Zatím co v mládí jsem všechny filmy viděl v kině, tak posledních řadu let je to z TV obrazovky. Úvahou docházím k názoru, že by v tom neměl být rozdíl pokud jde o dojem z filmu, zážitek, hodnotu filmu.
Ve skutečnosti mě to však nevychází už tím, že zatímco jsem schopen vyjmenovat řadu filmů, které jsem viděl před desítkami let a okamžitě se mi vybaví třeba Horalka, Země odkud přicházím, Manželství po italsku, Chléb, láska a fantazie, Fanfán Tulipan a další, pochopitelně spolu s herci jako S. Lorenová, G. Lolobrigina, M. Mastroiani, Gerald Philips, nerozlučnou dvojicí J. Gabin-A. Delon tak filmy, které jsem viděl minulý týden v TV si těžko vybavím a s herci je to obdobné.
Možná se zde promítá i kapacita mé paměti a způsob zápisu do ní, myslím tím rozdíl mezi jedním filmem za týden a mezi tím vyprávění si o něm se spolužáky, na rozdíl od současného shlédnutí i dvou filmů za večer a ještě mezi tím vypínání paměti jako obrany proti připitomělým reklamám v zájmu zachování si duševního zdraví.
Když jsem si připomenul všechny ty fantastické francouzské a italské filmy z doby mládí, tak jsem marně pátral ve své paměti o současných italských a francouzských filmech.
Kde nic tu nic, vybavil se mi pouze Louis de Funés a filmy s ním, ale i to je už dávná historie.
Přešel jsem proto raději k domácím filmům. Skoro jsem se polekal ze ztráty paměti, když jsem si bez problému vybavit desítky filmů z předválečného období s velikány jako Burian, Nový, Marvan, přes množství filmů z doby před a po normalizaci, seznam by byl dlouhý a není to třeba, všichni je známe, neboť posledních 25 let se promítají i několikrát do roka, ale problém je zase současná doba.
Přemýšlel jsem co přidal dalšího k Pelíškům a nic se mi nevybavilo. Nezachránil to ani film Odcházení, který nezachránilo ani vychvalované umění režiséra a autora v jedné osobě, které film před dokončením provázelo. Odcházet od obrazovky jsem začal po několika minutách a po deseti jsem odešel definitivně.
Ale asi to bude moje chyba, jak se sice výstižně i když možná ne příliš spisovně říká čas a prd nezastavíš, tak bych dodal, ani globalizaci a ani ve filmu.
Jako kutil z návštěv hobby marketů vím, že každý výrobek zde od žárovek, přes čerpadla, sekačky a pomalu i kladívka je většinou od jednoho monopolního výrobce pro celý svět, tak proč výroba filmů by na tom měla být jinak.
Alespoň pro sebe jsem si tím vysvětlil, proč jsem v posledních letech neviděl francouzské, italské s jiné filmy, proč jsou filmy v podstatě jen z USA. Nakonec se tím chlubil nedávno i Obama, když líčil přednosti Ameriky a jako příklad uvedl, že nejlépe na světě umí vyrábět zbraně a filmy.
Ano, vyrábí spoustu filmů a ve většině z nich jsou i ty zbraně. A kde jsou zbraně, je i střelba a mrtvoly.Tím nemíním říci, že by se mi některé americké filmy nelíbili, ale uvítal bych i jiné. Stejně tak bych uvítal i jiný obsah, než vraždy, znásilnění, mrtvoly. Při trošce představivosti se skoro divím, že z tištěné verze TV programu nekape krev. Přeci z Myšlenek zločince, Vražd v Midsomeru, činnosti oddělení pro nejodpornější zločiny v New Yorku čí Los Angeles pod názvem Zákon a pořádek a podobné to nemůže jinak vypadat.
Sleduji to, i když někdy je to namáhavé na hlavu, zejména ty naše kriminální seriály. Třeba když jeden herec v hodnosti poručíka v kriminálce záhy vystupuje jako ministr přes všechny generály ve zprávách co následují po filmu. Někdy si myslím, že je to placená reklama na jeho genialitu.
Ale zase, jak se říká. kdo umí ten umí. Vždyť spisovatelka Jessika Fletcher, inspektor Colombo, nebo přítel Monk tam také mají mrtvolku a přesto se mi tyto filmy líbí.
Oni totiž mimo té mrtvolky tam vesměs myslí, nalezení padoucha je výsledkem přemýšlení, představivosti, nikoli laboratorního rozboru a analýzy vzorku počítači. Ty oni nemají , nemají dokonce ani mobily a obejdou se bez nich jako to před nimi dokázala Agáta Christie.
Pokud by někdo po přečtení mé úvahy si myslel, že už mi není pomoci, že jsem v důsledku věku zdětinštěl a jsou pro mě leda pohádky, tak se mýlí, zatím je nevyhledávám, ač sledováním sympatické dvojice z Bavorska Huberta a Stallera mám zřejmě dobře našlápnuto, ale k Jů a Hele je ještě dlouhá cesta, alespoň doufám.
