Malérečka Božena Pařenincová:
Ty kraslice si mě k sobě samy přilákaly Paní Božena Pařenicová se věnuje zdobení kraslic více než 40 let. Kromě tradičních (škrabaných) kraslic vyrábí taky voskové reliéfy a moderní dírkové kraslice, jak slepičí, tak kachní i - jako raritu - škrábané kraslice pštrosí. „Jsem malérečka kraslic, které tvořím podle původní lidové tvorby na Valašsku,“ říká, „je to moje velké hobby. Ale dělám i adventní dekorace na dřevu dřevěné šperky, svícny, vyřezávané andělíčky, srdíčka a jiné věci ze dřeva a v poslední době se věnuji taky malovaným baňkám.“
Jak se z Vás stala malérečka, čili co máte tzv. v genech a co jste se musela naučit?
„Na prahu mé dospělosti se u nás na vesnici zakládal folklorní kroužek a já se stala jeho aktivním členem. Scházeli jsme se pravidelně na zkouškách a nacvičovali valašské tance, tancovali a tancovali, a moc se mi to líbilo. Jenomže v té době se děvčata vdávala brzy, tak ve věku 20 let, což se dnes zdá neskutečné, no a přišly děti a radosti a úplně jiné starosti a na tancování najednou nebyl čas. Mezitím jsem dětem pletla a háčkovala čepičky, papučky, kabátky, dělala různé dekorace do bytu, vyšívala apod. A když děti trochu povyrostly, tak jsem občas zašla do Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, kde se konaly různé folklorní akce.
Jejich součástí byla také řemesla, tak jsem tam chodila a dívala se, jak se co vyrábí. Jednou se tam dělaly i kraslice, byly totiž Velikonoce a já zase chodila a dívala se, jak a čím se to dělá. Doma jsem si pak řekla, že bych to mohla vyzkoušet. Tak jsem uvařila vejce, natřela je tuší a začala škrabat vzorečky - to nebyl žádný problém, to už jsem měla natrénované z výšivek - ale čím škrábat? Šla jsem tedy do manželovy dílny a brala jeden nástroj za druhým, až jsem něco našla. A manžel mi vysvětlil, že to byl soustružnický nůž, kterým jsem začala tvořit svoje první kraslice.“
Používáte i nějaké výjimečné techniky?
„Zpočátku, když jsem přišla do prodejny našeho Valašského skanzenu předvést svoji práci (a s nadějí na spolupráci), mně sice pochválili, ale taky vysvětlili, že se sice dříve dělaly kraslice na plně uvařená vejce, ovšem dnes se už pracuje na vyfouklou skořápku. To jsem si neuměla představit, v domnění že skořápka musí prasknout. Byl to můj omyl - dobře vysušená skořápka je mnohem pevnější než ta čerstvá. Hned nato jsem si prostudovala muzejní archív, obor výroba kraslic na Valašsku, a taky navštívila dvě místní malérečky paní Kovářovou z Tylovic a paní Pečivovou z Rožnova pod Radhoštěm, abych měla jistotu, že dělám vše správně. A tak začala naše dlouholetá spolupráce, jak s prodejnou, tak i na folklorních akcích ve skanzenu, kde jsem hned začala předvádět výrobu kraslic a předvádím doteď.
Snažím se dělat hlavně černé kraslice podle původní lidové tvorby na Valašsku a udržovat tak tuto tradici. Výjimečná technika je snad jen vrtání, kdy používám vrtačku s vysokými otáčkami. Na výrobu kraslic se používaly vždy jen jednoduché nástroje jako je jehla, žiletka, břitva, apod. V dnešní době to jsou třeba různé nožíky.“
Kolik času vám zabere nejjednodušší a kolik nejsložitější kraslice? A máte spočítáno, kolik kraslic jste už vytvořila?
„Nějakou jednodušší malou kraslici udělám třeba za hodinu (počítám jen to škrabání), jiná třeba, ta tradiční, mi zabere tři hodiny, pštrosí i několik dní. Ale nedělám si záznamy, kolik kraslic jsem už vytvořila, pracuji podle času, nálady a taky podle toho, kolik akcí mne čeká.“ Vlastníte titul Mistr umělecké výroby. Jak jste jej získala a co pro Vás obnáší?
„Jistě, toho titulu Mistr lidové umělecké tvorby si nesmírně vážím a děkuji odborné porotě, která podrobně prozkoumala moji tvorbu, a tento titul mně udělila. Já tak mám takovou milou povinnost udržovat tuto původní lidovou kulturu na Valašsku.“
Jste zvána na různé akce po celé republice, kde vystavujete a také předvádíte výrobu kraslic. Je zájem o vzorky Vaší tvorby i v zahraničí?
„Ano jsem zvána na akce prakticky po celé republice, ale dávám přednost našemu Valašsku a blízkému okolí, kde se zúčastňuji výstav a taky předvádím výrobu kraslic. Do zahraničí nejezdím, ale mám po světě dost kraslic na výstavách, v muzeích, nebo i v soukromých sbírkách - a kraslice si taky rádi odvezou zahraniční návštěvníci do své vlasti.“
Máte opravdu široký záběr. Pomáhá Vám s výrobou kraslic rodina nebo přátelé?
„S výrobou kraslic mi rodina nepomáhá, pracuji sama, ale naučila jsem to dceru a učím i vnoučata, když mě navštíví. Ovšem rodina, známí a přátelé mi hodně pomůžou tím, že vyfouknou vejce a skořápky mně darují. Dělají to dokonce i zcela neznámí lidé. Na folklorní akci u Vsetína mě oslovila paní, že mají doma kachny divoké, které mají takovou nazelenalou skořápku a že jí to bylo líto je rozbít. Tak je všechny vyfoukala a přišla mi skořápky nabídnout - a to celou krabici. Měla jsem velkou radost.“
Kdyby chtěl někdo doma začít s výrobou kraslic, co mu poradíte v prvé řadě?
„Poradím, ať to udělá jako já na začátku, ať uvaří vejce, natře tuší a zkusí vyškrabat třeba kopretinu, to zvládne snad každý. A až nasbírá a usuší skořápky, tak může to samé vyzkoušet už na prázdných skořápkách.“
Poslední otázka: Jak slavíte Velikonoce konkrétně u Vás?
„Celé Velikonoce mám pracovní a trávím je ve skanzenu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, kde každoročně předvádím už více než 40 let moje kraslice. Hrají mi k tomu místní cimbálovky a líbí se mně všechno, co hrají.
Na závěr bych chtěla říci, že jsem vděčná osudu, že vedl moje kroky do skanzenu v době velikonoční a ještě s úsměvem dodávám, že si mne ty kraslice k sobě samy přilákaly a že věděly mnohem dříve než já, že jim věnuji takovou spoustu let.
Rovněž děkuji za online rozhovor o mojí tvorbě a zdravím redakci i čtenáře časopisu Seniortip.“