiku nevyjímaje.
|
|
|
Nejlepší způsob, jak dosáhnout
zvýšení zájmu veřejnosti v zemích EU na
vstupu nových členů z "Východu" je právě prokázat,
že přínos rozšíření nebude jednostranný, že se tím zlepší naplňování
řady shora uvedených cílů. Nebylo by dobré, kdyby
se ukázalo, že by vstupem nových kandidátů mohly být
naopak některé z dohodnutých cílů EU ohroženy;
např. liknavým přístupem k plnění závazků v oblasti
fungování institucí, jednotlivých politik či
tolerováním mezinárodního zločinu nebo ilegálního
přeshraničního pohybu. Zde nestačí jen politické
deklarace vlád či parlamentů, ale praktické kroky výkonných
struktur na území nových členských států. Je třeba
počítat s tím, že po vstupu do EU budou někdejší
kandidáti muset v prvním období zvláště přesvědčivě
prokazovat, že své závazky dokáží v praxi
plnit a spolupracovat solidárně s ostatními. Ta
země, která to prokáže,
bude jistě v očích veřejnosti "staré" EU rychleji získávat
autoritu bez ohledu na počet obyvatel či ekonomický
rozměr. V EU bude i větší ochota vycházet vstříc
jejím problémům.
|
|
|
Jasná politická vůle EU pokud
jde o přijímání nových členů svědčí o tom, že
si je veřejnost a zejména politicky myslící občané
zemí EU vědomi přínosu, které pro jejich země bude
mít rozšíření nejen v ekonomické oblasti, ale
i v posilování
regionu stability a rozvoje. V západní
Evropě je vcelku shoda o tom, že jen úspěšná
transformace zemí střední a východní Evropy,
zakotvení jejich občanů v pluralitních demokraciích
a fungujícím tržním hospodářství vytvoří i pro
západní část Evropy, zvláště v podmínkách
vnitřního trhu a otevřených vnitřních hranic,
jistoty a sníží rizika případných imigračních
vln občanů, nespokojených s vývojem vlastních
zemí. Vstup do Evropské unie nesporně vytváří silný
motiv pro obě strany na úspěšnosti zakotvení nových
demokracií; je třeba ale též říci, že vstup do EU
není automatickou zárukou úspěšnosti a naplnění
shora uvedených cílů. Zodpovědnost národních
parlamentů, vlád, politických stran, podnikatelských
a zaměstnaneckých svazů je mimořádná a i proto EU
sleduje naplňování politických kritérií přístupu,
které jsou ovšem současně i základními parametry
fungování demokratického společenství.
|
|
|
Jak tedy odpovědět na shora
položenou otázku? Asi tak, že si Evropská unie přeje
vstup nových členů, ale ne za jakoukoliv cenu, ne za
cenu vlastního rozkolísání, znehybnění v rozhodování
a bez výrazné podpory veřejnosti, včetně zemědělců.
Politická vůle je jednoznačně pozitivní, tam je zájem
všech zemí vcelku shodný. Jakmile se však přejde do
oblasti nákladů celého procesu a střetů zájmů,
tam je situace složitější. Je třeba přistupovat na
kompromisy s vědomím, že i EU považuje z důvodu
vyšších bezpečnostně-politických zájmů přístup kandidátských
zemí za stěžejní prioritu. To se však uskutečňuje
v mnohovrstevnatém procesu, zahrnujícím nejen
svrchované státy, ale i různé specifické zájmové
skupiny. Ti všichni si za několik desetiletí členství
v ES/EU zvykli na určité toky prostředků a
pravidla fungování a nyní se obávají, že by je
mohli ztratit nebo se o ně budou muset dělit s jinými,
kteří jsou ještě potřebnější a naplněni možná
ještě větším očekáváním. Ale i zde je třeba
vidět, že jakkoliv jsou pro současné státy EU
ekonomická hlediska významná, stěžejní pro podporu rozšíření
na straně západní Evropy je dlouhodobě hledisko
bezpečnostně-strategické. Tj. podpora stabilnímu
demokratickému politickému vývoji v zemích,
které ještě před poměrně krátkou dobou stály na
naprosto odlišných ekonomických a politických pozicích,
ale které nyní sdílejí hodnoty a vytvářejí
instituce, odpovídající hodnotám a cílům občanů
existující Evropské unie.
|
|
|
Podklad k tomuto dokumentu vypracoval
pan Jaroslav Jakš,
Vysoká škola ekonomická v Praze a člen Team
Europe Czech Republic.
|
|
|
| |