Chvála písma a písmen
Možná to bude profesionální deformací, možná tím, že jsem vždycky byl značně nesystematický, ale možná prostě z neznámého důvodu jsem při těchto svých chváleních dal přednost numerům a cifrám před logicky se nabízejícím písmem a písmeny. Takže tedy až nyní, pozdě, ale přece!
Obligátně začnu tentokrát dobře známou definicí. Písmo je soustava grafických znaků, které slouží k zaznamenání jazyka a písmeno je pak jednotlivý znak konkrétního písma, nebo – chcete-li – abecedy. Je tedy nad slunce jasné, že písmo a písmena jsou neskonale důležitější, než čísla a číslice. Bez zaznamenaných jednotlivých písmen, která se skládají do jednotlivých slov, vět a tak dále, bychom si totiž museli všechno pamatovat! A naopak - nebýt číslic, možná bychom byli ušetřeni těch největších trablů, způsobených počítáním lecčeho! Vždyť díky počítání se dá zjistit nejen jak je co daleko a jak je co těžké, což je ještě poměrně neškodné, ale i jak je kdo starý a jak je kdo bohatý! A zde to slůvko „díky“ zcela jistě už zasluhuje uvozovky, protože tato zjištění vedou k závisti, ta pak k nenávisti a – raději to nebudu dále rozvádět … Nejprve ale letem světem o písmech a písmenech opět za pomoci milé Wikipedie.
Veškeré lidské grafické znázorňování začalo tak zvanými obrázkovými kryptogramy, které se zachovaly v různých jeskyních, a kterými ještě v polovině 19. století žádali severoameričtí Indiáni Kongres USA o navrácení svých lovišť! Z kryptogramů vzniklo písmo klínové i hieroglyfy a pro každou hlásku jiný znak vynašli Féničané.
A opět jako leccos bylo i písmo vynalezeno nezávisle a mnohokrát různými civilizacemi. Těch známých i pozapomenutých písem je tolik, že by jen jejich výčet zabral pár stránek. Jistě je známo, že i v současné době používají některé národy různé druhy písem i písmen. Od obrázkového, přes „rozsypaný čaj“ a azbuku či alfabetu, až po naši latinku. A právě na ni bych s laskavým svolením ctěné obce čtenářské nyní krátce zaměřil své hlavní chválení.
Latinka patří mezi písma hlásková neboli abecední čili alfabetická, v nichž stačí pouhých pár desítek písmen k zaznamenání téměř všeho, a zde je tedy jistě na místě chvála jako hrom! Z důvodů úsporných si pak jednotlivé národy pro některé hlásky své mluvy vytvořily tak zvané spřežky, kdy pro písemné vyjádření některých hlásek se spojí pár písmenek. Možná překvapí, že v češtině je to na příklad spřežka „ch“, v angličtině „the“ a v němčině „tsch“. Většinu těchto spřežek vysloví správně pouze rodilí mluvčí a zejména angličtina se tím snad mstí ostatním jazykům. Ty si to ale nenechávají líbit a zejména čeština políčila na „cizáky“ jiné zrady, na příklad hlásku a písmeno „ř“. Pojďme ale k další chvále písmen a zaměřme se na jejich obrazový tvar.
Kapitolou samou pro sebe jsou kapitálky, které se někdy používají v textu na počátku kapitol nebo i stránek a někdy jsou to nádherně zdobené iniciály.
O těchto malých grafických dílkách, ozdobných či zcela normálních, se více méně pochvalně rozepsalo hodně našich známých literárních tvůrců, fejetonistů i textařů. Ne marně ti posledně jmenovaní spojují velmi často ve svých textech písmena s láskou. Možná si vzpomenete – „Láska – to jsou jen písmena“, anebo „L – dvě ruce značí mou a Tvou, A – je stan a střecha nad hlavou, S – to v sobě tají, hada co byl v ráji, K – je kytka v květu a to slovo náhle je tu…“ Fejetonisté se pak zamýšleli nad zajímavou podobou některých písmen. Na příklad Rudolf Křesťan tak zjistil, že má velké potíže s tím, jak se píše velké psací písmeno „Q“ - a není se co divit! Naopak je se co divit, ba je téměř k nevíře, že si troufnu vstoupit na tento tenký led a přidat alespoň pár svých představ. Pro jistotu ale vynechám ta už výše uvedená oslavovaná písmena.
„B“ mi tedy připomíná těhotnou ženu, „C“ - správně zahnutý rohlík, „D“ - Měsíc v polovině své dorůstající fáze, „E“ a „F“ - jako asi kdekomu – hrábě celé a s ulomeným kolíkem, „H“ - jeden šprincl žebříku, „I“ - antický sloup, „J“ – fajfku, „M“ – hrad Trosky z mého rodného Českého ráje, „N“ – prostě nic, „O“ - jako úplněk či celý kruh naopak všecko! P“ je prostě písmeno, kterým začíná nejvíce slov a připomíná mi plýtvání, „Q“ pro jistotu také vynechám a „R“ je pro mne zvukomalebný rachot. „T“ mi připomíná staré strašáky v polích a s písmenem „U“ mám trochu problém. Připomíná mi totiž sice údolí, ale také jakousi utopenou utopii. Při spatření „V“ a „W“ se mi vybaví Voskovec a Werich a jsou to vlastně - s dovolením – také mé iniciály, a při pohledu na „X“ vidím – s prominutím - jistý tvar ženských nohou. Písmeno „Y“ mi připomíná rozcestí a dále nejvýše tak něco natvrdlého a „Z“ - jako asi většině motoristů – zatáčku. Ejhle – právě jsem zjistil, že jsem zapomněl na „G“ – takže mi připomíná globus a tedy vlastně celý Svět, který bych chtěl celý projet, poznat, a který určitě neprojedu a nikdy nepoznám.
Základní a nejdůležitější chválu písem a písmen jsem tentokrát přinesl hned v prvních odstavcích, v závěru jsem se drze vypořádal s naší abecedou a doufám jen, že alespoň některá z mých „písmenných asociací“ se také chválit dá.
