Jan Letzel - architekt
Narodil se do rodiny hoteliéra v Náchodě 9. dubna 1880. Studoval architekturu u profesora Jana Kotěry a patřil mezi jeho nejlepší studenty.
Jeho zájmem bylo poznat cizí architekturu a vypravil se do světa. Studijní cestu zahájil v roce 1902 po Čechách, o rok později navštívil Dalmácií, Černou Horu, Bosnu a Hercegovinu. Pobýval přes rok v Egyptě, ale jeho lákalo hlavně Japonsko, kde strávil 13 let (1907-1920). Navštívil Přední i Zadní Indií, Čínu i Severní Ameriku. Následující léta se do Japonska několikrát vrátil a zažil jedno z největších zemětřesení v té době. Přírodní katastrofa na něho silně zapůsobila. V Japonsku zanechal se svou prací největší stopy.
V době, kdy tam působil jako asistent německé firmy vyzdobil slavnostní síň německého císařství v Tokiu. Později se spojil se známým českým inženýrem K. J. Horou do společné firmy. Po jeho odjezdu do Číny vedl firmu sám. Vznikly zajímavé projekty klášterů, jezuitská univerzita, budovy Ústředního svazu japonských lékařů, obchodní muzeum v Osace, hotely a množství dalších budov.
Také se podílel na rezidencích různým podnikatelům Jeho dílem byl i pavilon určený pro průmyslové výstavy v Hirošimě, dokončený v roce 1915. Byla to pětipodlažní zděná budova s ocelovou konstrukcí, vysoká 25 metrů, v zastavěném důležitém obchodním centru. Stála na břehu řeky nedaleko mostu, který v srpnu 1945 sloužil jako orientační bod pilotům při svržení atomové bomby na město. A jako jediná stavba v centru města výbuch atomové bomby, výbuch přežila. Na budově je pamětní deska s nápisem „že dne 6. 8. 1945 v 8,15 explodovala atomová bomba přesně 570 metrů nad touto budovou“. V té chvíli celé město lehlo popelem a zůstala stát pouze kostra této budovy. Od roku 1955 nese název Hirošimský památník míru, od roku 1996 je na Seznamu UNESCO. Torzo budovy stojí v parku s rozlohou 45 hektarů, který je také chráněnou památkou.
Architekt Jan Letzel se snažil stavět budovy systémem, který by odolal zemětřesení a jako nové stavební prvky tam přinesl železobetonové a ocelové konstrukce, použité právě pro klenbu Výstavního paláce. V době I. světové války se zabýval malířstvím a modelováním. Po skončení války se nakrátko vrátil do Čech a po získání naší státní samostatnosti působil v Tokiu jako první, neplacený, obchodní atašé československého velvyslanectví.
V naší zemi je nejznámější stavbou pavilon Dvorana v Lázních Mšené z roku 1905, kde při výstavbě uplatnil japonské motivy. Není to jediná stopa u nás. Podílel se na přestavbě secesního hotelu Šroubek v Praze. V roce 2009 byl v Brně zcela náhodně objeven hrob, který architekt navrhoval, nejspíše na popud své sestry, která tam tehdy žila. V roce 2016 byly japonskou delegací přivezeny fragmenty z Atomového dómu v Hirošimě, jak se nazývá a předány členům jeho rodiny a městu Náchod. Schránka s fragmenty byla umístěna do opravené architektovy hrobky.
Vrátíme se zpět k jeho životu do počátku 20 let minulého století, kdy začal architekt trpět psychickými problémy, která se neustále zhoršovaly. Zřejmě spouštěčem bylo další zemětřesení, při kterém mnoho jeho staveb nevydrželo. Zklamaný se vrátil do Čech a skončil v sanatoriu pro duševně choré. Zemřel 26. prosince 1925 a byl uložen do rodinné hrobky v Náchodě.
Možná, kdyby tušil, že jeho nejnáročnější palác v Hirošimě jako jediný přežije zkázu atomové bomby by se mu duševní nemoc nerozvinula. O jeho životě byl natočen film Rajská zahrada vyšla i kniha jeho Dopisů z Japonska“.