V dobì kdy k nám pronikla epidemie Coronaviru ustoupila trochu do pozadí zpráva o tom, ¾e zemøel oblíbený zpìvák, textaø a malíø, ale hlavnì velký tramp Jan Vyèítal. Snad i proto, ¾e byl u¾ dlouho nemocný a neobjevoval se na veøejnosti. A pøesto ta smutná zpráva otøásla snad všemi, kdo jen trochu znali jeho tvorbu. Proto¾e jen málokdo neznal jeho krásné písnièky - jednak americké lidovky, ke kterým napsal èeské texty, ale také tøeba australské a v neposlední øadì vlastní èeské - napøíklad o hrdinství našich výsadkáøù ze války nebo o osvobození Plznì americkou armádou.
Já sám jsem sice nikdy netrampoval, pøesto¾e do pøírody jsem chodil rád. Ale padesátá a šedesátá léta v období totality pøála pøedevším jiným aktivitám, do kterých nás s chutí nahánìli. Trampské písnièky jsem proto nepoznal na dvou pionýrských táborech, kam mì rodièe poslali a které pro mne byly naprostou katastrofou. Bylo to kupodivu na školních zájezdech po hradech, zámcích a jiných zajímavých místech. A pøi návratu z tìch výletù se kromì jiných v autobusu zpívaly i trampské písnièky, které jsem si oblíbil.
A pozdìji, kdy¾ byly vydávány na gramodeskách a pak kazetách, mìl jsem jich doma slušnou sbírku. Mezi ty nejoblíbenìjší patøily ty od skupiny Rangers, kterou spoluzalo¾il Honza Vyèítal v roce 1965. Ta skupina hrála americké lidovky a èeské texty k nim psal právì pan Vyèítal. Byly to nádherné texty a snad byly ještì lepší, ne¾ ty originální, co¾ jsem ovšem tenkrát nemohl posoudit, angliètiny ještì neznaje. Zpíval je on sám a èasto také Michal Tuèný a nìkteøí další. Ty písnièky jsme si vzali s sebou do emigrace a pøehrávali si je v San Francisku, kde nám Rangers pomáhali pøekonávat poèáteèní problémy s adaptací na druhém konci svìta. Honza Vyèítal a jeho pøátelé muzikanti a zpìváci byli prostì s námi, sem patøili a dodávali nám optimismus - pøesto¾e sami mìli doma nemalé problémy.
V dobách tuhé ,,normalizace" v poèátku 70. let mìl Jan Vyèítal zákaz vystupování a publikování - byl toti¾ také výborným karikaturistou a ilustrátorem knih. A také anglický název skupiny se samozøejmì komunistùm nezdál. Aby vùbec mohli dál hrát, museli si ten název poèeštit - a tak se z nich stali Zelenáèi.
O tom všem, a ještì o mnohém dalším mi vyprávìl Jan Vyèítal, kdy¾ jsem s ním dìlal rozhovor pro krajanské noviny na koncertu, který poøádala organizace Sokola ve svém sále v kalifornském mìstì San Mateo nedaleko San Franciska v øíjnu 1990. Sál byl nabitý nejen Èechy, Moravany a Slováky, ale také Amerièany. Sálem znìlo ,,Já trvám na tom, ¾e Plzeò osvobodil Patton" nebo „Silver A, Silver B"....A všichni nadšenì tleskali a donutili Rangers nìkteré písnièky opakovat. Skupina si koneènì splnila svùj sen a pøijela na svùj ,,divoký západ". Název Zelenáèi odhodili okam¾itì s pádem tyranské totality a teï nasávali atmosféru Ameriky. Jan Vyèítal byl velice vstøícný a pøátelský. A kdy¾ jsem mu ukázal nìkolik kazet s jejich písnìmi a øekl mu o tom, jak jsme je i tady celou dobu rádi poslouchali, jak nám ty písnièky pøinášely radost, zašel hned za ostatními èleny skupiny, aby jim o tom povìdìl a aby je také podepsali.
Informoval jsem Jana Vyèítala o tom, ¾e v South Lake Tahoe v horách Sierry Nevady ¾ije skladatel mnoha trampských písní a velký moøeplavec Eduard Ingriš. ,,Samozøejmì poèítáme s tím, ¾e ho urèitì navštívíme", prohlásil Vyèítal. A skuteènì se to stalo. Jak mne pozdìji informovala man¾elka mého pøítele paní Nina Ingrišová, muzikanti nelenili, vydali se do kalifornských hor a v domì u jezera Lake Tahoe navštívili u¾ tì¾ce nemocného skladatele, kterému zazpívali jeho Niagáru a Honza Vyèítal mu vìnoval jednu ze svých kreseb.
Rozlouèení s Janem Vyèítalem probìhlo v Praze 1. bøezna 2020. Nebyl jsem tam tenkrát - ale nevadí. Ve svých písnièkách a kresbách je poøád s námi a snad nás i teï znovu trochu posiluje.