ČERNÉ PASAŽÉRKY
Několik roků jezdíme čtyři kamarádky do Sydney na výstavu „Hair Expo”. Roku 2014 to nebyla výjimka. Austrálie zrovna ten víkend oslavuje královniny narozeniny a v pondělí po tomto víkendu se nepracuje. Australané snad ze všech národů na světě slaví nejvíce státních svátků. Rádi oslavují a to, že anglická královna Alžběta ll má narozeniny, byl další důvod k radovánkám. Ten dlouhý víkend se v Sydney dějí různé akce. Mimo kadeřnické výstavy také “Vivid lights Festival” a jiné zajímavé aktivity.
Jakmile jsme odhodily tašky v hotelu, vzaly jsme si taxíka k pavilónu „Hair Expo”, kde jsme nakoupily nové přípravky na vlasy a zhlédly přehlídky účesů. Takové výplody fantazie a přehnané frizůry, bychom stejně nemohly praktikovat na hlavách našich zákazníků, tak jsme z haly co nejdříve vypluly.
Chtěly jsme mimo kadeřnických záležitostí navštívit známou tržnici „Paddington market“, nakoupit nějaké drobnosti a večer se podívat v „Darling Harbour“ na fantastický festival „Vivid lights”. Budovy kolem přístavu jsou při té příležitosti osvětlené, mění se na nich obrazy, vyhrává muzika, nad vodou se průběžně střídají uchvacující hologramy a ze všeho nejkrásnější je pohled na sydnejskou „Operu”, „Harbour Bridge“, „City Hall“ (radnice). Okolní věžáky jsou zahrnuté do programu a každým rokem se mění exhibice, ale vždy je to perfektně vymyšlené. Podívaná končí ohňostrojem. Dáša nám poradila, ať si koupíme jízdenku, která platí jak na autobusy, tak i na vlaky. Problém s parkováním bude vyřešen a budeme se přemísťovat státní dopravou. Míšino auto, ať si hezky na parkovišti u hotelu odpočine.
Popadly jsme zakoupené vstupenky a okamžitě použily na autobus směr tržnice. Z tržnice na hotel se převléci a večer z hotelu zase autobusem na stanici metra.
Nasedly jsme do vlaku a hurá na osvětlené budovy. Vlak zastavil a my se orientujeme, kterým východem bude nejlépe vystoupit, abychom dlouho nešlapaly k přístavu.
První vyšla Dáša, vložila vstupenku do mašiny, závora se uvolnila a ona prošla na druhou stranu. Hrnula jsem se za ní, mašina však blikala, že jízdenka je neplatná. Závora mě na druhou stranu nepustila. Eva s Míšou měly ten samý šok jako já. Co dělat? Přesunuly jsme se k jinému východu a dělo se to samé. Nemohly jsme se prostě dostat ven. Jak to, že Dášu závora pustila? Teď na nás zavolají revizora a bude průšvih. Vypadá to na pokutu. Četly jsme varování na ohromné tabuli, která strašila s $800 pokutou bez platné jízdenky. Těpic, to jsme nečekaly, do jakého problému jsme se dostaly? Dáša nás ztratila z očí, neboť jsme se v davu cestujících zamotaly. Náš zádrhel nás uvěznil v meziprostoru a nebyla naděje, jak z toho vyvázneme.
V tom šla celá skupina turistů asijského původu pod vedením průvodkyně mluvící za všechny anglicky. Aby návštěvníci nemuseli každý zvlášť strkat lístky do mašiny se závorou, zavedla tlupu k zaměstnanci, co tam tak v koutě okouněl a nás panikařících si ještě nevšiml. Žena mu něco vysvětlovala a podávala jízdenky úhledně naskládané na sobě. U jedné výstupní mašiny uvolnil zábranu a výprava začala procházet na druhou stranu.
Duchaplná Míša povídá: „Holky, deme” a my přikrčeně, neboť jsme nad drobnými Asiaty přečuhovaly o dvě hlavy, cupitaly za nimi. Zaměstnanec se divně koukal, ale nereagoval. Naše vizáže neodpovídaly výpravě, co zrovna prošla, ale my suverénně pod velením odvážné Míši, jako by nic byly nalepené na nich. Skupina se na druhé straně zastavila a my s ní. Stály jsme tam s nimi nějakou dobu, aby vypadalo, že k nim patříme a pak jsme se pomalu odklidily z dohledu zaměstnance. Bohužel, ocitly jsme se u východu z jiné strany, než byl původní plán. Měly jsme však radost, že jsme z toho všeho vyvázly bez úhony. Chudera Dáša, nevěděla, co se s námi stalo a kam jsme zmizely. Z naší strany jsme ji viděly přes dvě výlohy, jak na nás netrpělivě čeká. Byla k nám otočená zády, což nepomáhalo. Začaly jsme ji tedy povolávat mobily, ale pro hluk v nádražní hale naši výzvu neslyšela. Vyskakovaly, mávaly jsme před výlohami, ale kočku vůbec nenapadlo se skrz sklo na naše akrobatické kousky podívat. Míša ze zoufalství začala křičet: „Dášo, Dášo!!“ Ta se v tom okamžiku otočila a viděla nás komicky gestikulovat. Chytrou holku napadlo s její platnou jízdenkou projít k nám. :“Jak to, že tvoje jízdenka tě propustila a nás ne?” Vytáhly jsme příčinu problému a zjistily, že Dáša seniorka na tu její zvýhodněnou kartu obdržela jízdenku, co automaticky platila na celý den. Naše platila pouze na dvě hodiny a denní tiket jsme si měly vyžádat všechno by bylo v pořádku. To jsme ale nevěděly. Radovaly jsme se, že jsme zase pohromadě. Musely jsme však obcházet celé nádraží, než jsme se dostaly, kam jsme měly namířeno. Večeři ani podívanou „Vivid festivalu” jsme nezmeškaly a měly jsme ohromnou legraci z našeho uličnictví.
