Rýmy téměř absolutní – 1

O pití a jídlu

Hamletovské dilema dneska zase tu mám,
pít či nepít chvílema, o tom marně dumám.

Pivař zase jednou nalít,
když si nechal vína nalít.

Nešťastník byl shledán vinným,
ač byl opit moštem vinným.

Marně hochu vémě hladíš,
pivo ničím nenahradíš.

Když máme dnu, jdeme ke dnu,
přesto dáme ještě jednu.

Už ses hochu dosti nasál,
hleď se rychle vrátit na sál!

Čerstvá láva volá sláva, tady je to jiná káva!

Naši kravku denně dojím -
pokaždé, když jídlo dojím.

Chceš li děvče kozu dojit, tak si pro ni musíš dojít.

Už od mládí byl si jist, že nebude maso jíst.
Těžko pozná je-li to, tlačenka či jelito.

Při poslední leči pořádně se lek´, dodnes se teď léčí, denně bere lék!

Vylezli jsme na jedli a tam jsme se najedli.

Navštívil rybářskou baštu, dal si tam pořádnou baštu.

Tohle všechno asi nesní, o tom se mu ani nesní.

Když svou ranní kávu pila, ozvala se první pila.

Banány, ač evidentně nejsou její, ráda má a třeba i nezralé je jí!

Probůh Honzo – rychle jez! Už se blíží první jez.

Prozraď, jestli radši spíš, nebo spíš luxuješ spíž!
V prvním případě pak sníš, v druhém prostě všechno sníš.

Po otravě strašným jedem rychle do špitálu jedem.

Jdu-li do hospůdky s Mírou, potom vždycky piji s mírou.

Text: Vladimír Vondráček
Ilustrace: František Kratochvíl

* * *

Zobrazit všechny články autora