To, že má čeština těžkou gramatiku jak při časování, tak i skloňování, je notoricky známé, ale teď možná čtenáře naposled překvapíme. Málokdo to ví, ale bylo totiž zjištěno, že naše mateřština nemá pádů sedm, jak se běžně učí ve škole, ale bouřlivá doba jednadvacátého století k nim přidala dalších třináct! Podívejme se na ně! Nejprve těch klasických 7:
1. pád = kdo, co = nominativ
2. pád = koho, čeho = genitiv
3. pád = komu, čemu = dativ
4. pád = koho, čeho = akuzativ
5. pád = oslovujeme, voláme = vokativ
6. pád = o kom, o čem = lokál
7. pád = s kým, čím = instrumentál.
A nyní dalších novodobých 13 :
8. pád = kdo z koho = korytativ
9. pád = koho jak = buzerativ
10. pád = koho kam = deliminativ
11. pád = kdo koho = likvidativ
12. pád = jak na koho = intrikativ
13. pád = komu co = podmazativ
14. pád = co za co = korupcionál
15. pád = jak komu = protekcionál
16. pád = kdo za koho = hejblativ
17. pád = kde kdo = semtamcionál
18. pád = kdo kdy = definitiv
19. pád = kdo s kým = kopulativ
20. pád = co na co = prezervativ.
Vidíme tedy, že každopádně na každý pád se čeština neustále díky lidové tvořivosti vyvíjí – k velkému zděšení puritánů, ale naopak k nesmírné spokojenosti humoristů!
A nyní se v tomto ponoru do tajů češtiny opět vrátím na mnohokrát zorané pole poezie, mírně pohnojené absolutními rýmy:
Nejkrásnější koně měla, přesto náhle oněměla.
Není pouze flétna příčná, příčná může být i pryčna.
Mladé prodavačky z Bily mého Bila pěkně zbily!
Paseku u lesa měl jako na dlani, výstřely letěly vysoko nad laní!
Milí lotři – tenhle provaz, je připraven právě pro vás!
Hamletovské dilema dneska zase tu mám,
pít či nepít chvílema, o tom marně dumám.
Chceš-li děvče kozu dojit, tak si pro ni musíš dojít!
Marně hochu vémě hladíš, pivo ničím nenahradíš!
