Když jsem se onehdy procházel ulicí „Ve Smečkách“ a střídavě se vyhýbal psím výkalům a autům na chodníku, začal jsem přemýšlet, co s těmi nedbalými páníčky a paničkami, kteří nechávají své miláčky kálet kdekoliv, aniž by je napadlo to po nich uklidit.
Za viníky však považuji nejen nesvědomité psí majitele, ale i všechny, kteří je beze slova míjejí. Jak ale na to, když draze postavené psí záchodky zejí prázdnotou a ani občasné pokuty nepomáhají?
Na mysl mi vytanula historie pojmenování pražských ulic. Dodnes se traduje, že Nekázanku „Otec vlasti“ nekázal postavit a jmenuje se tak navěky. „V Jirchářích“ sídlili kožešníci, „Dlážděná“ se zřejmě čímsi od ostatních lišila. A nápad byl tady.
Co kdyby pražští radní udělili dotyčným ulicím a náměstím nové jméno, které by je charakterizovalo? Tak bychom mohli namísto ulice „Ve Smečkách“ mít ulic „Ve Sračkách“, jinde by mohla být ulice „Hovnová“ či „Hovnivá“, „Výkalů“, náměstí „U Psích Hoven“, „Na Čubčí Sračce“ či „Posraná Louka“. Těch libozvučných názvů by se našlo dostatek, bujný oř je mluva naše…
Asi by se místním občanům příliš nelíbilo, kdyby museli vystát frontu a platit za výměnu občanského průkazu či pasu a dalších dokladů, nechat tisknout nové vizitky a každý by hned věděl, čím se proslavilo jejich bydliště. Inu, každá „sranda“ něco stojí!
A představte si, jak by lákal zákazníky takový módní salon v ulici „U Rozšlápnutého Lejna“ anebo lahůdky na náměstí „Smradlavých Sraček“.
Kdyby občané dotyčných ulic dostali vážné varování o úmyslu své radnice jejich bydliště přejmenovat, jak by asi reagovali?
Když jsem se onehdy procházel ulicí „Ve Smečkách“ a střídavě se vyhýbal psím výkalům a autům na chodníku, začal jsem přemýšlet, co s těmi nedbalými páníčky a paničkami, kteří nechávají své miláčky kálet kdekoliv, aniž by je napadlo to po nich uklidit.