Nadpis vystihuje vývoj mého vztahu a schopností s použitím auta. Náš první automobil byla ojetina Škoda Octavia v polovině 60tých let. Na tomto automobilu jsem se pouštěl do různých oprav, včetně zabroušení ventilů v motoru. Auto sloužilo ke všeobecné spokojenosti.
Poté jsme měli celou řadu aut, na kterých jsem prováděl potřebnou údržbu včetně drobných oprava. I manželka neměla problém, když se auto zastavilo si poradit, dolít benzin z malého kanystru v kufru, který jsme vozili, protože neukazoval ukazatel stavu benzinu, dokázala nejen za deště v louži nalézt stěrač, který jí za jízdy uletěl, ale i jej před další jízdou připevnit.
Automobily to byly vesměs spolehlivé, všechny měly vzadu takovou kouli, na kterou se připojoval vozík. Co vše jsme takto převezli se nedá popsat.
Všechny měly varování před zadřením motoru ve formě červeného světélka na ciferníku pod volantem. Přesto, že se nikdy nerozsvítilo, zůstalo v paměti, tedy naší paměti jako varování. Není proto divu, že když u současného auta se tam za jízdy ukázalo červené světélko, a ještě k tomu ve tvaru vykřičníku, zmocnila se nás panika.
Panika zbytečná, protože jak se později ukázalo pouze signalizovalo pokles tlaku v pneumatikách, v důsledku poklesu teploty venku. Počítač usoudil, že si auto, tedy pneu žádají dofouknout. Splnili jsme tuto žádost auta u benzinové pumpy, ale ouha, vykřičník křičel dál.
Naštěstí u té pumpy byl i pracovník blízkého servisu, který, když viděl naše rozpaky nám doporučil vypnout to, tedy ten vykřičník z počítače. Ono se to řekne, vypnout něco z počítače, ale když ten počítač v autě nemá klávesnici. V autě jsou jen samá hejblátka, tlačítka.
Tak ten ochotný pán nám ukázal to vypnutí vykřičníku z počítače a já jsem si uvědomil, že příště asi pojedeme rovnou do toho servisu i pro dofouknutí kola.
Ale řekněte, je to jen moje neschopnost nebo je to počátek vlády elektroniky, počítačů a robotů nad lidmi a jejich potřebami?