Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Josef,
zítra Světlana.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Z POHÁDKY DO NEPOHÁDKY a pak zase zpátky (2)
 
Řeknete si – jsme přece magazín pro seniory!  Ale život je rovněž plný krásy a tím radosti. Říkáme – právě proto pohádky a říkanky. Kdopak má v dnešní uspěchané době čas na čtení a vyprávění pohádek svým dětem a vnoučatům a to i přesto, že si pamatujeme, jak dětství bylo nejkrásnějším časem našeho života, které obohacovalo naši fantazii a bylo plné tajů a překvapení, přitom bylo jedno, kde jsme žili a čím jsme byli obklopeni.

Na základě úspěšnosti Babibajek paní Marie Zieglerové jsme se rozhodli představit našim čtenářům novou serii pohádek pro vás a vaše děti i vnoučata a hlavně také pro ty, kteří nezapomněli na kouzlo vyprávění našich prarodičů i rodičů a rádi na něj vzpomínají.
 
Vtipný název „Z pohádky do pohádky a pak zase zpátky“ dává čtenářům znát, jaký úžasný výběr bude obsahovat a jaký bude tento 22 dílný seriál, to nakonec budete moci posoudit sami – od klasických s princeznou takovou či makovou až k moderním obrazům současného života, dalo by se říct pohádky nepohádky, do kterých spisovatel Eduard Světlík mistrně vložil své životní zkušenosti a nenásilnou formou bude působit nejenom na nás, ale nenásilnou formou také obohatí i ty naše drahé nejmenší.
 
Redakce Senior Tip
 
* * *
 

Král a šašek
 
Byl jednou jeden král, celkem hodný a spravedlivý, ale někdy zase ješitný a umíněný. Jak si něco umanul, muselo být chtě nechtě po jeho. Když si tak jednou pochvaloval, jaký v jeho říši vládne pořádek a mír, jak ho všichni poslouchají, ozval se jeden nový rádce: „Všichni ne.“
 
„Kdo mě neposlouchá?“ vyletěl král.
 
„Poddaní ano,“ pravil rádce,“ ale zvířata, která přece také patří do tvé říše, ta si dělají, co chtějí. Vlci dáví ovce, orel odnáší slepice, sovy chytají králíčky, delfíni se cpou rybami… Jaký je to pořádek a mír?“
 
„To je skandál!“ zvolal král. „Jak to, že mě na to nikdo neupozornil? Nebudu ve svém království trpět žádné nesváry. Všichni tu budou žít v míru a pokoji.“ A hned dal vyhlásit, že jeho vůle platí také pro všechnu zvěř. Na zemi, ve vzduchu i ve vodách.
 
Ale zvěř si královských příkazů nevšímala, dál si žila po svém. Král tedy přikázal rádcům, kněžím a učitelům, aby učili zvířata snášenlivosti. Nějak se jim to však nedařilo. Když už byli všichni s rozumem v koncích, ozval se dvorní šašek. „Já bych možná věděl o jednom místě, kde spolu žijí nejrůznější zvířata a všechna se dobře snášejí.“ A určitě neměl na mysli žádnou zoologickou zahradu, protože ty tehdy ještě nebyly. Muselo to být něco jiného.
 
„Co to je?“ chtěl vědět král.
 
„Jak bych to řekl,“ váhal šašek, „taková ohrada či obora…“
 
„Můžeš mi ji ukázat?“
 
„Mohu,“ řekl šašek, „ale ne teď. Až se setmí.“
 
V noci pak vyvedl krále na hradní věž, ukázal na nebe plné souhvězdí a pravil: „To je ta obora, v níž spolu žijí divoké šelmy a bezbranná zvířata jako hrdličky. Podívejte: Lev a Beran, Delfín a Ryby, Vlk a Zajíc… Snášejí se? Snášejí.“
 
„Opravdu,“ divil se král. „Moji rádcové to nevidí, a ty ano. Čím to je?“
 
„Asi tím, že nepatřím k panstvu, ale k obyčejným lidem. Ti jsou zvyklí dívat se vzhůru: k vrchnosti, aby nepřeslechli její příkazy; ke slunci, aby jim uschlo prádlo; k mrakům, aby zapršelo; i k těm souhvězdím, aby je provázela temnou nocí. Kdežto panstvo, to se dívá jenom dolů: na služebnictvo, na poddané, na truhly s poklady… Jak by mohlo vidět hvězdy?“
 
„Tak ty jsi moudřejší než moji šlechtičtí rádcové?“
 
„To, co jsem vám ukázal, je možná důvtipné, ale není to ta pravá moudrost.“
 
„A ta spočívá v čem?“ otázal se dobře naladěný král.
 
„V tom, že moudrý člověk nechce měnit přirozenost zvířat, stačí mu, že ji zná. Když se mu chce smířit beránka s vlkem, má na to báje a pohádky nebo tohle nebe plné hvězd. A to mu stačí.“

 
 
Eduard Světlík
* * *
Ilustrace © Miroslav Šesták

Zobrazit všechny články autora


Komentáře
Poslední komentář: 21.04.2017  12:07
 Datum
Jméno
Téma
 21.04.  12:07 Václav
 20.04.  11:29 Dagmar
 20.04.  11:07 Mara
 20.04.  08:06 Von
 20.04.  06:06 Bobo :-)))