Rozsypané myšlenky - 2
Společnost a některé její složky si osobují více práv bez povinností než si zaslouží. Dokonce i takových, které ani lidskými právy nejsou .
*
Ti, co trpí nadbytkem, umírají dříve.
*
Nemocný je také vlastně zdravý, ale ne moc.
*
Některá slova, ač zní stejně, jsou obsahem velmi rozdílná. Např. Knížka. Je knížka vkladní a knížka básní nebo žákovská knížka.
Nebe. Nebe muslimů dle koránu a nebe křesťanů. A také nebe na Zemi. Ale to neexistuje.
*
Pronikání milionů migrantů do Evropy, z nichž velká část nemá vstupní povolení, viza nebo ani pasy nemají, je jako vpád armád na území sousedů bez vyhlášení války. To nezůstane bez odezvy. Vzniknou a již také začaly šarvátky, střety a i na střelbu dojde. To není poplašná zpráva. To je popis skutečnosti, co se děje a co se bude dít.
*
Náklady na jednoho vězně v České republice, ubytování, strava,vězeňský aparát, místnosti s TV, knihovnami, čítárnami, tělocvičny atd., spolykají daňové odvody několika desítek řádně pracujících občanů. Věznice jsou již opět obsazené. Bylo by spravedlivé, aby si odsouzení tyto náklady platili sami. Každý odsouzený má mít povinnost pracovat. Trest ztráty svobodného pohybu by měl trávit doma s náramky s čipy a jeho pohyb a počínání musí být kontrolováno.
*
Mnohé „multi“ a „politická korektnost“ v politických názorech jsou nakaženy virem nedomyšlenosti. To je problematické a škodlivé. Jejich zastánci se předvádějí v debatách, jak jsou tolerantní. Argumenty balí do poutavých obalů, které jsou dražší než obsah v nich zabalený.
*
Jsou lidé, kteří jsou bohatí svojí chudobou. A jsou lidé, které ani jejich bohatství nezbaví chudoby ducha, svobody, tolerance, přátelství a lásky.
*
Děkuji osudu, který je součástí všehomíra, že mi dopřál dožít se dospělosti a potom i dalších let, kdy jsem mohl být užitečný svým nejbližším, přátelům, sousedům a společnosti. Dopřál mi ještě dožít se věku, jemuž se říká stáří a v němž jsem mohl být stále ještě rodině a bližním prospěšný.
*
Nemusíme se obávat, že nás někdy bude ohrožovat příliš mnoho štěstí.
Milan Dubský
* * *
Koláž © Marie Zieglerová
Zobrazit všechny články autora