Zvonička na Soláni

Malíři považují Soláň za odraziště bohů. Ti pravověrní už před sedmdesáti lety snili o tom, že poblíž vrcholu vybudují galerii valašských výtvarných umělců. Jejich sen se podařilo uskutečnit na sklonku roku 2006. Stavbu zvonice zaštítilo Sdružení pro rozvoj Soláně, kterému předsedá ing. architekt Jiří Kotásek ze Zlína, autor projektu financovaného Evropskou unií, Českou republikou a Sdružením pro rozvoj Soláně. Základní kámen zvonice byl položen 5. května 2006, slavnostní uvedení do provozu se uskutečnilo 18. listopadu 2006. Realizace projektu přišla na více než 6 milionů korun a byla z větší části hrazena z fondů Evropské unie, zbytek sponzory z regionu. Zvon o váze sto kilogramů věnovalo zvonařství v Halenkově. Dvoupatrový objekt zvonice slouží jako informační centrum, je v něm také výtvarná galerie. V létě 2007 zde otevřeli v pořadí už II. valašský salón výtvarných umělců. V přízemí je stálá expozice malířů věrných Soláni. Připomenuta je spisovatelka Marie Podešvová a řezbář Jan Knebl. V prvém a druhém patře jsou umístěna výtvarná díla malířů a řezbářské práce sochařů.

Správkyní zvonice je od jejího uvedení do provozu Petra Blinková. Pochází z Brna, na Soláň se provdala. "Už tady žiji několik let," prozradila. "Je zde opravdu krásně, přímo poeticky, ale je pravda, zima tady trvá půl roku a prošlapaný chodník zmizí když zafouká."
K samotné zvonici řekla: "Od počátku byl objekt projektován jako prostor pro kulturní a společenské akce, zároveň jako informační centrum. To mi vyhovuje. Umění mám hodně ráda, zvláště obrazy. Mým snem bylo mít velký dům s mnoha obrazy. Nějaké obrazy mám. Ostatní tady ve zvonici, i když nejsou moje, je krásné dívat se na ně. Stálá expozice představuje pilíře výtvarné tvorby ze Soláně, malíře Františka Podešvu, Jana Kobzáně, Aloise Schneiderku, Karla Hofmana. Každý z nich má osobitý rukopis, obrazy vypovídají o životě horalů a zdejší krajině, prostě jsou nádherné. V patře vystavuje v rámci druhého Valašského salónu pětatřicet malířů Valašska. Tradiční krajové motivy až po modernu. Díla některých jsem viděla už při loňském Salónu a mohu říct, že bych si od každého autora nějaký obraz vybrala.

Zvonice zároveň slouží jako informační centrum. Návštěvníkům jsou k dispozici pohlednice, příležitostné razítko, mapy, informační brožury, suvenýry. Poskytujeme také klasické služby s radami: kam na pěší túru, kudy na cyklotrasy, zajímavá místa v okolí, v zimě sněhové podmínky. Služby chceme rozšířit o internetový terminál a fax. Už nyní jsme dostupní na  webových stránkách: www.zvonice.eu

Ve zvonici také pořádáme koncerty. A uskutečnilo se tady už několik svateb - prostor provoněný dřevem a květinami je jistě pěkným zážitkem nejen pro nevěstu a ženicha, ale pro všechny svatebčany. Z programů, které tady byly vzpomenu např. výstavu soch a obrazů Vladimíra Komárka nebo v rámci pořadu Host na Soláni, posezení z hudebníkem Janem Rokytou.

Do budoucna chceme tradiční sečení luk rozšířit na soláňskou národopisnou slavnost. Na podzim to bude Salón valašských výtvarníků… Myslím, že mohu říci, že zvonice dobře slouží účelu, jakému byla určena. Návštěvníci (přes prázdniny i 100 denně, o víkendech kolem 200 denně) nešetří chválou. Takže zvonička vlastně jako by tady byla odjakživa."

Není bez zajímavosti, že se v prostoru zvonice stýká katastrální území tří obcí: domovské Karolinky, Hutiska-Solance a Velkých Karlovic. Nedaleko je prastará hospoda Čarták, ve druhé polovině 19. století strážní stanoviště portášů, kteří ohněm a kouřem dávali znamení o blížícím se nebezpečí uherských nájezdníků. Nedaleko je ateliér akademického malíře Karla Hofmana, opodál srub malíře Františka Podešvy a jeho ženy spisovatelky Marie a také dřevěnice malíře a zbojníka Jana Kobzáně.

Text a foto: Richard Sobotka

Foto:
1. Zvonice na Soláni
2. Petra Blinková
3. Výstavka tradičního nářadí a oděvů